Na pokládce zatravňovací dlažby vlastně nic není, chce to především chuť do práce, trochu fyzické síly a znalost postupu, aby byly tvárnice uložené stabilně, nepropadaly se a skutečně z otvorů v tvárnicích vyrůstala tráva.
Pokládka zatravňovací dlažby
- Vyznačíme si celou plochu, na kterou chceme zatravňovačku pokládat.
- Odebereme z vyznačené plochy zeminu, její objem je závislý na požadované nosnosti dlažby a na propustnosti podloží. Pro pojezdové plochy odebíráme na výšku dvaceti až třiceti centimetrů standardního podloží, u jílovitého podloží čtyřiceti centimetrů.
- Plochu dostaneme do vodováhy, resp. do roviny, jelikož zatravňovačku lze pokládat i na svažité plochy, kde svah uchováme.
- Plochu důkladně zhutníme, což vlastně i využijeme k vytvoření roviny.
- Na podklad navezeme nosnou, až 20 cm silnou vrstvu štěrku (jemnějšího) či štěrkopísku (šotoliny) a podklad opět vyrovnáme zhutněním.
- Mezi štěrkové podloží a další vrstvu položíme hustou síťovinu z mikrovláken, která zpevní podloží a zabrání prorůstání plevelů do trávníku.
- Poté se přidává cca 4 cm silná vyrovnávací vrstva ze směsi štěrkopísku a kompostu, která se srovná pomocí prkna (již se nehutní).
- Na tuto vrstvu uložíme dlaždice, u dlaždic a panelů se zámkem se musíme držet orientační značky, která určuje správný směr kladení panelů. Panely je třeba držet mírně šikmo a jednotlivé díly zaklapáváme do sebe. Kvůli zatížení se panely pokládají kolmo ke směru jízdy.
- Nakonec zatravňovačku vyplníme zeminou, přičemž ji nevyplníme zcela, na celou výšku, ale jen kousek pod horní okraj.
- Poté vysejeme travní semeno a zasypeme tenoučkou vrstvou písku.
Položení zatravňovacích dlaždic je vlastně mnohem jednodušší než pokládka jakékoli jiné dlažby. Zatravňovací dlaždice jsou vyráběné z betonu a nebo plastu a dlužno říci, že plast vede, jelikož nenasává vodu a neodebírá ji tedy rostlinám. Betonová dlažba se rozpálí, vysaje veškerou vodu a je proto třeba neustále plochu zalévat, nejlépe automaticky. Přesto jsou výsledky horší než v případě zatravňovací dlažby plastové. Plastová dlažba je navíc levnější a také lehčí.
Kromě materiálu je také důležitá velikost otvorů v dlažbě a také nosnost dlaždic. Některé dlaždice jsou určené pouze pro pochozí plochy, jiné lze využít i pro pojezd dokonce nákladními automobily. Záleží proto na využití zatravňované plochy. Pro pojezd osobním automobilem stačí plastová zatravňovací dlažba se zámky o dostatečné nosnosti. Nejtěžší dlaždice (plastové i betonové) se pak používají na silně namáhané plochy.
Především plastová dlažba se vyrábí s různým mřížkováním, ideální je například tvar včelí plástve, který disponuje vynikajícími statickými vlastnostmi. Důležitá je také tloušťka mřížky, čím je mříž tenčí, tím více zaplní plochu travní porost a tvárnice dokonale splynou s okolím. Rastr pak není v trávě na první pohled vidět. Tedy do té doby než trávník posekáme. Zámky dlaždic (nebo panelů) přitom dobře kopírují i menší terénní nerovnosti.
Plastové zatravňovací rastry jsou protiskluzné a nerozbitné, odolávají bez problémů povětrnostním vlivům, mrazu i UV záření, nepraskají a vlastně jsou téměř nezničitelné, tedy pokud se vhodně vyberou na konkrétní místo. Ovšem i ty betonové vydrží mnohé. Jak jsme již ale zmínili, berou rostlinám vodu, přehřívají půdu a také jsou velmi těžké, což ztěžuje pokládku. Plastové rastry lze přitom snadno řezat běžným nářadím a vůbec jakkoli upravovat. Prostě jsou snadno opracovatelné, což je důležité hlavně u složitých okrajových tvarů.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
Kromě materiálu je také důležitá velikost otvorů v dlažbě a také nosnost dlaždic. Některé dlaždice jsou určené pouze pro pochozí plochy, jiné lze využít i pro pojezd dokonce nákladními automobily. Záleží proto na využití zatravňované plochy. Pro pojezd osobním automobilem stačí plastová zatravňovací dlažba se zámky o dostatečné nosnosti. Nejtěžší dlaždice (plastové i betonové) se pak používají na silně namáhané plochy.
Především plastová dlažba se vyrábí s různým mřížkováním, ideální je například tvar včelí plástve, který disponuje vynikajícími statickými vlastnostmi. Důležitá je také tloušťka mřížky, čím je mříž tenčí, tím více zaplní plochu travní porost a tvárnice dokonale splynou s okolím. Rastr pak není v trávě na první pohled vidět. Tedy do té doby než trávník posekáme. Zámky dlaždic (nebo panelů) přitom dobře kopírují i menší terénní nerovnosti.
Plastové zatravňovací rastry jsou protiskluzné a nerozbitné, odolávají bez problémů povětrnostním vlivům, mrazu i UV záření, nepraskají a vlastně jsou téměř nezničitelné, tedy pokud se vhodně vyberou na konkrétní místo. Ovšem i ty betonové vydrží mnohé. Jak jsme již ale zmínili, berou rostlinám vodu, přehřívají půdu a také jsou velmi těžké, což ztěžuje pokládku. Plastové rastry lze přitom snadno řezat běžným nářadím a vůbec jakkoli upravovat. Prostě jsou snadno opracovatelné, což je důležité hlavně u složitých okrajových tvarů.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com