Některé architektonické realizace toho nevyjadřují mnoho, snad jen potřebu bydlet. Jiné se snaží vyjádřit možná až příliš, a proto často zůstávají nepochopeny. To nejspíš bude i případem The Mourning Dovecote, Holubníku z kalifornské Sonomy. No uznejte, chtěli byste bydlet nebo pracovat v něčem, co vypadá jako holubník?
Začít tu musíme z netradičního úhlu, a to ornitologickými a ochranářskými informacemi. Nebojte, zprávy o tom, že hrdličkám (konkrétně druhu hrdličky karolinské) se tu nevede dobře, má přímý dopad na dílo architektury. V čem se hrdličkám nedaří? Jsou až příliš snadným terčem pro střelce, kteří jich ročně dvacet a někdy i sedmdesát milionů vybouchají. A kromě toho trpí ztrátou přirozeného životního prostředí.
)
)
)
)
Což je rozhodně škoda, protože hrdlička – posel naděje, míru a pokoje – se o to, že by si zasloužila být vybíjena, nikterak nezasloužila. Zmínit se dá i to, že hrdličky jsou druhem monogamním, vytvářejícím trvalé páry. Které se pak v inkubaci vajec na hnízdě střídají a pečují o sebe. A to je prozatím z ochranářsko-ornitologického hlediska všechno. Pro nás. Ovšem ne pro majitele nemovitosti, rodinného domu v kalifornské oblasti Sonoma. Toho ty informace jímaly nějak víc.
Stavba, která pomůže lidem i ptákům
A to až do té míry, že když řešil rozšíření domácnosti o malé pracovní studio, rozhodl se čerpat inspiraci právě v hrdličkách. Přesněji řečeno v holubníku. Stavbě, kterou si spojujeme spíš se selskými dvory. On se ale rozhodl, že ta přístavba s holubníkem (respektive dvanácti hnízdními budkami pro hrdličky) bude přilepená k jeho domu.
)
Byl si rovněž vědom toho, že když se někdo pokouší k jinak modernímu domu dosadit něco tak venkovského, jako holubník, vypadá to dost neúměrně a hloupě. Proto svůj záměr uchopil jako docela „moderní“ a designový holubník, který nemá být selským objektům v ničem podobný. S tím, že aby to dílo skutečně fungovalo i pro opeřence, musel dopodrobna zkoumat vztahy mezi výškou takové stavby a její orientací ke světovým stranám.
)
Přínos pro životní prostředí
A už se dostáváme do finále, tedy k té silně netradiční podobě The Mourning Dovecote. Přístavbě studia, místnosti o rozloze 36 metrů čtverečních. Která působí dojmem podivně vystouplého zbytnělého komínu, jež do interiéru vede střešním oknem světlo a vytváří až magický prostor pro práci. S tím, že zvenku na té struktuře mohou hnízdit hrdličky.
)
)
Studiová přístavba má kromě pracovního zázemí i spodní okno. Pro pozorování ptáků, ke kterým má majitel nemovitosti hluboký vztah. A přehrává téma domu zpět k udržitelnosti a životnímu prostředí. Protože projekt již na počátku svého návrhu zvažuje dopad na celý okolní ekosystém a spotřebu energie. Promýšlí zachování stávající krajiny, využití přírodních zdrojů. Realizace tedy zahrnuje udržitelné materiály, jako jsou korkové podlahy, sálavé vytápění a solární panely.
Celý záměr pak majitel chápe jako útočiště v dobách rostoucí nestability životního prostředí. Pro sebe, i pro hrdličky.
Zdroj: Schwartz and Architecture
Foto: Douglas Sterling Photography
)
)
Poznáte hlavní historické architektonické slohy?
Rychlá poznávačka pro každého. Poznáte architektonický sloh podle jeho typických znaků?
