Tři páry nožiček natlačené blízko hnědavé hlavy - respektive rozmístěné jen na hrudi - jim dodávají trochu komický a poněkud nerovnovážný vzhled. Svědčící o tom, že jim hrabavý pohyb mimo substrát, odkud jste je vyloupli, činí nemalé potíže. Však se také hned raději stočí do pozice, která připomíná nafouknuté písmeno C. A v téhle bezbranné poloze očekávají na poslední ránu lopatou. Anebo než je sesbíráte a předhodíte slepicím. Těm totiž tyhle jako palec silné ponravy náramně chutnají.Dělat to ale nemusíte. Není k tomu žádný důvod. Ponravy totiž primárně nejsou larvy škůdců rostlin, ale docela užiteční rozkladači. Nejsou to (většinou) žádné listožravé housenky ani zákeřní okusovači kořenů. Podstatnou část svého života tráví v půdě, kde se jen tak bezprizorně živí dostupným rozkládajícím se organickým materiálem. Tedy už jednou odumřelými nebo nevyživovanými kořeny, zahrabaným tlejícím listím, hnijícím či ztrouchnivělým dřevem. Na rozklad dřeva pod zemí – kořenů starých pokácených stromů anebo zahrabaných větví – jsou učinění experti. Pokud jde o kořeny živých rostlin, odstřihávají od nich ty kořínky, které už rostliny nevyužívají a které chemicky nebrání. Tím jim pomáhají s růstem a rašením nových, užitečnějších. Ponravy jsou docela velké, takže svým pohybem provzdušňují půdu podobně, jako třeba žížaly. Tím pomáhají i vaší zahradě. Recyklují dostupné živiny, činí je znovu přístupné. Hrají taky nezanedbatelnou úlohu při šíření semen pod zemí. A když náhodou vykouknou na povrch, sezobnou je volně žijící ptáci, pro které představují výtečnou zásobárnu plnou bílkovin a tuků. Jsou tedy všestranně prospěšní, a nejen vám. Ve vztahu domácích druhů ponrav k řekněme domácím druhům rostlin nepředstavují problém. Snad jen tam, kde se pěstuje něco v nezdravě nahloučených monokulturách - například pěstujete cukrovou řepu nebo cukrovou třtinu, snažíte se o anglický trávník - tak by vás mohli potrápit. Na běžné zahradě, produkční anebo okrasné, ale jinak neškodí. Naopak jsou prekurzorem „živé“ půdy a poměrně zdravého, na organickou hmotu bohatého substrátu. Aby se z nich - po jednom až třech letech takového podzemního života - stali docela hezcí brouci. Tyhle ponravy jsou totiž larvy brouků z čeledi Scarabaeidae, vrubounovitých. Když jim dáte šanci, nezaúřadujete lopatou ani slepicemi, mohou se z nich v dospělosti stát hnojníci, nosorožíci nebo třeba zlatohlávci. Co přesně z nich bude je pro laika nesnadné poznat. Obecně ale tvar a velikost ponravy záleží na jejím druhu - ponravy chroustka letního nebo zlatohlávka jsou obvykle malé a zavalitější, ponravy chrousta a nosorožíka kapucínského podlouhlé. Kdy se vyplatí zpozornět? Když se někde v půdě sejdou ponravy v počtech, které naznačují invazi. To je okolo 100 – 120 ponrav na metr čtvereční. Pak je třeba zakročit (navíc nejspíš nepůjde o druh původní). Když na vás ale dvě tři vykouknou z rytého záhonku, potažmo z velkého květináče s hlínou, který jste přes zimu nechali venku, můžete být v klidu. Zdravé rostliny se jimi nebudou cítit dotčeny. Pokud je v záhonku přeci jen nechcete ponechat, přesuňte je do kompostéru. Tam se jim bude líbit, a ještě vám pomohou s urychlením rozkladu.Zkrátka a dobře, ponravy není třeba hubit. Stěžovat si na to, že kolem nás ubývá brouků, a přitom svévolně likvidovat jejich neškodná vývojová stádia, je zbytečné.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
