Můžete prožít celý život, aniž byste někomu poskytli první pomoc, použili Morseovu abecedu anebo uplavali půl kilometru. Ale tak nějak se shodneme na tom, že tyhle znalosti a schopnosti jsou pořád užitečné, a někdy by se třeba hodit mohly. Jedněmi z takových momentálně ne nutně potřebných ale užitečných jsou i znalosti a schopnosti potřebné k pěstování plodin. Ať už jste fandové domácí ekologie a myšlenek udržitelnosti, preppeři sázející na scénáře post-apokalyptické budoucnosti anebo jen lidé, kteří chtějí šetřit domácí kasu tím, že si něco vypěstují sami na zahradě, vědět jak na to se pořád počítá.Co byste tedy mohli/měli pěstovat na své zahradě, aby s vámi tolik nemávaly výkyvy trhu? Do startu je nutné připustit, že byť skalní příznivci organiky a soběstačného zemědělství tvrdí opak, nikdy si doma nevypěstujete všechno. Což ale není definitivním cílem. Hodí se mít nějaký univerzální základ, obohacený o pár drobností navíc. Ty pak můžete třeba směnit s těmi, kterým vyrostlo něco jiného. Kde tedy začít? U univerzálních, základních poživatin. V poměru na jednotku plochy a vynaloženou energii se vyplatí pěstovat brambory. Z jedné „kytky“ uživíte, kdybyste nejedli nic jiného, svou rodinu celý den. Netřeba to vnímat až tak katastroficky, ale mít brambory se prostě hodí. Jsou perfektní pro dlouhodobé skladování a v péči skutečně nenáročné. A pokud se naučíte pár triků, třeba přisypávat k nim postupně hlínu, takže se hlízy budou vršit nad sebou, můžete zabodovat s nadprodukcí. Chcete exotiku? Vyzkoušejte třeba pěstování batátů, v podmínkách skleníku nebo sluncem rozpáleného města rostou dobře. Další „masitou“ (z hlediska biomasy, hmotnosti) záležitostí jsou dýně. Ty zimní. Jejich tykve není problém skladovat dlouhé měsíce, vyrobíte z nich cokoliv od omáčky přes polévku až po kompot. A s dýní vydržíte opravdu dlouho. Je to univerzální plodina, která vzejde všude. Přitom není tak náročná na péči jako třeba okurky. Které se taky hodí, ale jsou náchylnější na plísně a škůdce, zrovna tak jako na zálivku. A dál? Na vaší soběstačné zahrádce by rozhodně mělo být místo pro kořenovou zeleninu. Mrkev, petržel, celer. Opět vyjdeme z toho, že nejsou náročné na prostor (teoreticky je udržíte v hlubším truhlíku) a je snadné je dlouhodobě skladovat. Třeba zahrabané v písku, kde vydrží až do jara. A v kuchyni je můžete využívat každý den. Zabalená kořenová zelenina ze supermarketu není kdovíjak drahá, ale úspora s domácími výpěstky znát jde. Je nakonec jedno, jak malou zahradu máte, ale vždycky se tam najde místo na cibuloviny. Klidně je můžete držet jednotlivě, tu a tam, mezi řádky. Místa si mnoho nežádají. A s cibulí (a taky pórkem, šalotkou, česnekem) nikdy chybu neuděláte. Skladování výpěstků je snadné, využití celoroční. Z hlediska samozásobení je příjemné, že si vlastní sazečku můžete odstavit sami (stejně jako u brambor, když stranou ponecháte malé sadbové brambory). V kolekci „úrody do zásoby“ by nám v našich podmínkách rozhodně neměly chybět fazole. Zabírají nula, nula, nic místa, pnou se do výšky. A zpracovat můžete jak zelené lusky, tak i samotné plody. Fazolové pesto, polévka nebo guláš? Není to sláva, ale dá se o tom přežít. Představa, že si z půlkilového pytlíku fazolí zakoupených v obchodě můžete vytvořit celé fazolové pole, a z jedné fazole uděláte 100-120 dalších, nakonec nezní vůbec špatně. Už 8000 let jsou fazole univerzální potravou chudiny, takže neobjevujeme nic nového. A když už jsme u receptů pro hladové masy: v Čechách jsme pozapomněli na umění pěstování vodnatých bílých ředkví, tuřínů a jedlé (krmné) řepy. Ne, není to žádná zvláštní pochoutka. Ale uděláte z nich nákyp, nádivku i kaši, jíst se dají i syrové. Takže tak úplně špatné nebudou. Sezónní záležitostí jsou nejrůznější saláty, hlávkové a listové. Jejich množství je skoro nepřeberné, a největším problémy jim působí slimáci. Pokud se vypořádáte s nimi, máte o úrodu vždy postaráno. Příhodné je, že je můžete pěstovat v truhlíku na okně, místa mnoho nezaberou. Do hlíny nebo skleníku pak zužitkujete zelí, kapustu a také kedlubny. Zatímco první dvě zmíněné musíte na zimu zpracovat, kedlubny mohou jít „do skladu“ jen zbavené listí. Vydrží tam opravdu dlouho a jejich použití je univerzální.Jako nenáročnou výplň, přírodní zastiňující bariéru nebo jako solitéry můžete vyzkoušet třeba slunečnice nebo kukuřice. Na pohled i na chuť, stačí pár. Když už nic jiného, budete mít v zimě co nasypat ptáčkům. A zrovna zelené mladé kukuřičky nechutnají vůbec špatně. A pak samozřejmě pár drobností. Škodu neuděláte s ředkvičkami, a určitě byste neměli zapomenout na bylinky. V květináči nebo truhlíku je udržíte celoročně, a jako zelené koření nemají chybu. Rady do začátku jsou prosté: zhodnoťte potenciál prostoru a půdy, kterou máte. Začněte s pěstováním základních poživatin, a k nim přidávejte podle vlastní chuti „ty navíc“. Buďte sezónní a klimaticky příhodní (řepa na Vysočině moc nejde). Nezapomínejte na celoročně pěstovatelné koření, úrodu dobře skladujte a zpracovávejte. Plánujte, myslete na to, co budete sadit letos a co v dalších letech, ať se vám půda nevyšťaví. Kompostujte, přihnojujte organicky. Používejte kvalitní osivo s dobrým výnosem.Výčet plodin k domáckému soběstačnému zemědělství není ohromující, poukazuje jen na to, co si můžete bez větších obtíží vypěstovat sami. Že jsme tu zapomněli na rajčata a papriky? Ty přece pěstuje soused, a za pár svazečků vašich ředkviček se s vámi jistě rád podělí. A to je jeden z principů potravní soběstačnosti (ať už se vám to líbí, nebo ne): komunitní sdílení. Člověk není ostrovem sám pro sebe, neutáhne kompletní produkci všech poživatin a vlastní spotřeby ze 100 %. Ale pokud chce, dokáže uhrát dobrou třetinu nebo polovinu (a přitom dělat i něco jiného, než zahradničit). Není přitom třeba malovat čerty na zeď a strašit se bídou ekonomické krize, suchem a hladomorem. Většinu spotřební zeleniny si může každý vypěstovat sám. Pokud to tedy umí. Zatím je to cesta, jak ušetřit a udělat si radost. A není od věci si občas vyzkoušet, jestli to pořád ještě umíme. Třeba by se nám to mohlo někdy hodit…
