Život se zvířecím mazlíčkem volí raději než život s lidským protějškem nemálo z nás. A právě těm, kteří se rozhodli dát přednost bydlení s kočkami, je tahle realizace určená. Architekti ze studia AODADesign se pokusili vytvořit dokonalé zázemí pro lidi a kočky v jednom bytě.
Mohlo by se zdát, že největším uživatelským zádrhelem prodlužovacích kabelů je, když se zamotají a vytvoří propletený uzel přímo gordický. Jenže do pořádných trablů se s nimi můžeme dostat i mnohem jednoduššími způsoby. Špatným používáním, nedodržováním základních bezpečnostních pracovních postupů.
Že se staré dobré časy nevrátí? Na to majitelé pozemků v italské vesničce s dost neitalským jménem, Enneberg, myslet nechtěli. Proto si tu nechali navrhnout bydlení, které jakoby kopírovalo výrazné rysy zdejší stavební minulosti. Ale moderním způsobem.
Ta krajina je až nepravděpodobně krásná, ale zrovna tak i nepostižitelná a nezastavitelná. Zdánlivě, jak ukazuje projekt betonového domu z Kolumbie. Objekt stojí na příkrém skalisku Guatapé, a vyčnívá z nerovnovážně vypadající pozice směrem k vodní nádrži v údolí.
Televizní obrazovka se v nejedné domácnosti počítá skoro za člena rodiny. Všichni jí na etapy věnují hodiny pozornosti, sesedají se kolem ní a naslouchají jí, sledují ji. S moderní, tedy plochou televizí, která je placatější než teorie o ploché zemi, se ale pojí určité nedostatky, komplikace a přehnaná očekávání. Jak jim předcházet? Třeba správným osazením, dodržením sledovacích vzdáleností.
Třiačtyřicet metrů čtverečních není mnoho, to je neoddiskutovatelný fakt a diagnóza. Ale i v takovém skromném uspořádání se dá slušně bydlet, když si prostor ne zrovna rozlehlého bytu dokážete uzpůsobit chytrým opatřením. A přesně o tom je projekt z dílny Minuit Architectes.
Některé architektonické realizace toho nevyjadřují mnoho, snad jen potřebu bydlet. Jiné se snaží vyjádřit možná až příliš, a proto často zůstávají nepochopeny. To nejspíš bude i případem The Mourning Dovecote, Holubníku z kalifornské Sonomy. No uznejte, chtěli byste bydlet nebo pracovat v něčem, co vypadá jako holubník?
Pěstovat si v zimě okurky, anebo doufat, že ze semínek pomeranče u vás jednou vyroste celý strom? Bláhové, bláznivé! V zajetí evropského klimatu a střídání čtyř ročních období nic takového není možné. Nebo je? Představy o uměle kontrolovaném klimatu, jež vedly ke vzniku skleníků, jsou staré dvě tisíciletí.
Pokud se projekt Lesy v lese rozběhne naplno a dotáhne to až do finiše, nestane se jen největší českou dřevěnou stavbou, ale důležitým symbolem změny smýšlení. V české architektuře i stavební filozofii. Protože by jasně ukázal, že stavět udržitelně i ve velkých měřítcích možné je.
Řekněme, že jste se vydali s nějakou cestovkou, anebo vlastním strojem času do minulosti. A tam, zcela v rozporu s pravidly správného cestování časem, byste se rozhodli dát našim předkům přístup k nějaké průlomové technologii. Nějak nenápadně, aby se na to hned nepřišlo. Co by to tak mělo být?