Vlastnosti půdKromě základní typologie (písčitá, jílovitá, hlinitá) a pH u půd též sledujeme velikost zrna (jemnozrnná a hrubozrnná), obsah humusu (humózní - s vysokým obsahem humusu a s nízkým obsahem humusu), podíl vápna (půdy slabě vápenaté, silně vápenaté, slínovité a vápenaté). Vždy přitom platí, že zahrada u lesa prostě bude mít půdu kyselejší a bude se zde proto dařit jehličnanům, azalkám, hortenziím a některým okrasným travinám. Pokud například kupujeme parcelu pro novostavbu a na pozemku dominují ostřice, je jasné, že půda je zde kyselá. Kyselou půdu (s nižší hodnotou pH) prozrazuje též značný výskyt smetánky lékařské (lidově pampelišky) a ptačince žabince. Dařit se v ní bude též kapradinám a vřesovcům, ale i pěnišníkům a také bahenním a vodním rostlinám – proto v takové zahradě nezapomeňte na okrasné jezírko či jiný vodní prvek. Daří se zde též šťovíku, přesličce a jitrocelu. Na alkalických půdách se daří třeba hořčici a komonici. Zásadité půdy jsou tolerovány ponejvíce rostlinami, které se vyskytují v podobě rostlinných společenstev. Čili z dřevin jsou to třeba bučiny, lipiny a teplomilné duby, dále některá travní společenstva, sukulenty, vegetace vápnitých skal, ale i ječmen a vojtěška. Na zahradě najdeme rostliny milující vápenitější půdy nejčastěji na skalkách – některým skalničkám, ale i aromatickým bylinám vyloženě svědčí. O ostřicích jsme si řekli, že je najdeme na půdách kyselých, ovšem naopak ostřice nízká miluje půdy vápenité. V zásadité půdě můžeme na zahradě pěstovat třeba plaménky (clematis), mochnu husí, pomněnkovec, čemeřici a karafiáty, šeříky, zlatice převislé, tavolníky, zimolezovité, buxus, brslen, aucubu japonskou a jiné. Zajímavým univerzálem je například zvonek (campanula), kterému na pH půdy prakticky nezáleží –v přírodě najdeme zvonky na loukách, polích, zahradách i v lesích. Typy půdO půdách vznikl dnes již ucelený vědní obor a můžeme si o nich přečíst mnoho skript, učebnic, knih. Je proto velmi těžké poskytnout ucelený pohled jedním článkem. Ovšem jako inspirace k dalšímu studiu to zajisté stačí. V přírodě se nejčastěji vyskytují smíšené typy půd, které nazýváme podle poměru jejich složek jako písčité, hlinité a nebo jílovité.V písčitých půdách najdeme až 20% hlíny a prachu, v hlinitých zase až 50% jemných kalových částeček včetně prachu a v jílovitých kromě písčitých součástí až 50% hlíny a prachu. Ona má totiž v půdě kombinace písku a hlíny velký význam, oděleně by se totiž k zakořeňování rostlin nehodil ani písek, ani hlína (samozřejmě až na výjimky). Písek nedovede udržet v půdě vlhkost, na druhou stranu ale půdu provzdušňuje, hlína vodu zase špatně propouští, ovšem výborně v sobě ukládá živné soli a umožňuje rozpouštění látek, což je důležité pro výživu rostlin. A jíl? To je kombinace písku a hlíny s prachem.Běžný zahrádkář získává důležité informace už jen třeba z balení semen a příbalových letáků. Dozví se z nich, pro jaký typ půdy se konkrétní rostlinný druh hodí, ovšem najde zde i další důležité informace. Půdu poznáme i v hrstiJe to zcela jednoduché – stačí vzít půdu do ruky a máme jasno. Písčitá půda se nám bude jemně sypat mezi prsty, nebude se lepit a nedovede držet tvar. Jílovitá (má mnoho jemných složek) se v ruce dobře drolí a pokud je vlhká, uhněteme ji do libovolného tvaru. Hlinitá půda je vždy tuhá a lepivá a vždy se dobře tvaruje. Půda s vysokým obsahem rašeliny je zase při stisku pružná a na vlhčích místech z ní vymačkáme vodu – tato půda je vždy kyselá. Půdu poznáme podle opadu stromůVždy záleží na tom, jaké druhy dřevin shazují v daném místě listí nebo jehličí. Kyselou reakci způsobuje opad jehlic smrku, borovice, ale i opad vřesu a brusinek (fulvokyseliny). Huminové kyseliny a tedy zásaditější či neutrální půdy naopak vznikají opadem lípy, javoru a buku. Ovšem svou roli hrají třeba i emise (kyselé deště), dusíkaté hnojení (překyseluje a odvápňuje), nebo spady z vápenek a magnezitových dolů (způsobují vápenitost půdy). Jak zlepšit půduKaždou půdu vylepšíme zcela logicky nejlépe tím, čeho jí chybí nejvíce. Vycházíme přitom z faktu, že ideální jsou půdy, které představují mezistupně mezi třemi základními typy půd – čili půdy jílovitopísčité a písčitojílovité. Ty vytvářejí nejlepší předpoklady pro pěstování rostlin. Ovšem jen velmi obtížně zlepšíme těžkou půdu hlinitou.Lehké písčité půdy jsou suché, jelikož mají jen minimální schopnost zadržovat vodu, čili i na jaře a po silných deštích velice rychle vysychají a rychle se ohřívají. Na jaře je to značná výhoda, jelikož je možné na těchto půdách zakládat záhony už velmi brzy a také můžeme po této půdě bez potíží chodit za jakéhokoli počasí. Ovšem snadno se též z písčitých půd vyplavují živiny a za delších období sucha neúměrně vysychají. Proto jsou tyto půdy náročné na přihnojování a zálivku. Písčitou půdu zlepšíme přidáním organických látek (kompost, chlévská mrva, koňský či ovčí hnůj, …), rašeliny a jílu. Obzvláště přidání jílu je v tomto případě klíčové, jelikož přidání organických látek a rašeliny je vlastně „hnojením.“Velmi dobře jsou na tom středně těžké půdy s obsahem 15 až 25% hlíny a 75% prachu. Jsou to půdy jílovité s různým podílem obsahu hlíny a písku. Jílovité půdy s příměsí písku jsou ideálním zahradním substrátem – zadržují dobře teplo, vodu i živiny. Tyto půdy není v podstatě třeba vylepšovat – samozřejmě hnojíme a zavlažujeme dle potřeby. Těžké půdy jsou hlinité a nebo některé jílovité. Hlinité půdy se snadno přemokřují – drží vodu a kořeny rostlin pak mají málo kyslíku – nedostane se k nim. Hlinité půdy se též pomalu ohřívají a obtížně se obdělávají. Pokud je hlinitá půda suchá, je zase příliš tvrdá, pokud je mokrá, lepí se na rýč a obuv a je hutná. Čili hlinité půdy jsou problematické ve všech směrech a zlepšit je lze jen velice obtížně. Ovšem půdy těžké jílovité poměrně snadno vylepšíme přidáním písku a kompostu – prolehčíme je tak, vysušíme a proteplíme. Kyselé půdy vylepšíme vápenatým hnojivem – třeba směsí vápna a kompostu (např. na 1 m3 kompostu 1,5 kg páleného vápna). Vápno nejprve smísíme s kompostem, přímo do půdy jej přidáváme pouze v případě silného překyselení. Vápenatějším půdám zase prospějeme příměsí kyselé rašeliny. Zjistěte si pH půdy samiAniž bychom museli přímo do agrotechnické laboratoře, můžeme si pH půdy určit i sami. V zahradnictví si prostě koupíme indikátorové papírky a pH určíme podle barevné stupnice ze vzorku půdy a dokonce s poměrně malou odchylkou. Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.wikipedia.cz, www.prima-receptar.cz, www.novinky.cz, www.shutterstock.com
