Pro některé z nás je domácí izolace psychicky náročná a již po několika dnech u nás narůstá pocit osamělosti a vnitřního napětí. Hrozí nám ponorková nemoc. Měli bychom tedy k sobě být shovívaví, neřešit banality a do denního režimu zařadit i procházky do přírody nebo parku, což nám naštěstí současná legislativní opatření dovolují. Tedy pokud nejsme v karanténě kvůli pozitivnímu testu na SARS-COV-2 a nebo kvůli kontaktu s nakaženým. Bohužel se mnozí z nás dokonce zavírají doma či zavírají i jiné členy své rodiny, prostě jen v domnění, že tak je to správně a nic jiného ani nesmí. Nakonec se tak chovají (a zcela zbytečně) i mnohé obecní samosprávy. Přitom není naopak nic lepšího, než do přírody vyrazit, do naprosté samoty, bez civilizace, bez jiných lidí, které tak nemůžeme ohrožovat případnou infekcí (pokud nakaženi jsme a ani o tom nevíme) a nakonec ani sami sebe, pokud nakaženi nejsme. Přeplněné městské parky hrozí státi se semeništěm nákazy stejně jako otevřené části obchodních domů, veřejná doprava apod.Procházka v přírodě nám pomůže udržet psychickou pohodu a utuží naše fyzické zdraví. Vlastně je vynikající prevencí virovým onemocněním, silnější tělo lépe odolává, ale i pohyb v přírodě má nyní své limity... Pokud především máme známky respiračního onemocnění, zůstáváme doma, abychom nemoc – ať už se jedná o koronavirus nebo „klasickou chřipku“, nešířili dál. Určitě není žádoucí se potkávat s jinými výletníky, pokud nejsme zdraví, byť nejsme zrovna pozitivně testováni na SARS. Nejsme-li otestovaní na nový virus, nemůžeme vědět, zda nejsme pozitivní. Skutečná čísla budou určitě o mnoho vyšší, než ukazují oficiální statistiky. Při pohybu venku pak dbáme na to, aby od nás ostatní lidé byli vzdáleni alespoň dva metry. V přírodě se proto pozdravíme na dálku a míjíme takzvaně obloukem, nezastavujeme se v hloučku a nevybavujeme navzájem. Neposedáváme na veřejných odpočívadlech, lavičkách a besídkách, to raději odpočiňte někde na kamenech, pařezu, kmeni stromu...V chráněných krajinných oblastech bychom však měli vždy chodit po vyznačených turistických stezkách, a sice ve skupině maximálně dvou osob. Větší skupina je povolena pouze, když jde o členy rodiny žijící ve společné domácnosti. Ostatně chození nejvýše po dvou se týká i veřejných prostranství, budov atd. Pokud tedy nechcete dodržovat striktnější pravidla chráněných území, vězte, že zrovna turistickými trasami je protkána doslova celá republika a v nechráněných územích lze "z cesty zcela svobodně sejít". Vzpomeňte si třeba na své sezónní houbaření a zapomeňte na oficiální turistiku. Přečtěte si také jak se chránit před koronavirem ve své vlastní domácnosti nebo na co si dát pozor ve společných prostorách bytového domu. Samozřejmě je i nadále zakázáno překračovat státní hranice a i v přírodě musíme nosit roušku, tedy pokud potkáváme jiné výletníky. Pokud roušku nemáme, je nezbytné použít alespoň šátek nebo jinou textilii, kterou si zakryjeme nos a ústa a vytvoříme tak alespoň primitivní bariéru omezující šíření virů. Vhodné je použít i nějaké brýle, které doma máme, protože nemocí můžeme být infikováni i přes jiné sliznice. Není to ale striktně vyžadováno. Pokud jsme však zrovna v přírodě sami (třeba s partnerem a nebo i dětmi) a široko daleko není nikdo jiný, nikoho jiného nepotkáváme, ochranná opatření dodržovat nemusíme. Nakonec je nemusíme dodržovat ani doma, tak proč uprostřed přírody, kterou tento virus, šířící se z člověka na člověka, nenapadá. Cílem všech preventivních opatření je omezení mezilidského kontaktu a tím dalšího šíření nemoci. Proto Ministerstvo zdravotnictví doporučilo i omezení návštěv chat a chalup, jelikož zde se setkají lidé z různých míst republiky se svými sousedy odjinud. Ovšem pozor, pouze doporučilo, pokud prostě na chatu či chalupu chceme jet, nikdo nám to nezakazuje. I zde však musíme dodržovat při pobytu venku hygienická opatření. K sousedům a hlavně starousedlíkům je pak ohleduplné přivézt si s sebou veškeré potřebné zásoby potravin, pití a hygienických potřeb (třeba domácího desinfekčního gelu), nenavštěvujte místní koloniál, který je v tuto dobu určen ideálně jen pro užší komunitu. Nenavštěvujte sousedy, pokud to není nezbytně nutné, nežádejte je o žádnou výpomoc ani práci.A nyní jedna perlička, na své zahradě roušku nosit nemusíme, pokud je ovšem oplocena... A další perlička, pokud jede v automobilu pouze jedna osoba, která jej tedy logicky řídí, roušku mít nemusí, pokud však převážíte partnera a nebo i celou rodinu třeba právě na výlet, roušku musí mít všichni. Některá pravidla prostě nemají logiku a stávají se terčem vtípků. Důsledkem zvýšené návštěvnosti chráněných krajinných oblastí jsou však bohužel i posprejované cedule a více odpadků ve volné přírodě včetně lidských exkrementů. V místech, kde je větší koncentrace výletníků, a lidé chodí i mimo značené stezky, jejich bezohledné chování narušuje také život živočichů – nyní především ptáků, kteří v této době začínají hnízdit. To se však stává běžně za jakékoli situace, s pandemií to nijak nesouvisí, leda tak s pandemií lidské hlouposti. V přírodě se prostě chováme tiše a ohleduplně, neničíme, nerabujeme, pozorujeme, fotografujeme a jsme šťastní, že ještě nějakou máme, a že zde vůbec můžeme být. Příroda nám pomáhá překlenout složité období a my bychom se měli při pobytu venku chovat zodpovědně nejen v souvislosti s koronavirem, ale také vůči přírodě samé. Vždyť kde jinde potkáme co nejméně lidí a přitom co nejvíce zrelaxujeme, než právě v divočině. To se v městském parku plném lidí a domácích mazlíčků vykonávajících své potřeby nemůže stát. A ještě jedna rada, všechnu potřebnou svačinu a pití si berte s sebou. Posvačte na tichém, soukromém místě, nesdružujte se s jinými, neobtěžujte svými návštěvami místní drobné obchodníky, nehazardujte se zdravím místní komunity. Myslete především na jiné a až na posledním místě sami na sebe.