Ze všech koček, co se u nás doma objevily za posledních 20 let, byla naprostá většina nalezenci. Přišly a měly štěstí, i když byly některé ve zbědovaném stavu, díky péči se vylízaly z nejhoršího a začaly prosperovat. První, co jsme vždy udělali, byla návštěva veterináře, zaléčení nemocí a poté kastrace a očkování. Nemá smysl řešit každou chvíli, co s koťaty, stejně by většina z nich skončila na ulici, i když si pro ně někdo přijede… Vsaďte na to, že si kotě nechají...
Letní prázdniny a Vánoce
„To je krásné koťátko, tatínku, budu mít narozeniny… a budou prázdniny…“ Nejvíce mladých koček, nejčastěji koťat, přibývá na ulicích po letních prázdninách a po Vánocích. Ano, je to troufalé tvrzení, které nemám podložené tvrdými statistickými daty, ale všichni okolo mě souhlasí, také to mají vypozorované. Hračka na léto se omrzí a „vydupaný“ dárek pod stromeček se po Vánocích snadno „ztratí“. 2 z posledních tří koček přišly po Vánocích, jedna z nich (kocour) přesně na Silvestra. A tak dostal jméno Silvestr. Mohlo mu být přibližně půl roku, byl podvyživený, nemocný a ustrašený, jakmile jsme ho ale vzali domů, byl vděčný. A nakonec z něj byl snad nejlepší kocour, jakého jsme kdy měli. Bohužel ho roztrhali psi, ale to se stává, když kočka vleze, kam nemá a je neopatrná. 3 a půl roku s námi ale pobyl. Báječných 3,5 roku.
 )
Další, tentokrát opravdu kočka, která dostala jméno Babeta, přišla 2 dny po Vánocích. Běhala před domem a proháněla auta. Hledala to, ze kterého ji vyhodili. Nenašla, vzali jsme ji dovnitř a bylo vymalováno. Babetě ale ještě nestačil nikdo ublížit. Mohly jí být tak 4 měsíce. Suverénní, sebevědomá, čistotná. První cesta byla k misce, druhá na záchod (nádobu se stelivem). Také ji čekala kastrace a je s námi dosud. Bohužel s populací našich koček zamával loni na podzim kočičí mor (prakticky neléčitelný parvovirus). Na vsích se vždycky říkalo, že kočky mají 7 životů, nemají. Na podzim 2024 propukla epidemie parvoviru a z našich koček zbyla jenom Babeta. První šel do věčných lovišť poprázdninový nalezenec. Nedožil se ani půl roku, ještě jsme ho ani nestačili dát očkovat, ale jméno už měl - Garry. Hned za ním šel dvouletý kocour Emil, i přes očkování. I v našem okolí koček o dost ubylo, něco jako zásah lidské populace ptačí chřipkou po první světové válce… bylo to hrozné, naši kocouři šli ze světa 14 dní po sobě. Museli mít ukrutné bolesti.
)
)
Proč to všechno vylévání srdéčka nyní vypisuji? Asi před dvěma lety nám do redakce telefonoval člověk, který se hlásil k petici Zákony pro kočku. Reagoval na náš článek „Kočičí kalamita. Města a obce zaplavují toulavé kočky a lidé volají po zákonu“, potřeboval si popovídat, to téma ho hodně trápilo. Pak mi v e-mailu přistála petice Zákony pro kočku a tu jsem podepsal a rozeslal dál. Také jsem souhlasil. Dál už jsem se ale o záležitost nezajímal, pro toulavé kočky děláme dost a když se nám začal neúměrně zvětšovat jejich počet, zasáhla příroda a zase máme jenom jednu. A právě to mě přivedlo k tématu znova. Každá toulavá kočka, která na parvovirus ukončila svou kočičí pouť, musela neuvěřitelně trpět.
Kočičí mor
Co se při takzvaném kočičím moru děje? Správný název onemocnění je panleukopénie. Jde o silně virulentní onemocnění s inkubační dobou 2–10 dní, které postihuje výhradně kočky. Průběh onemocnění je rychlý, ale velice bolestivý, na první pohled může připomínat otravu. Prudké průjmy a zvracení, kočka začne žrát kamínky steliva, je dehydratována a nemá žádnou imunitu. Nemoc způsobuje kočičí parvovirus napadající výstelku trávicího traktu, kde způsobuje vředy, a kde se rychle rozpadá výstelkový epitel. Zároveň prudce klesá množství bílých krvinek v těle až téměř na nulu, zvíře zcela ztrácí imunitu. Nemocné (umírající) zvíře je apatické, má vodnatý průjem, ve stolici krev, stále zvrací, dáví, přitom nejí a nepije. Vyléčit se dá teoreticky pouze slabší nákaza a u staršího jedince. Pokud se nakazí březí kočka, obvykle potratí, nebo porodí trvale poškozená mláďata (zhoršená koordinace pohybu i slepota). Nákazu si mezi sebou zvířata většinou předávají skrz své sekrety. Čichání k výkalům a olizování, kontaminovaná voda, vzájemný kontakt… Kočičí mor napadá nejčastěji koťata a mladé kočky, starší jedinci virus obvykle ustojí.
)
Zasáhla příroda?
Zasáhla příroda, protože toulavé kočky, o které nikdo nepečuje, jsou u nás opravdu přemnožené? Patent na pravdu nemám, ale jsem toho názoru, že se nejdříve musí hory pohnout a mnohé tragédie stát, abychom si vůbec něčeho všimli. Ano, jsem přesvědčen, že zasáhla příroda. A pardon, nechci nyní urazit oběti covidu a jejich příbuzné a přátele, ale nedá mi to a musím se zeptat: „Copak jsme se nepoučili? A myslíme si, že jsme pupkem světa? Necítíme utrpení živých tvorů okolo nás? Těch, se kterými se chvíli pomazlíme, pohrajeme si a pak je vyhodíme z vytopeného auta do sněhu, nebo pod kola jiných aut? Opravdu si myslíme, že se nám samým nemůže nic stát?“
)
Zákony pro kočku
Rozhodně petici Zákony pro kočku podporuji a tímto jí děláme zdarma reklamu. Když se dovedeme postarat o každého psa a ti se nám po ulicích netoulají (na rozdíl třeba od Španělska, Maroka a mnoha jiných zemí), proč to jako civilizovaní lidé žijící v civilizované zemi nedovedeme zařídit i kočkám? Ano, kastrace, očkování a další péči musí někdo zaplatit, ale proč se v naší zemi nedostává právě kočkám takové péče jako jiným domácím zvířatům? Nakonec když budeme kontrolovat stav populace koček a pečovat o ně, nebude v naší přírodě ani tolik ulovených ptáků, kvůli kterým zrovna kočky nenávidí mnoho lidí. Chce to ale trochu víc přemýšlet. A něco už konečně udělat.
A paní Kamile Dvořákové vzkazuji: Přeji Vám pevné nervy a nezlomitelné úsilí, aby české zákony konečně byly pro kočku. Aby si koček všimly.
Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, ekolist.cz, www.petice.com/za_zmenu_zakonu_pro_kocku
