Kostarika sbírá jedno ekologické ocenění za druhým. Stát se řadí ke světovým průkopníkům ve využívání obnovitelných zdrojů energie, boduje v přepočtu rozlohy chráněných území. Možná to trochu souvisí s tím, že se tato země v roce 1949 zřekla armády, a peníze z rozpočtu, které by jinak investovala do zbrojení, se rozhodla přelít do podpory vzdělávání, kultury a sociálního zabezpečení svých obyvatel. A teď, po třiasedmdesáti letech této netradiční politiky, sklízí plody své práce. Vidět to jde třeba na tom, jakým způsobem tu dnes lidé staví své domy. Na druhé straně se vyplatí zmínit, že zrovna tento House of houses (Dům domů) možná disponuje typickou moderní a udržitelnou typologií, ale nikoliv typickými obyvateli. Majitelé totiž uvnitř zase tolik času netráví. Tedy, alespoň ne zatím. Muž je totiž profesorem na místní univerzitě, a čtyři dny do týdne tráví mimo domov. Ubytován je na tamních kolejích, protože to vyjde lépe, než aby každý den dojížděl. A jeho žena a dvě děti? Ty během jeho nepřítomnosti tráví čas v prostorně zařízeném domě prarodičů. Tady se schází jen na 3-4 dny do týdne, a na svátky a prázdniny. Tento neobvyklý režim zabydlení ale není jediným unikátním rysem. Je tu netradiční členění domácnosti, která je objemově složena ze tří samostatných staveb, domů v domě. Jak k tomu došlo? Důvody jsou dva. Obyvatelé si přáli zachovat rostlé stromy na stavební parcele. A tak své představy o bydlení korigovaly v jejich zájmu. Obdélníkovým protaženým pozemkem tedy prochází středem centrální chodník, po jehož stranách rostou stromy a domky. První v pořadí, na levé straně, je ložnicí a pracovnou rodičů. V odstupu za ním následuje po pravé straně „dům“ s pokojem dětí, a sestavu uzavírá, opět na levé straně nejprostornější „dům“ s kuchyní, obývacím pokojem a společenskou místností. Určitě se nedá říct, že by tu obyvatelé neměli dostatek soukromí. Každý má vlastní dům. Druhý důvod netradičního členění souvisí s topografickými rysy lokality, která je částečně exponovaná a přitom se až nepříjemně svažuje, k silnici do San José. Stávající konfigurace umožňuje dostat z plochy parcely maximum, aniž by musela objekt tlačit do svahu, případně jej hrnout do vícepatrového provedení. Každá část domu, respektive každý „dům z domů“ umožňuje v maximální míře naplňovat požadavky svých obyvatel a zachovávat jejich individuální nároky. Architekti si pochvalují, že model se středovým koridorem (zastřešeným) umožňuje hladké napojení domu, posiluje komunikaci a současně jako „větrný tunel“ provívá zevnitř obydlí, čímž efektivně brání jejich přehřívání. Slunce se do domu z exponované strany silně opírá, a právě tady se dům slepě staví plnými stěnami. V tropickém klimatu je totiž slunce spíš problém, než výhoda. Z hlediska užitých materiálů byl kladen velký důraz na udržitelnost, a také na ekonomickou dostupnost. Rozčleněný domu na tři menší například znamenalo, že se stavět mohlo z ne-zakázkových dílů, komerčně běžně dostupných, které nebylo třeba speciálně objednávat a připlácet za atypická provedení. O to snazší také bylo proměřování, a minimalizoval se vznik stavebního odpadu v místě. Pro výplně a dělící prvky byly využity materiály přírodní, s potenciálem k recyklaci nebo opětovnému zhodnocení (dřevo, bambus). Na bioklimatické úrovni dům zaručuje pohodlí obyvatelům prostřednictvím specifického provedení vnitřních teras, které na základě „obráceného“ pasivního designu minimalizují příjem sluneční energie, a tím uchovávají v domě příjemné klima. Součástí domu je také systém sběru dešťové vody, který zásobuje vodou toalety ve všech třech koupelnách, a zajišťuje i závlahu pro zelené plochy.Materiály: YUSOFoto-kredit: Roberto D´ambrosio