Ne každá zpráva, znějící na první poslech dobře, je vyloženě dobrou novinkou. Když se například jistý mladý muž dozvěděl, že dědictvím vyzískal vlastnické právo k apartmánu v 16. arrondissementu Paříže (a to bytu s velmi sympatickou výměrou 150 metrů čtverečních), vlna štěstí jej zrovna nezaplavila. Proč? I když je to odtud na Trocadéro nebo k vítěznému oblouku, co by kamenem dohodil, většina měšťanských domů tu svým vznikem spadá to tzv. haussmanovské éry. Tedy mezidobí 1853-1870, časů, kdy se ve městě nad Seinou stavělo o dost jinak, než dnes. Pro současníky to znamená obvykle stropy pokojů vysoké jako v katedrálách; obří okna, pod nimiž profukuje vítr; nevytopitelné parametry místností s dost nepraktickými objemy… a celkově dost nešikovně řešený plán místností, protože komůrku pro pokojskou nebo příruční sklad uhlí do kamen už v bytě dnes většinou nedoceníte. Navíc pokud si tuhle realitu apartmánů z předminulého století promítnete do aktuální Paříže, ve které je kumšt sehnat a současně zaplatit dobrého řemeslníka, a kde každou změnou přesahující vně musíte složitě řešit s obvodními památkáři, pochopíte, proč dědic zrovna nezářil nadšením. Tahle pozůstalost byla spíš břemenem, než darem.Štěstím bylo až to, že připadl na dobré a schopné architekty, kteří mu zásadním způsobem pomohli s rekonstrukcí celého bydlení. Že se budou bourat stěny, vytvářet nové průchody a prosvětlovat se místnosti bylo vcelku nasnadě. Podstatnou částí celého konceptu ale byl i plán na „transformaci“ apartmánu, aby jeho nové součásti splynuly s již existujícími. Silným vodícím prvkem tu například byly dřevěné (parketové) podlahy. A proto vznikl plán na vsazení nových dřevěných prvků (obkladů stěn i multifunkčních úložných policových systémů), které by svou podstatou korespondovaly s přítomným dřevem podlah. Díky tomu mohly renovační zásahy působit bezešvě, a splývat s původní texturou materiálů. Interiér tak vypadá jako dílo vytvořené z jednoho kusu skládaného dřeva. Ve všudypřítomném dřevěném ostění se kryje vše podstatné. Posuvné dveře vedoucí do pokojů, skříně i police, průchody, šatny, topná tělesa. To, co začalo jako hledání cest ke snadné a levné rekonstrukci, se pak vlastně stalo ucelenou modelovou studií o tom, jak zlepšit kvalitu obývání v typických haussmannovských domech. Což je jistě chytlavý motiv, protože neduhy starých bytů trpí celá Paříž. A tady na profilu starých místností vznikal nový prostor, s odlišnou moderní atmosférou. Letitá skořápka přitom víceméně zůstala zachována, proměnilo se jádro. Zůstaly ornamentální stropy, skládaná okna, krb s římsou. Už ale jako zakonzervované prvky designu, dekorace připomínající minulost, ale už ne úplně funkční nezbytnosti příslušné k současnosti. Rekonstruovaný byt/apartmán se plně nezřekl své minulosti, ale už nedlí v předminulém století.Materiály: Gitai ArchitectsFoto-kredit: Yohan Zerdoun
