Otázka, zdali jste spíš horňáci, nebo dolňáci, připomíná hovory ze čtvrté cenové. Myšlena je tentokrát ovšem naprosto seriózně. Když totiž přijde na zalévání květináčů, má tenhle skromný dotaz v debatách milovníků pokojových rostlin své nezastupitelné místo. A odpovědi často vyvolávají výbušné reakce. Co je tedy lepší?
Je to záležitost, v níž to nemůžete sehrát na neutralitu a tvářit se, že se vás to netýká. Nehraje roli, kolik jich máte - můžete mít doma třeba jeden jediný osamělý fíkus – ale už jste automaticky součástí hledání té správné odpovědi. Pochopitelně že o tom, že je pokojové rostliny třeba nějak zalévat, nikdo nepochybuje. Ale kudy je to vlastně nejlepší?
V populaci všech, kteří o pokojovky aspoň trochu pečují, existují dva zásadně odlišné názorové proudy. Jedni zalévají vrchem, vodu rostlinám dávkují přímo na substrát. Ti druzí pak nedopustí, aby se voda rostlinám lila kamkoliv jinam mimo pod-misku. Závlahu zeleným kráskám tedy dávkují spodem. Zkrátka horňáci a dolňáci. Proč to tak ale jedni nebo druzí dělají? Mají k tomu nějaké zvláštní důvody?
)
Horňáci obvykle říkají, že jejich metoda je lepší. V tom, že vláha lépe prostoupí celým objemem květináče, ovlaží při prosakování celý substrát. Je to komplexní řešení. Zalévají zpravidla tak dlouho, než voda začne vytékat spodem, a tím získávají jistotu, že rostlina je po stránce závlahy plně saturovaná. Je to tedy nejefektivnější, a nemusí se to dělat tak často.
)
Asi nepřekvapí, že také dolňáci mají svou verzi. Svou metodu považují za lepší proto, že voda z podmisky je v kontaktu se substrátem jen tam, kde je to přímo funkčně zapotřebí. V kořenové zóně. Aplikovaná vláha tedy přirozeně vzlíná a substrát nikterak zbytečně nepřemokřuje. Nedochází tedy k podporování růstu hub, plísní a patogenů.
Kdyby to bylo takhle jednoduché, byla by už dávno ta palčivá otázka mezi horňáky a dolňáky dávno vyřešená. Jenže není.
)
Když nastanou komplikace
Dá se říct, že ty dva zalévací vesmíry fungují dobře souběžně vedle sebe, dokud se neobjeví nějaká chybička. Třeba to, že rostliny zalévat na nějakou dobu dočista zapomenete nebo je vaše zálivka nepravidelná. To se zkrátka stává. A s tím se názory o kladech a záporech obou přístupů mění, argumentaci protistran je třeba rozšířit.
V proschlé půdě se totiž voda nešíří rovnoměrně, steče podél vnitřních stěn květináče. Nebo také steče z povrchu půdy ven. Až ke kořenovému balu se takhle nedostane. „Vidíte, kdybyste zalévali spodem, tohle by se vám nestalo,“ hlásí hned dolňáci. Mají pravdu. Ale když zapomenou zalévat oni, není to zase o tolik lepší. Jimi nezalévaná a zhutnělá, ztuhlá půda, může blokovat jímání vody kořeny.
Vody nemusí být jen málo, ale také příliš. Tehdy mají zase navrch horňáci. Protože rostlině rozhodně neprospívá, když kořeny sedí v konstantně vlhkém a přemokřeném substrátu. Neúměrné zalévání odspoda může vést ke hnilobě a odumření celých kořenů. To se vám při zalévání seshora nestane. A co tam máme dál?
Říká se, že při zalévání zespodu jsou kořeny rostlin delší, protože vláha podporuje jejich růst. Jenže zrovna tak se říká, že jsou naopak kratší. Protože nemusí bojovat o přístup k vláze. Co na to odborníci? Ti k tomu neříkají nic, do nekonečných sporů mezi horňáky a dolňáky se raději nepletou. Takže tady v tomhle názorovém mači je to remíza.
)
Minerály, sůl? Nerozhodně
Dalším kolbištěm je problém se zasolením půdy, hromaděním minerálních solí. Když zaléváte seshora, voda přebytečné minerály proplavuje dolů. Ale když jste dolňáci, vláha vzlíná vzhůru a soli na povrch půdy v květináči vynáší. Tam se vlhkost odpařuje a zůstává nápadně bílý povlak. Který se tu hromadí. Často tak dlouho, že ve svrchní vrstvě půdy květináče bude znemožněný růst kořenů.
Je to problém? Ano, a navíc to jde vidět. Takže zalévání seshora je lepší? Inu, není. Pokud zaléváte tvrdou vodou, bude se problém recyklovat na opačné straně. Na dně květináče se bude koncentrovat „slaný“ roztok přímo v oblasti spodní kořenové zóny, což jsou další trable. Vidět to není, ale poznat na kvalitě růstu to už jde.
Poslední slovo nebudou mít ani lenoši mezi milovníky pokojových rostlin. Zalévání seshora je snazší v tom, že se vždycky trefíte. Šance, že vybryndáte vodu na podklad – polici, stůl nebo parapet – jsou o cosi nižší, než když se snažíte nalít vodu do podmisky. Ale to je jen otázka šikovnosti, kterou disponovat můžete a nemusíte. Je to rychlejší, ovšem ne nutně čistší.
Takže? Souboj mezi horňáky a dolňáky zůstane dál nerozlousknutý.
)
Stejně jako ti, kteří při hovorech na úrovni podniku čtvrté cenové kategorie hodnotí jiné kvality, i zde platí volba podle osobních preferencí.
Obě metody, zalévání zespoda i shora, jsou správné. Pokud jsou prováděny řádně, přiměřeně a včas. Správné je, aby rostlina měla vody k růstu dostatek. Tolik, kolik potřebuje. A jestli k ní zálivku dopravíte spodem nebo vrchem, důležité není.
Zdroj: OurHouseplants.com, LoveThatLeaf.com, LivelyRoot.com, HomesandGardens.com
