Stále probíhající byť odeznívající pandemie nám připomněla, jak dalece jsme závislí na dovozu, a že naše konzumní pohoda má své mantinely. Potravní soběstačnost se znovu stala trendem. Umět si něco vypěstovat se hodí, a k získání cviku je zapotřebí především praxe.
Můžete prožít celý život, aniž byste někomu poskytli první pomoc, použili Morseovu abecedu anebo uplavali půl kilometru. Ale tak nějak se shodneme na tom, že tyhle znalosti a schopnosti jsou pořád užitečné, a někdy by se třeba hodit mohly. Jedněmi z takových momentálně ne nutně potřebných ale užitečných jsou i znalosti a schopnosti potřebné k pěstování plodin. Ať už jste fandové domácí ekologie a myšlenek udržitelnosti, preppeři sázející na scénáře post-apokalyptické budoucnosti anebo jen lidé, kteří chtějí šetřit domácí kasu tím, že si něco vypěstují sami na zahradě, vědět jak na to se pořád počítá.
Co byste tedy mohli/měli pěstovat na své zahradě, aby s vámi tolik nemávaly výkyvy trhu? Do startu je nutné připustit, že byť skalní příznivci organiky a soběstačného zemědělství tvrdí opak, nikdy si doma nevypěstujete všechno. Což ale není definitivním cílem. Hodí se mít nějaký univerzální základ, obohacený o pár drobností navíc. Ty pak můžete třeba směnit s těmi, kterým vyrostlo něco jiného.
)
Začněte u výživných a univerzálních nezbytností
Kde tedy začít? U univerzálních, základních poživatin. V poměru na jednotku plochy a vynaloženou energii se vyplatí pěstovat brambory. Z jedné „kytky“ uživíte, kdybyste nejedli nic jiného, svou rodinu celý den. Netřeba to vnímat až tak katastroficky, ale mít brambory se prostě hodí. Jsou perfektní pro dlouhodobé skladování a v péči skutečně nenáročné. A pokud se naučíte pár triků, třeba přisypávat k nim postupně hlínu, takže se hlízy budou vršit nad sebou, můžete zabodovat s nadprodukcí. Chcete exotiku? Vyzkoušejte třeba pěstování batátů, v podmínkách skleníku nebo sluncem rozpáleného města rostou dobře. Další „masitou“ (z hlediska biomasy, hmotnosti) záležitostí jsou dýně. Ty zimní.
)
Dýně, to je těžká váha
Jejich tykve není problém skladovat dlouhé měsíce, vyrobíte z nich cokoliv od omáčky přes polévku až po kompot. A s dýní vydržíte opravdu dlouho. Je to univerzální plodina, která vzejde všude. Přitom není tak náročná na péči jako třeba okurky. Které se taky hodí, ale jsou náchylnější na plísně a škůdce, zrovna tak jako na zálivku.
A dál? Na vaší soběstačné zahrádce by rozhodně mělo být místo pro kořenovou zeleninu. Mrkev, petržel, celer. Opět vyjdeme z toho, že nejsou náročné na prostor (teoreticky je udržíte v hlubším truhlíku) a je snadné je dlouhodobě skladovat. Třeba zahrabané v písku, kde vydrží až do jara. A v kuchyni je můžete využívat každý den. Zabalená kořenová zelenina ze supermarketu není kdovíjak drahá, ale úspora s domácími výpěstky znát jde.
)
Vy ještě nemáte vlastní cibuli?
Je nakonec jedno, jak malou zahradu máte, ale vždycky se tam najde místo na cibuloviny. Klidně je můžete držet jednotlivě, tu a tam, mezi řádky. Místa si mnoho nežádají. A s cibulí (a taky pórkem, šalotkou, česnekem) nikdy chybu neuděláte. Skladování výpěstků je snadné, využití celoroční. Z hlediska samozásobení je příjemné, že si vlastní sazečku můžete odstavit sami (stejně jako u brambor, když stranou ponecháte malé sadbové brambory).
V kolekci „úrody do zásoby“ by nám v našich podmínkách rozhodně neměly chybět fazole. Zabírají nula, nula, nic místa, pnou se do výšky. A zpracovat můžete jak zelené lusky, tak i samotné plody. Fazolové pesto, polévka nebo guláš? Není to sláva, ale dá se o tom přežít.
)
Představa, že si z půlkilového pytlíku fazolí zakoupených v obchodě můžete vytvořit celé fazolové pole, a z jedné fazole uděláte 100-120 dalších, nakonec nezní vůbec špatně. Už 8000 let jsou fazole univerzální potravou chudiny, takže neobjevujeme nic nového. A když už jsme u receptů pro hladové masy: v Čechách jsme pozapomněli na umění pěstování vodnatých bílých ředkví, tuřínů a jedlé (krmné) řepy. Ne, není to žádná zvláštní pochoutka. Ale uděláte z nich nákyp, nádivku i kaši, jíst se dají i syrové. Takže tak úplně špatné nebudou.
)
Něco listí, něco zrní
Sezónní záležitostí jsou nejrůznější saláty, hlávkové a listové. Jejich množství je skoro nepřeberné, a největším problémy jim působí slimáci. Pokud se vypořádáte s nimi, máte o úrodu vždy postaráno. Příhodné je, že je můžete pěstovat v truhlíku na okně, místa mnoho nezaberou. Do hlíny nebo skleníku pak zužitkujete zelí, kapustu a také kedlubny. Zatímco první dvě zmíněné musíte na zimu zpracovat, kedlubny mohou jít „do skladu“ jen zbavené listí. Vydrží tam opravdu dlouho a jejich použití je univerzální.
Jako nenáročnou výplň, přírodní zastiňující bariéru nebo jako solitéry můžete vyzkoušet třeba slunečnice nebo kukuřice. Na pohled i na chuť, stačí pár. Když už nic jiného, budete mít v zimě co nasypat ptáčkům. A zrovna zelené mladé kukuřičky nechutnají vůbec špatně. A pak samozřejmě pár drobností. Škodu neuděláte s ředkvičkami, a určitě byste neměli zapomenout na bylinky. V květináči nebo truhlíku je udržíte celoročně, a jako zelené koření nemají chybu.
)
Rady a doporučení?
Rady do začátku jsou prosté: zhodnoťte potenciál prostoru a půdy, kterou máte. Začněte s pěstováním základních poživatin, a k nim přidávejte podle vlastní chuti „ty navíc“. Buďte sezónní a klimaticky příhodní (řepa na Vysočině moc nejde). Nezapomínejte na celoročně pěstovatelné koření, úrodu dobře skladujte a zpracovávejte. Plánujte, myslete na to, co budete sadit letos a co v dalších letech, ať se vám půda nevyšťaví. Kompostujte, přihnojujte organicky. Používejte kvalitní osivo s dobrým výnosem.
Výčet plodin k domáckému soběstačnému zemědělství není ohromující, poukazuje jen na to, co si můžete bez větších obtíží vypěstovat sami. Že jsme tu zapomněli na rajčata a papriky? Ty přece pěstuje soused, a za pár svazečků vašich ředkviček se s vámi jistě rád podělí.
)
A to je jeden z principů potravní soběstačnosti (ať už se vám to líbí, nebo ne): komunitní sdílení. Člověk není ostrovem sám pro sebe, neutáhne kompletní produkci všech poživatin a vlastní spotřeby ze 100 %. Ale pokud chce, dokáže uhrát dobrou třetinu nebo polovinu (a přitom dělat i něco jiného, než zahradničit). Není přitom třeba malovat čerty na zeď a strašit se bídou ekonomické krize, suchem a hladomorem. Většinu spotřební zeleniny si může každý vypěstovat sám. Pokud to tedy umí. Zatím je to cesta, jak ušetřit a udělat si radost. A není od věci si občas vyzkoušet, jestli to pořád ještě umíme. Třeba by se nám to mohlo někdy hodit…
)
