„To je krásné koťátko, tatínku, budu mít narozeniny… a budou prázdniny…“ Nejvíce mladých koček, nejčastěji koťat, přibývá na ulicích po letních prázdninách a po Vánocích. Ano, je to troufalé tvrzení, které nemám podložené tvrdými statistickými daty, ale všichni okolo mě souhlasí, také to mají vypozorované. Hračka na léto se omrzí a „vydupaný“ dárek pod stromeček se po Vánocích snadno „ztratí“. 2 z posledních tří koček přišly po Vánocích, jedna z nich (kocour) přesně na Silvestra. A tak dostal jméno Silvestr. Mohlo mu být přibližně půl roku, byl podvyživený, nemocný a ustrašený, jakmile jsme ho ale vzali domů, byl vděčný. A nakonec z něj byl snad nejlepší kocour, jakého jsme kdy měli. Bohužel ho roztrhali psi, ale to se stává, když kočka vleze, kam nemá a je neopatrná. 3 a půl roku s námi ale pobyl. Báječných 3,5 roku. Další, tentokrát opravdu kočka, která dostala jméno Babeta, přišla 2 dny po Vánocích. Běhala před domem a proháněla auta. Hledala to, ze kterého ji vyhodili. Nenašla, vzali jsme ji dovnitř a bylo vymalováno. Babetě ale ještě nestačil nikdo ublížit. Mohly jí být tak 4 měsíce. Suverénní, sebevědomá, čistotná. První cesta byla k misce, druhá na záchod (nádobu se stelivem). Také ji čekala kastrace a je s námi dosud. Bohužel s populací našich koček zamával loni na podzim kočičí mor (prakticky neléčitelný parvovirus). Na vsích se vždycky říkalo, že kočky mají 7 životů, nemají. Na podzim 2024 propukla epidemie parvoviru a z našich koček zbyla jenom Babeta. První šel do věčných lovišť poprázdninový nalezenec. Nedožil se ani půl roku, ještě jsme ho ani nestačili dát očkovat, ale jméno už měl - Garry. Hned za ním šel dvouletý kocour Emil, i přes očkování. I v našem okolí koček o dost ubylo, něco jako zásah lidské populace ptačí chřipkou po první světové válce… bylo to hrozné, naši kocouři šli ze světa 14 dní po sobě. Museli mít ukrutné bolesti. Proč to všechno vylévání srdéčka nyní vypisuji? Asi před dvěma lety nám do redakce telefonoval člověk, který se hlásil k petici Zákony pro kočku. Reagoval na náš článek „Kočičí kalamita. Města a obce zaplavují toulavé kočky a lidé volají po zákonu“, potřeboval si popovídat, to téma ho hodně trápilo. Pak mi v e-mailu přistála petice Zákony pro kočku a tu jsem podepsal a rozeslal dál. Také jsem souhlasil. Dál už jsem se ale o záležitost nezajímal, pro toulavé kočky děláme dost a když se nám začal neúměrně zvětšovat jejich počet, zasáhla příroda a zase máme jenom jednu. A právě to mě přivedlo k tématu znova. Každá toulavá kočka, která na parvovirus ukončila svou kočičí pouť, musela neuvěřitelně trpět. Co se při takzvaném kočičím moru děje? Správný název onemocnění je panleukopénie. Jde o silně virulentní onemocnění s inkubační dobou 2–10 dní, které postihuje výhradně kočky. Průběh onemocnění je rychlý, ale velice bolestivý, na první pohled může připomínat otravu. Prudké průjmy a zvracení, kočka začne žrát kamínky steliva, je dehydratována a nemá žádnou imunitu. Nemoc způsobuje kočičí parvovirus napadající výstelku trávicího traktu, kde způsobuje vředy, a kde se rychle rozpadá výstelkový epitel. Zároveň prudce klesá množství bílých krvinek v těle až téměř na nulu, zvíře zcela ztrácí imunitu. Nemocné (umírající) zvíře je apatické, má vodnatý průjem, ve stolici krev, stále zvrací, dáví, přitom nejí a nepije. Vyléčit se dá teoreticky pouze slabší nákaza a u staršího jedince. Pokud se nakazí březí kočka, obvykle potratí, nebo porodí trvale poškozená mláďata (zhoršená koordinace pohybu i slepota). Nákazu si mezi sebou zvířata většinou předávají skrz své sekrety. Čichání k výkalům a olizování, kontaminovaná voda, vzájemný kontakt… Kočičí mor napadá nejčastěji koťata a mladé kočky, starší jedinci virus obvykle ustojí. Zasáhla příroda, protože toulavé kočky, o které nikdo nepečuje, jsou u nás opravdu přemnožené? Patent na pravdu nemám, ale jsem toho názoru, že se nejdříve musí hory pohnout a mnohé tragédie stát, abychom si vůbec něčeho všimli. Ano, jsem přesvědčen, že zasáhla příroda. A pardon, nechci nyní urazit oběti covidu a jejich příbuzné a přátele, ale nedá mi to a musím se zeptat: „Copak jsme se nepoučili? A myslíme si, že jsme pupkem světa? Necítíme utrpení živých tvorů okolo nás? Těch, se kterými se chvíli pomazlíme, pohrajeme si a pak je vyhodíme z vytopeného auta do sněhu, nebo pod kola jiných aut? Opravdu si myslíme, že se nám samým nemůže nic stát?“ Rozhodně petici Zákony pro kočku podporuji a tímto jí děláme zdarma reklamu. Když se dovedeme postarat o každého psa a ti se nám po ulicích netoulají (na rozdíl třeba od Španělska, Maroka a mnoha jiných zemí), proč to jako civilizovaní lidé žijící v civilizované zemi nedovedeme zařídit i kočkám? Ano, kastrace, očkování a další péči musí někdo zaplatit, ale proč se v naší zemi nedostává právě kočkám takové péče jako jiným domácím zvířatům? Nakonec když budeme kontrolovat stav populace koček a pečovat o ně, nebude v naší přírodě ani tolik ulovených ptáků, kvůli kterým zrovna kočky nenávidí mnoho lidí. Chce to ale trochu víc přemýšlet. A něco už konečně udělat.A paní Kamile Dvořákové vzkazuji: Přeji Vám pevné nervy a nezlomitelné úsilí, aby české zákony konečně byly pro kočku. Aby si koček všimly.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, ekolist.cz, www.petice.com/za_zmenu_zakonu_pro_kocku
