Řekněme, že jste se vydali s nějakou cestovkou, anebo vlastním strojem času do minulosti. A tam, zcela v rozporu s pravidly správného cestování časem, byste se rozhodli dát našim předkům přístup k nějaké průlomové technologii. Nějak nenápadně, aby se na to hned nepřišlo. Co by to tak mělo být?
Ne že bychom vás podceňovali, ale o tom, jak funguje elektřina, letadla, mobilní telefony, vakcíny nebo internet, jim nejspíš z hlavy moc nepovíte. Takže jakou technologií byste mohli proměnit jejich život? Třeba tím, že jim darujete know-how skleníků!
Protože i když to nevypadá jako kdovíjak průlomová záležitost, můžete jim ukrátit historii dvou tisíc let trvajícího postupného vývoje. Skleníky jsou totiž mnohem méně intuitivní záležitost, než by se na první pohled mohlo zdát. Některé zdánlivě zřejmé prvky jejich fungování vlastně fungují opačně, než by se čekalo. A klíčové pro jejich fungování jsou spíš věci, které ani vidět nejsou. Vezmeme to postupně.
)
Absorpce tepla
Skleník je dobrý v tom, že teplota v něm je vyšší, než jakou má okolní prostředí. Z toho plyne možnost prodloužit si vegetační sezónu, zlepšit výnos nebo možnost pěstovat si klimaticky nepatřičné druhy. To teplo se největší měrou dovnitř dostává se světlem, slunečním zářením. Průhlednou střechou, která by v žádném skleníku, současném ani prehistorickém, chybět neměla.
Světlo pustí dovnitř. Je to ale jen jeden dílek ze skládačky, která přispívá k efektu oteplení. Vzniklé teplo by se totiž nemělo dostávat snadno ven. Ve skleníku musí být něco, co to teplo bude pohlcovat, akumulovat. A postupně pak také sálat do okolního prostoru, ohřívat vzduch. Pokud takový skleník nebude mít tu správnou „teplo-absorbující“ podlahu nebo zeminu, nebo nechá teplo hned unikat ven, fungovat to zkrátka nebude.
Není sklo jako sklo
Stačí, když střechu skleníku vytvoříme (jak by název napovídal) z čirého průhledného skla? Spíš ne. Ukazuje se totiž, že když je sklo matné nebo zatřené nějakou barvou, funguje to celé o něco lépe. Protože blokuje zpětný odraz, drží teplo víc uvnitř. Jaká barva? Černá „přitáhne“ víc světla, bílá zvyšuje odrazivost. Ale černá by špatně propouštěla světlo/teplo dovnitř. Takže raději bílá.
Jedny z prvních skleníků se překrývaly naolejovaným lněným plátnem, a nebylo to vůbec špatné. Pochopitelně záleží taky na celé konstrukci, tvaru, postavení, zazemění a orientaci skleníku. Na severní straně, schovaný před sluncem, mnoho parády neudělá. Tedy jen za předpokladu, že se nacházíte na severní polokouli. Tam musí skleníky prosklením směřovat ideálně k jihu. Na jižní polokouli je to naopak.
Dobrý není ani skleník vystrčený do prostoru tak, aby byl vystaven povětří. Teplo by ztrácel rychleji. Finty, jak na teple přidat, nebo udržet tak produkci v celoročním režimu, samozřejmě existují též.
)
Biovytápění. Ale taky větrání
Skleník se dá třeba vytápět. Existují různé pasivní způsoby vytápění, které dodávají teplo za použití nízké spotřeby energie. K vytápění skleníků lze využít odpadní teplo z hospodářských zvířat. Například umístěním kurníku uvnitř skleníku se získává teplo vyprodukované slepicemi, které by jinak přišlo nazmar. To už ale narážíme na druhý nezjevný zádrhel.
Skleníky jsou dobré kvůli teplu, ale nejsou „jen o teple“. Konstrukčně druhou nejpodstatnější vychytávkou dobrého skleníku je totiž správné větrání. Ventilace. Pokud totiž není zajištěno správné větrání, skleníky a v nich rostoucí rostliny mohou být náchylné k plísním, hnilobám a dalším patogenům. Kdo nevětrá, ten ve skleníku vytváří prostor pro život neřádů, které růstu rostlin neprospějí.
Prostup pro opylovače, chlazení
Bez dobrého větrání taky dovnitř nebude prostupovat dostatek čerstvého vzduchu pro fotosyntézu, a taky se dovnitř nebudou dostávat opylovači. Skleník musí být právě tak uzavřený a izolovaný, jako dobře přístupný, otevřený a větratelný. Proti těm pasivním principům příjmu tepla jde o docela protimyslný přístup.
U skleníku totiž neřešíte jen, jak jej vytopit, ale jak jej provětrávat a dokonce i ochladit. Protože když přijde horké léto, může být ve skleníku pro rostliny až k nevydýchání. Skleník je tedy třeba navrhnout tak, abyste mohli jeho tepelný příjem omezit. Třeba tím, že jej nějak zvenku zastíníte. Při stavbě skleníku je třeba myslet na všechny ty náležitosti otevřený/zavřený a izolovaný/prodyšný. Právě proto je skleník vlastně docela složitým zařízením.
)
Klima plné oxidu uhličitého
Jehož účinnost můžete víc než slušně umocnit třeba tím, že atmosféru v něm budete dotovat dodatečným oxidem uhličitým. Proč? Protože to je ta nejlepší forma neviditelného hnojení. Rostlinám se totiž v prostředí, které je na oxid uhličitý, roste o lépe. Když mají dost CO2, jsou mnohem méně náročné na zálivku, nepotřebují tolik živin z půdy. Vystačí si i s málem.
Teď jen, jak to udělat. Možná s pomocí externího vytápění, které profiltrovaný kouř povede dovnitř? A to znovu bude chtít vyřešit rozvod, kouřovody, izolaci a větrání. Nad tím pak můžete při výletu do minulosti bádat. Ladění toho správného provozu skleníku se odbývalo skoro dvě tisíciletí, než se dostalo na současnou úroveň vědomostí a poznání.
Není to jen velké prosklené krabici, do které nějak pustíte sluníčko. Je třeba to teplo nějak udržet uvnitř. A také se ho umět zbavit, když je to zapotřebí.
Zdroj: UWM.edu, good.is
