Znát půdu na svém pozemku, její vlastnosti a tedy i to, jaké rostliny jsou pro ni vhodné a kterým se v ní dařit prostě nebude, je základem snažení každého zahrádkáře. Na druhou stranu je však zcela logicky možné vyvodit vlastnosti konkrétní půdy podle rostlin, které na pozemku přirozeně rostou, kterým se zde daří nejvíce. Vždy sledujeme typ půdy a její pH (kyselost respektive zásaditost či neutralitu) a podle toho se rozhodneme, jak půdu vylepšit, upravit – pokud vůbec.
Vlastnosti půd
Kromě základní typologie (písčitá, jílovitá, hlinitá) a pH u půd též sledujeme velikost zrna (jemnozrnná a hrubozrnná), obsah humusu (humózní - s vysokým obsahem humusu a s nízkým obsahem humusu), podíl vápna (půdy slabě vápenaté, silně vápenaté, slínovité a vápenaté). Vždy přitom platí, že zahrada u lesa prostě bude mít půdu kyselejší a bude se zde proto dařit jehličnanům, azalkám, hortenziím a některým okrasným travinám. Pokud například kupujeme parcelu pro novostavbu a na pozemku dominují ostřice, je jasné, že půda je zde kyselá.
Kyselou půdu (s nižší hodnotou pH) prozrazuje též značný výskyt smetánky lékařské (lidově pampelišky) a ptačince žabince. Dařit se v ní bude též kapradinám a vřesovcům, ale i pěnišníkům a také bahenním a vodním rostlinám – proto v takové zahradě nezapomeňte na okrasné jezírko či jiný vodní prvek. Daří se zde též šťovíku, přesličce a jitrocelu. Na alkalických půdách se daří třeba hořčici a komonici.
Zásadité půdy jsou tolerovány ponejvíce rostlinami, které se vyskytují v podobě rostlinných společenstev. Čili z dřevin jsou to třeba bučiny, lipiny a teplomilné duby, dále některá travní společenstva, sukulenty, vegetace vápnitých skal, ale i ječmen a vojtěška. Na zahradě najdeme rostliny milující vápenitější půdy nejčastěji na skalkách – některým skalničkám, ale i aromatickým bylinám vyloženě svědčí. O ostřicích jsme si řekli, že je najdeme na půdách kyselých, ovšem naopak ostřice nízká miluje půdy vápenité. V zásadité půdě můžeme na zahradě pěstovat třeba plaménky (clematis), mochnu husí, pomněnkovec, čemeřici a karafiáty, šeříky, zlatice převislé, tavolníky, zimolezovité, buxus, brslen, aucubu japonskou a jiné. Zajímavým univerzálem je například zvonek (campanula), kterému na pH půdy prakticky nezáleží –v přírodě najdeme zvonky na loukách, polích, zahradách i v lesích.
Půda připravená na výsev
Kvalitním kompostem pomůžeme jakékoli půdě
Typy půd
O půdách vznikl dnes již ucelený vědní obor a můžeme si o nich přečíst mnoho skript, učebnic, knih. Je proto velmi těžké poskytnout ucelený pohled jedním článkem. Ovšem jako inspirace k dalšímu studiu to zajisté stačí. V přírodě se nejčastěji vyskytují smíšené typy půd, které nazýváme podle poměru jejich složek jako písčité, hlinité a nebo jílovité.
V písčitých půdách najdeme až 20% hlíny a prachu, v hlinitých zase až 50% jemných kalových částeček včetně prachu a v jílovitých kromě písčitých součástí až 50% hlíny a prachu. Ona má totiž v půdě kombinace písku a hlíny velký význam, oděleně by se totiž k zakořeňování rostlin nehodil ani písek, ani hlína (samozřejmě až na výjimky). Písek nedovede udržet v půdě vlhkost, na druhou stranu ale půdu provzdušňuje, hlína vodu zase špatně propouští, ovšem výborně v sobě ukládá živné soli a umožňuje rozpouštění látek, což je důležité pro výživu rostlin. A jíl? To je kombinace písku a hlíny s prachem.
Běžný zahrádkář získává důležité informace už jen třeba z balení semen a příbalových letáků. Dozví se z nich, pro jaký typ půdy se konkrétní rostlinný druh hodí, ovšem najde zde i další důležité informace.
Skalky a okrasné traviny většinou vyžadují půdu kyselejší
Půdu poznáme i v hrsti
Je to zcela jednoduché – stačí vzít půdu do ruky a máme jasno. Písčitá půda se nám bude jemně sypat mezi prsty, nebude se lepit a nedovede držet tvar. Jílovitá (má mnoho jemných složek) se v ruce dobře drolí a pokud je vlhká, uhněteme ji do libovolného tvaru. Hlinitá půda je vždy tuhá a lepivá a vždy se dobře tvaruje. Půda s vysokým obsahem rašeliny je zase při stisku pružná a na vlhčích místech z ní vymačkáme vodu – tato půda je vždy kyselá.
Půdu poznáme podle opadu stromů
Vždy záleží na tom, jaké druhy dřevin shazují v daném místě listí nebo jehličí. Kyselou reakci způsobuje opad jehlic smrku, borovice, ale i opad vřesu a brusinek (fulvokyseliny). Huminové kyseliny a tedy zásaditější či neutrální půdy naopak vznikají opadem lípy, javoru a buku. Ovšem svou roli hrají třeba i emise (kyselé deště), dusíkaté hnojení (překyseluje a odvápňuje), nebo spady z vápenek a magnezitových dolů (způsobují vápenitost půdy).
Zahradnický substrát
Jak zlepšit půdu
Každou půdu vylepšíme zcela logicky nejlépe tím, čeho jí chybí nejvíce. Vycházíme přitom z faktu, že ideální jsou půdy, které představují mezistupně mezi třemi základními typy půd – čili půdy jílovitopísčité a písčitojílovité. Ty vytvářejí nejlepší předpoklady pro pěstování rostlin. Ovšem jen velmi obtížně zlepšíme těžkou půdu hlinitou.
Lehké písčité půdy jsou suché, jelikož mají jen minimální schopnost zadržovat vodu, čili i na jaře a po silných deštích velice rychle vysychají a rychle se ohřívají. Na jaře je to značná výhoda, jelikož je možné na těchto půdách zakládat záhony už velmi brzy a také můžeme po této půdě bez potíží chodit za jakéhokoli počasí. Ovšem snadno se též z písčitých půd vyplavují živiny a za delších období sucha neúměrně vysychají. Proto jsou tyto půdy náročné na přihnojování a zálivku. Písčitou půdu zlepšíme přidáním organických látek (kompost, chlévská mrva, koňský či ovčí hnůj, …), rašeliny a jílu. Obzvláště přidání jílu je v tomto případě klíčové, jelikož přidání organických látek a rašeliny je vlastně „hnojením.“
Velmi dobře jsou na tom středně těžké půdy s obsahem 15 až 25% hlíny a 75% prachu. Jsou to půdy jílovité s různým podílem obsahu hlíny a písku. Jílovité půdy s příměsí písku jsou ideálním zahradním substrátem – zadržují dobře teplo, vodu i živiny. Tyto půdy není v podstatě třeba vylepšovat – samozřejmě hnojíme a zavlažujeme dle potřeby.
Přimíchávání složek zlepšujících kvalitu půdy
Těžké půdy jsou hlinité a nebo některé jílovité. Hlinité půdy se snadno přemokřují – drží vodu a kořeny rostlin pak mají málo kyslíku – nedostane se k nim. Hlinité půdy se též pomalu ohřívají a obtížně se obdělávají. Pokud je hlinitá půda suchá, je zase příliš tvrdá, pokud je mokrá, lepí se na rýč a obuv a je hutná. Čili hlinité půdy jsou problematické ve všech směrech a zlepšit je lze jen velice obtížně. Ovšem půdy těžké jílovité poměrně snadno vylepšíme přidáním písku a kompostu – prolehčíme je tak, vysušíme a proteplíme.
Kyselé půdy vylepšíme vápenatým hnojivem – třeba směsí vápna a kompostu (např. na 1 m3 kompostu 1,5 kg páleného vápna). Vápno nejprve smísíme s kompostem, přímo do půdy jej přidáváme pouze v případě silného překyselení. Vápenatějším půdám zase prospějeme příměsí kyselé rašeliny.
Zjistěte si pH půdy sami
Aniž bychom museli přímo do agrotechnické laboratoře, můžeme si pH půdy určit i sami. V zahradnictví si prostě koupíme indikátorové papírky a pH určíme podle barevné stupnice ze vzorku půdy a dokonce s poměrně malou odchylkou.
