Pod střechou jednoho rodinného domu žijí obvykle lidé, malí i velcí, s rozmanitými nároky a představami. Alternativně řešené bydlení z Kostariky vkládá do plánu jednoho společného obydlí tři různé domy, spojené v celek. Aby tu každý měl své místo.
Kostarika sbírá jedno ekologické ocenění za druhým. Stát se řadí ke světovým průkopníkům ve využívání obnovitelných zdrojů energie, boduje v přepočtu rozlohy chráněných území. Možná to trochu souvisí s tím, že se tato země v roce 1949 zřekla armády, a peníze z rozpočtu, které by jinak investovala do zbrojení, se rozhodla přelít do podpory vzdělávání, kultury a sociálního zabezpečení svých obyvatel. A teď, po třiasedmdesáti letech této netradiční politiky, sklízí plody své práce. Vidět to jde třeba na tom, jakým způsobem tu dnes lidé staví své domy.
)
)
)
)
Bydlení, kde se bydlí jen někdy
Na druhé straně se vyplatí zmínit, že zrovna tento House of houses (Dům domů) možná disponuje typickou moderní a udržitelnou typologií, ale nikoliv typickými obyvateli. Majitelé totiž uvnitř zase tolik času netráví. Tedy, alespoň ne zatím. Muž je totiž profesorem na místní univerzitě, a čtyři dny do týdne tráví mimo domov. Ubytován je na tamních kolejích, protože to vyjde lépe, než aby každý den dojížděl. A jeho žena a dvě děti? Ty během jeho nepřítomnosti tráví čas v prostorně zařízeném domě prarodičů. Tady se schází jen na 3-4 dny do týdne, a na svátky a prázdniny. Tento neobvyklý režim zabydlení ale není jediným unikátním rysem.
Namísto jednoho domu raději hned tři
Je tu netradiční členění domácnosti, která je objemově složena ze tří samostatných staveb, domů v domě. Jak k tomu došlo? Důvody jsou dva. Obyvatelé si přáli zachovat rostlé stromy na stavební parcele. A tak své představy o bydlení korigovaly v jejich zájmu. Obdélníkovým protaženým pozemkem tedy prochází středem centrální chodník, po jehož stranách rostou stromy a domky. První v pořadí, na levé straně, je ložnicí a pracovnou rodičů. V odstupu za ním následuje po pravé straně „dům“ s pokojem dětí, a sestavu uzavírá, opět na levé straně nejprostornější „dům“ s kuchyní, obývacím pokojem a společenskou místností.
)
)
Určitě se nedá říct, že by tu obyvatelé neměli dostatek soukromí. Každý má vlastní dům. Druhý důvod netradičního členění souvisí s topografickými rysy lokality, která je částečně exponovaná a přitom se až nepříjemně svažuje, k silnici do San José. Stávající konfigurace umožňuje dostat z plochy parcely maximum, aniž by musela objekt tlačit do svahu, případně jej hrnout do vícepatrového provedení. Každá část domu, respektive každý „dům z domů“ umožňuje v maximální míře naplňovat požadavky svých obyvatel a zachovávat jejich individuální nároky.
)
)
Vodu sbíráme, ale slunci se raději vyhýbáme
Architekti si pochvalují, že model se středovým koridorem (zastřešeným) umožňuje hladké napojení domu, posiluje komunikaci a současně jako „větrný tunel“ provívá zevnitř obydlí, čímž efektivně brání jejich přehřívání. Slunce se do domu z exponované strany silně opírá, a právě tady se dům slepě staví plnými stěnami. V tropickém klimatu je totiž slunce spíš problém, než výhoda.
)
Z hlediska užitých materiálů byl kladen velký důraz na udržitelnost, a také na ekonomickou dostupnost. Rozčleněný domu na tři menší například znamenalo, že se stavět mohlo z ne-zakázkových dílů, komerčně běžně dostupných, které nebylo třeba speciálně objednávat a připlácet za atypická provedení. O to snazší také bylo proměřování, a minimalizoval se vznik stavebního odpadu v místě. Pro výplně a dělící prvky byly využity materiály přírodní, s potenciálem k recyklaci nebo opětovnému zhodnocení (dřevo, bambus).
)
Na bioklimatické úrovni dům zaručuje pohodlí obyvatelům prostřednictvím specifického provedení vnitřních teras, které na základě „obráceného“ pasivního designu minimalizují příjem sluneční energie, a tím uchovávají v domě příjemné klima. Součástí domu je také systém sběru dešťové vody, který zásobuje vodou toalety ve všech třech koupelnách, a zajišťuje i závlahu pro zelené plochy.
Materiály: YUSO
Foto-kredit: Roberto D´ambrosio
