Pokládka zatravňovací dlažbyVyznačíme si celou plochu, na kterou chceme zatravňovačku pokládat.Odebereme z vyznačené plochy zeminu, její objem je závislý na požadované nosnosti dlažby a na propustnosti podloží. Pro pojezdové plochy odebíráme na výšku dvaceti až třiceti centimetrů standardního podloží, u jílovitého podloží čtyřiceti centimetrů.Plochu dostaneme do vodováhy, resp. do roviny, jelikož zatravňovačku lze pokládat i na svažité plochy, kde svah uchováme. Plochu důkladně zhutníme, což vlastně i využijeme k vytvoření roviny.Na podklad navezeme nosnou, až 20 cm silnou vrstvu štěrku (jemnějšího) či štěrkopísku (šotoliny) a podklad opět vyrovnáme zhutněním. Mezi štěrkové podloží a další vrstvu položíme hustou síťovinu z mikrovláken, která zpevní podloží a zabrání prorůstání plevelů do trávníku.Poté se přidává cca 4 cm silná vyrovnávací vrstva ze směsi štěrkopísku a kompostu, která se srovná pomocí prkna (již se nehutní).Na tuto vrstvu uložíme dlaždice, u dlaždic a panelů se zámkem se musíme držet orientační značky, která určuje správný směr kladení panelů. Panely je třeba držet mírně šikmo a jednotlivé díly zaklapáváme do sebe. Kvůli zatížení se panely pokládají kolmo ke směru jízdy.Nakonec zatravňovačku vyplníme zeminou, přičemž ji nevyplníme zcela, na celou výšku, ale jen kousek pod horní okraj. Poté vysejeme travní semeno a zasypeme tenoučkou vrstvou písku. Položení zatravňovacích dlaždic je vlastně mnohem jednodušší než pokládka jakékoli jiné dlažby. Zatravňovací dlaždice jsou vyráběné z betonu a nebo plastu a dlužno říci, že plast vede, jelikož nenasává vodu a neodebírá ji tedy rostlinám. Betonová dlažba se rozpálí, vysaje veškerou vodu a je proto třeba neustále plochu zalévat, nejlépe automaticky. Přesto jsou výsledky horší než v případě zatravňovací dlažby plastové. Plastová dlažba je navíc levnější a také lehčí. Kromě materiálu je také důležitá velikost otvorů v dlažbě a také nosnost dlaždic. Některé dlaždice jsou určené pouze pro pochozí plochy, jiné lze využít i pro pojezd dokonce nákladními automobily. Záleží proto na využití zatravňované plochy. Pro pojezd osobním automobilem stačí plastová zatravňovací dlažba se zámky o dostatečné nosnosti. Nejtěžší dlaždice (plastové i betonové) se pak používají na silně namáhané plochy. Především plastová dlažba se vyrábí s různým mřížkováním, ideální je například tvar včelí plástve, který disponuje vynikajícími statickými vlastnostmi. Důležitá je také tloušťka mřížky, čím je mříž tenčí, tím více zaplní plochu travní porost a tvárnice dokonale splynou s okolím. Rastr pak není v trávě na první pohled vidět. Tedy do té doby než trávník posekáme. Zámky dlaždic (nebo panelů) přitom dobře kopírují i menší terénní nerovnosti.Plastové zatravňovací rastry jsou protiskluzné a nerozbitné, odolávají bez problémů povětrnostním vlivům, mrazu i UV záření, nepraskají a vlastně jsou téměř nezničitelné, tedy pokud se vhodně vyberou na konkrétní místo. Ovšem i ty betonové vydrží mnohé. Jak jsme již ale zmínili, berou rostlinám vodu, přehřívají půdu a také jsou velmi těžké, což ztěžuje pokládku. Plastové rastry lze přitom snadno řezat běžným nářadím a vůbec jakkoli upravovat. Prostě jsou snadno opracovatelné, což je důležité hlavně u složitých okrajových tvarů.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com