Katastrofa, která se nekoná. Tak to často končí, když se dobereme prapůvodní příčiny toho, proč některé pokojové rostliny shazují listy. Na podzimním padání listů skutečně nic nadpřirozeného není a v případě stálezelených rostlin i během roku.
Odpověď se dá trochu odtušit, protože když si pokojové rostliny, sadbu a sazenice kupujete, dáváte tím někomu vydělat. A ten někdo to nejspíše dělá proto, že na tom úplně netratí. Můžete ale i vy sami pěstováním vydělávat? Spojit tím příjemné s užitečným, povýšit své hobby na výdělečnou činnost? Jde to.
Že odvaha českým architektům neschází, dokládá více než názorně projekt Vila Sidonius. Alternativně a moderně pojaté obydlí se hrdě usazuje na téměř nezastavitelném pozemku. Kde díky chytrým řešením může těžit ze své privilegované pozice a nevšedních proporcí.
Při přerovnávání zbytečných zahradnických krámů, klidně tomu říkejte úklid, na ně narazíte v mnoha vrstvách. A sami nejspíše budete překvapení tím, kolik jich je. Desítky, možná stovky a tisíce. Čeho? Jednorázových plastových květináčů. Těch, v nichž si domů napoprvé přinesete odrostlou sadbu nebo rostlinky z květinářství. Dají se ještě nějak smysluplně zužitkovat?
Zahradní oáza ve čtvrti De Beauvoir je oslavou řemeslné zručnosti a designérského umu svých obyvatel. Není to jen tak obyčejný „hřejivý“ projekt z jinak povšechně nevlídného a studeného Londýna.
Udělat pro pokojové rostliny něco navíc, potěšit je nějakou maličkostí. Třeba tím, že jim budete každý týden věnovat střípek své pozornosti, a lehce je pootočíte, aby měly světla ze všech stran dost. Tak právě to může být docela problém.
Říkalo se jim dělnické, i když tyto domy stály uprostřed polí. A jako všechny kvapem stavěné bytovky, i ony trpěly řadou neduhů, byly předurčeny k postupnému opouštění a chátrání. Architekt Rob Elkins ze studia Artel31 však v jednom takovém, co už byl skoro na odpis, uviděl skrytý potenciál.
Řekněme, že byste se vydali do minulosti. A protože by vám tou cestou časem trochu vyhládlo, zastavili byste se v tržnici, pro něco na zub. Čekalo by vás ale nepříjemné překvapení. Ovoce a zelenina, na které byste narazili, by vám k chuti moc nepřidaly. Původní pra-odrůdy totiž za moc nestály, a vypadaly dost překvapivě.
Je to podobné, jako když při plavbě v rozbouřeném moři uvidíte světla majáku. Záchrana, říkáte si, teď už bude všechno v pořádku: cíl a pevnina už jsou blízko. Jenže moře okolo není o nic méně černé, pořád skrývá spoustu zrádných útesů. Budete mít ještě dost příležitostí uvíznout na mělčině a ztroskotat.
Když se přemýšlí o objevech, které lidstvo nakoply na cestě kupředu, většinou se smýšlí o věcech, které tu dosud nebyly a někdo je poprvé zázračně vynalezl. Joseph Whitworth, doslova hrdina průměrnosti, ale nastartoval pokrok tím, že pozměnil k lepšímu jen jednu dávno existující drobnost.