Dům, nápadně protažený do délky, svým 47 metrů dlouhým profilem pod jednu střechu vměstnává kompletní obytné zázemí, společenské prostory, dílnu, vnitřní dvůr i garáž pro dvě auta. Je usazen do zlomu svahu (sám tento zlom posiluje tím, že stavba je usazena do zářezu svahu, a proti svahu se staví stabilizační zdí), podél staré lesní cesty. Stavba stojí na místě někdejší ruiny kamenné farmy, a kamenné rozvaliny hospodářských staveb či farem jsou všude okolo. Objekt vychází z jejich předlohy, podlouhlým tvarem připomíná stodolu, a replikuje tu i užitý materiál. Lámaný kámen. Ten dodává domu s dřevěným jádrem vizuální stabilitu, navenek objekt stabilizuje a dodává mu tektoniku. Stavba částečně recyklovala kámen ze starých ruin, dodala jim nový smysl. Zajímavý je „proces přechodu“ - shromážděné kameny začínají jako krajinný prvek oddělující dům od silnice, ale nakonec tvoří severní stěnu domu. Jinak se vnitřní organizace projektu soustředila na orientaci směrem k blízkému „mlžnému“ jezeru Masawippi, a k tomu, aby – protože pozemek není ohraničen ploty a zdmi – dům sám o sobě garantoval obyvatelům soukromí. Výrazná délka zdi je v celém domě přerušovaná kompozičními prvky. Odpozorovat se tu dají segmenty oken, komín, vchod a vnitřní dvůr, jinak stavba působí skutečně jednolitě. Střecha vytváří ochranný převis, svým přesahem umožňuje chůzi podél domu i za deště či sněžení. Dalším výrazným rysem je jakési „zdvojení“ programového obsahu. Vychází to z užití: v domě totiž trvale žije sama majitelka, ale pravidelně ji navštěvuje její dcera se svým manželem a houfem dětí. Proto se dům dá hospodárně užívat i ve své menší obytné části, a nárazově pak jako celek, když se zaplní. Soukromé ložnice jsou na obou koncích (na jedné straně pro majitelku, na druhé pro návštěvy), zatímco centrální prostory pro setkávání se shromažďují uprostřed lineárního domu. Geometrický zvrat a předěly stěn vytváří šikmý vztah mezi místnostmi, výhledem na jezero a hřebenem střechy, takže místnosti působí jako soukromé přístřešky „pod jednou střechou“. Vnějším stavebním materiálem je kámen, ale interiéru vévodí dřevo. Přiznaná a viditelná je lehká dřevěná konstrukce, ať už se svorníky, konstrukčním řezivem nebo hlubokými trámy, pronikajícími dovnitř. Dřevo je využito i ve sloupcích na jižní fasádě, dotváří rámy oken a dveří i část obvodového pláště. Přes poněkud selský vzhled se tu setkáme s maximální energetickou efektivitou, geotermálním vytápěním, trojitým zasklením oken. Kombinace dřeva a kamene se ukázala být pro místo příhodnou i ekologickou volbou současně.Materiály: LAMAS ArchitectureFoto-kredit: (Foto: Felix Michaud)
