První činampy vznikaly pravděpodobně v jedenáctém nebo dvanáctém století našeho letopočtu na území obývaném Aztéky, jmenovitě v Mexiku a Střední Americe. V místních mělkých jezerech či mokřadech obyvatelé vybudovali síť malých, úzkých ostrůvků, které sloužily pro pěstování plodin. Ostrůvky vznikaly propletením stvolů rákosu mezi kůly zaraženými do mělkého dna. Vznikl tak jakýsi podvodní plot. Mezi dva takové ploty se postupně navážel materiál ze dna jezera, hlína a zbytky rostlin, dokud se prostor nezaplnil a obsah nevystoupil nad vodní hladinu. Tvůrci pak okraje ostrůvků zpevnili tím, že do nich sázeli stromy: vrby nebo tisovce mexické. Ty pak svými kořeny dokázaly celou stavbu udržet po staletí. Mezi jednotlivými ostrovy byly ponechány kanály, dostatečně široké pro proplutí kánoe. Ty zajišťovaly přístup vody a lidí, kteří pak půdu mohli obhospodařovat. Činampy byly výtečným nástrojem na zvýšení zemědělské produkce. Byly nezávislé na srážkách, protože byly napojeny přímo na jezero. Díky tomu mohli tehdejší zemědělci sklízet až sedmkrát do roka. Půda se obnovovala pomocí dalšího praktického postupu: sediment ze dna kanálů, který museli pěstitelé (dodnes se jim říká chinamperos) odebírat při jejich čištění, házeli rovnou na ostrůvky. Tato nová půda byla bohatá na živiny. Činampy nejsou jen historickým reziduem. Jak můžete vidět na přiložených fotografiích, některé z nich stále fungují a slouží k pěstování kukuřice a dalších plodin jako je salát, koriandr, špenát, mangold, dýně, petržel, koriandr, květák, celer, máta, pažitka, rozmarýn, kukuřice a ředkvičky). Další činampy byly proměněny v regulérní zemědělská pole – tím, jak byly časem zaneseny kanály mezi nimi, vznikla nová půda. Ta je využívána zejména pro chov hospodářských zvířat. Některá místa jsou zpřístupněna návštěvníkům a slouží jako turistické atrakce. Vše ale není, jak bývalo. Činampy ohrožuje jak vysychání jezer, tak jejich znečišťování odpadní vodou a průmyslovými chemikáliemi. Zdroj: The Archeologist, Wikipedia
