Dorstenie smrdutá (Dorstenia foetida) z čeledi morušovníkovitých (Moraceae) je nejčastějším druhem dorstenie, s jakým se setkáme. Důvodem je nejsnadnější pěstování. Tento samosprašný sukulent může mít kaudex (zdužnatělý stonek) silný až 15 cm a vysoký okolo 15 až 25 centimetrů, celá rostlina pak může mít výšku až 40 cm. Je zásobním orgánem vody a živin. Dorstenie smrdutá vyžaduje polostín, teplo, dobře propustnou půdu a minimální teplotu při zimování 15 °C, zároveň zcela vynecháme zálivku. V přírodě roste na skalách, ve skalních štěrbinách a v buši, v nadmořských výškách od 100 do 2100 metrů. Rostliny rodu Dorstenia se vyskytují také na Madagaskaru a v Indii a vůbec nemusí mít lodyhu, záleží na druhu. Dalšími běžně pěstovanými druhy jsou také Dorstenia carnusola a Dorstenia crispa (je nejchoulostivější, i zimě vyžaduje vyšší teploty). Zůstaňme ale u druhu Dorstenia foetida, který u nás i nejsnáze seženeme. Tato rostlina roste velmi pomalu a proto z ní snadno vytvoříme sukulentní bonsaj, což je ostatně nejčastější důvod pěstování dorsenií. Rodové jméno tyto rostliny získaly podle německého botanika Theodora Dorstena, který žil v 16. století, druhové jméno foetida pak znamená páchnoucí. A poraněné rostliny skutečně zapáchají. Starší rostliny se hojně větví, větve ale mají krátké a stejně jako stonek velmi silné. Květ, o kterém jsme psali výše, vlastně není květem, ale květenstvím. To je stopkaté, terčovité, okrouhlé, po obvodu s dlouhými čárkovitými výběžky, což jsou vlastně listeny. Na lůžku (na středovém terči) vyrůstají velice drobné a naprosto nenápadné jednopohlavné květy. Plodem jsou pak nažky, které v době zralosti vystřelují z květního lůžka. A zvládnou i vzdálenost až 2 metry. Rostliny jsou samosprašné a jejich semena velmi snadno a rychle klíčí. Pěstování dorstenií ze semen proto můžeme jen doporučit. Je velice jednoduché. A mladé rostliny dokonce někdy kvetou již šest měsíců od výsevu. Pokud se dorstenii daří, vynikne krásně lesklými a tmavými listy a tvoří spoustu květenství. Podmínkou je drenáž na dně nádoby a velice dobře propustný substrát. Stanoviště volíme polostinné, rostliny nesnesou celodenní přímé slunce, začnou jim žloutnout listy. Ovšem právě menší nároky na světlo mohou být při pěstování předností. Zaléváme jen mírně a pravidelně, na podzim zálivku omezíme a v zimě nemusíme zalévat vůbec (případně mírně zalijeme jen občas), rostliny si vystačí se svým kaudexem (zásobním orgánem). Nadměrná zálivka by vedla k hnilobám, množství vody navíc nemá vliv na růst rostlin. Již od podzimu se může stát, že rostliny částečně či zcela opadají, listy prostě zežloutnou a opadnou, což ale nevadí, určitě rostliny nevyhazujte, na jaře zase obrazí. Prostě si potřebují odpočinout. Největším problémem je při pěstování dorstenií odhad správné zálivky. Dodržujeme pravidlo, že necháme před každou zálivkou substrát zcela vyschnout a díky drenáži na dně nádoby si pak můžeme dovolit i zálivku vydatnější. Tím by měl být problém vyřešen. Nedostatečná i nadměrná zálivka se projevují opadem listů, proto se to špatně rozeznává.Zdroj: sukulenty.estranky.cz, sazenicka.cz, wikipedia.org