Dorstenie pochází ze Somálska, Keni, Tanzánie, Saudské Arábie, Ománu, Jemenu a Etiopie. Její areál rozšíření je tedy dosti velký. V podobě byliny a keře ji najdeme v severovýchodní Africe a na Arabském poloostrově, ale i v afrických tropech. Zaujme především svými zelenými kvítky plochého tvaru s dlouhými ostny po okrajích. Vlastně vypadají jako mořské hvězdice a nebo sluníčka.
Zásobním orgánem je kaudex
Dorstenie smrdutá (Dorstenia foetida) z čeledi morušovníkovitých (Moraceae) je nejčastějším druhem dorstenie, s jakým se setkáme. Důvodem je nejsnadnější pěstování. Tento samosprašný sukulent může mít kaudex (zdužnatělý stonek) silný až 15 cm a vysoký okolo 15 až 25 centimetrů, celá rostlina pak může mít výšku až 40 cm. Je zásobním orgánem vody a živin.
)
Širší oblast původního výskytu
Dorstenie smrdutá vyžaduje polostín, teplo, dobře propustnou půdu a minimální teplotu při zimování 15 °C, zároveň zcela vynecháme zálivku. V přírodě roste na skalách, ve skalních štěrbinách a v buši, v nadmořských výškách od 100 do 2100 metrů.
)
Rostliny rodu Dorstenia se vyskytují také na Madagaskaru a v Indii a vůbec nemusí mít lodyhu, záleží na druhu. Dalšími běžně pěstovanými druhy jsou také Dorstenia carnusola a Dorstenia crispa (je nejchoulostivější, i zimě vyžaduje vyšší teploty). Zůstaňme ale u druhu Dorstenia foetida, který u nás i nejsnáze seženeme. Tato rostlina roste velmi pomalu a proto z ní snadno vytvoříme sukulentní bonsaj, což je ostatně nejčastější důvod pěstování dorsenií.
)
Jméno po německém botanikovi a smrdutosti
Rodové jméno tyto rostliny získaly podle německého botanika Theodora Dorstena, který žil v 16. století, druhové jméno foetida pak znamená páchnoucí. A poraněné rostliny skutečně zapáchají. Starší rostliny se hojně větví, větve ale mají krátké a stejně jako stonek velmi silné.
Květ je květenstvím s nepatrnými kvítky
Květ, o kterém jsme psali výše, vlastně není květem, ale květenstvím. To je stopkaté, terčovité, okrouhlé, po obvodu s dlouhými čárkovitými výběžky, což jsou vlastně listeny. Na lůžku (na středovém terči) vyrůstají velice drobné a naprosto nenápadné jednopohlavné květy. Plodem jsou pak nažky, které v době zralosti vystřelují z květního lůžka. A zvládnou i vzdálenost až 2 metry. Rostliny jsou samosprašné a jejich semena velmi snadno a rychle klíčí. Pěstování dorstenií ze semen proto můžeme jen doporučit. Je velice jednoduché. A mladé rostliny dokonce někdy kvetou již šest měsíců od výsevu.
)
Aby se dorstenii dařilo
Pokud se dorstenii daří, vynikne krásně lesklými a tmavými listy a tvoří spoustu květenství. Podmínkou je drenáž na dně nádoby a velice dobře propustný substrát. Stanoviště volíme polostinné, rostliny nesnesou celodenní přímé slunce, začnou jim žloutnout listy. Ovšem právě menší nároky na světlo mohou být při pěstování předností.
)
Zaléváme jen mírně a pravidelně, na podzim zálivku omezíme a v zimě nemusíme zalévat vůbec (případně mírně zalijeme jen občas), rostliny si vystačí se svým kaudexem (zásobním orgánem). Nadměrná zálivka by vedla k hnilobám, množství vody navíc nemá vliv na růst rostlin. Již od podzimu se může stát, že rostliny částečně či zcela opadají, listy prostě zežloutnou a opadnou, což ale nevadí, určitě rostliny nevyhazujte, na jaře zase obrazí. Prostě si potřebují odpočinout.
)
Největším problémem je při pěstování dorstenií odhad správné zálivky. Dodržujeme pravidlo, že necháme před každou zálivkou substrát zcela vyschnout a díky drenáži na dně nádoby si pak můžeme dovolit i zálivku vydatnější. Tím by měl být problém vyřešen. Nedostatečná i nadměrná zálivka se projevují opadem listů, proto se to špatně rozeznává.
Zdroj: sukulenty.estranky.cz, sazenicka.cz, wikipedia.org
)
