Na jaro se to většinou neobejde bez rytí a přípravy půdy. A při tom rytí – v mělkém záhonku, kompostu nebo při přehazování uzrálého hnoje – na ně narazíte nejčastěji. Na bílo-žluté vypasené tučné válečky, kterým se říká ponravy. Co s nimi? Zabíjet netřeba, většinou totiž neškodí.
Tři páry nožiček natlačené blízko hnědavé hlavy - respektive rozmístěné jen na hrudi - jim dodávají trochu komický a poněkud nerovnovážný vzhled. Svědčící o tom, že jim hrabavý pohyb mimo substrát, odkud jste je vyloupli, činí nemalé potíže. Však se také hned raději stočí do pozice, která připomíná nafouknuté písmeno C. A v téhle bezbranné poloze očekávají na poslední ránu lopatou. Anebo než je sesbíráte a předhodíte slepicím. Těm totiž tyhle jako palec silné ponravy náramně chutnají.
Dělat to ale nemusíte. Není k tomu žádný důvod. Ponravy totiž primárně nejsou larvy škůdců rostlin, ale docela užiteční rozkladači.
Životní stadium pomáhání půdě
Nejsou to (většinou) žádné listožravé housenky ani zákeřní okusovači kořenů. Podstatnou část svého života tráví v půdě, kde se jen tak bezprizorně živí dostupným rozkládajícím se organickým materiálem. Tedy už jednou odumřelými nebo nevyživovanými kořeny, zahrabaným tlejícím listím, hnijícím či ztrouchnivělým dřevem. Na rozklad dřeva pod zemí – kořenů starých pokácených stromů anebo zahrabaných větví – jsou učinění experti.
Pokud jde o kořeny živých rostlin, odstřihávají od nich ty kořínky, které už rostliny nevyužívají a které chemicky nebrání. Tím jim pomáhají s růstem a rašením nových, užitečnějších. Ponravy jsou docela velké, takže svým pohybem provzdušňují půdu podobně, jako třeba žížaly. Tím pomáhají i vaší zahradě. Recyklují dostupné živiny, činí je znovu přístupné. Hrají taky nezanedbatelnou úlohu při šíření semen pod zemí. A když náhodou vykouknou na povrch, sezobnou je volně žijící ptáci, pro které představují výtečnou zásobárnu plnou bílkovin a tuků. Jsou tedy všestranně prospěšní, a nejen vám.
Znamení dobrého substrátu
Ve vztahu domácích druhů ponrav k řekněme domácím druhům rostlin nepředstavují problém. Snad jen tam, kde se pěstuje něco v nezdravě nahloučených monokulturách - například pěstujete cukrovou řepu nebo cukrovou třtinu, snažíte se o anglický trávník - tak by vás mohli potrápit. Na běžné zahradě, produkční anebo okrasné, ale jinak neškodí. Naopak jsou prekurzorem „živé“ půdy a poměrně zdravého, na organickou hmotu bohatého substrátu. Aby se z nich - po jednom až třech letech takového podzemního života - stali docela hezcí brouci.
Tyhle ponravy jsou totiž larvy brouků z čeledi Scarabaeidae, vrubounovitých. Když jim dáte šanci, nezaúřadujete lopatou ani slepicemi, mohou se z nich v dospělosti stát hnojníci, nosorožíci nebo třeba zlatohlávci. Co přesně z nich bude je pro laika nesnadné poznat. Obecně ale tvar a velikost ponravy záleží na jejím druhu - ponravy chroustka letního nebo zlatohlávka jsou obvykle malé a zavalitější, ponravy chrousta a nosorožíka kapucínského podlouhlé.
Nech brouka žít
Kdy se vyplatí zpozornět? Když se někde v půdě sejdou ponravy v počtech, které naznačují invazi. To je okolo 100 – 120 ponrav na metr čtvereční. Pak je třeba zakročit (navíc nejspíš nepůjde o druh původní). Když na vás ale dvě tři vykouknou z rytého záhonku, potažmo z velkého květináče s hlínou, který jste přes zimu nechali venku, můžete být v klidu. Zdravé rostliny se jimi nebudou cítit dotčeny. Pokud je v záhonku přeci jen nechcete ponechat, přesuňte je do kompostéru. Tam se jim bude líbit, a ještě vám pomohou s urychlením rozkladu.
Zkrátka a dobře, ponravy není třeba hubit. Stěžovat si na to, že kolem nás ubývá brouků, a přitom svévolně likvidovat jejich neškodná vývojová stádia, je zbytečné.
Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz