Vezmeme to postupně. Podle údajů Eurostat, statistického úřadu EU, žije více než dvě třetiny všech obyvatel zemí EU v domácnostech, které mají formát vlastnického bydlení. Takže to bydlení „ve svém“ vede. Ovšem s tím, že se podíl vlastnického bydlení rozhodně napříč jednotlivými státy evropské sedmadvacítky nedá považovat za nějak vyrovnaný. V Německu je například vlastnické bydlení zastoupené téměř v poměru 1:1 k bydlení v pronájmu. Nájemné bydlení tu totiž využívá 50,9 procent populace. V Rakousku je to 45,8 procent a v Dánsku pak 40,8 procent. Říct tedy v těchto zemích (potažmo ve Francii, Švédsku a Irsku), že bydlet ve svém je docela normální, tak úplně neplatí.Bydlet v nájmu se naopak nedá považovat za úplně standardní v Rumunsku. Tam totiž „ve svém“ žije 95,3 procent populace. Jen o krůček za Rumuny pak stojí Slováci, s 92,9 procenty; následovaní Maďary (s 91,7 procenty) a Chorvaty. Podobně jednostranně to má nastavené ještě Litva, Polsko, Bulharsko a Lotyšsko. Tam všude připadá jeden nájemník na devět majitelů. A jak si stojí Česko? Usazeno je v té statistice vlastnického bydlení mezi Maltu, Estonsko na jedné straně a Portugalsko a Slovinsko na straně druhé. Ve svém u nás žije 78,3 procent obyvatel, zbývajících 21,7 procent žije v nájmu. Co z toho plyne? Že operovat s tím, zda je normální bydlet ve svém nebo pronajatém, zkrátka na úrovni celé Evropy možné není.Své k tomu mají co říct i Švýcaři a Norové. Oba ty státy patří k rozděleným stranám barikád – Norsko totiž staví spíš na jistotě vlastnického bydlení (78,3 procent) a Švýcaři naopak považují za normální bydlení v nájmu. To podle statistik dosahuje 57,8 procent. Ještě víc, než v Německu. Za úvahu na první pohled asi stojí, jestli ta národní struktura vlastnického bydlení není nějak propojena s výkonností té které ekonomiky. V evropských státech se silnými a výkonnými ekonomikami je totiž jasně patrná ta tendence k bydlení v nájmu, zatímco východní Evropa a pobaltské republiky se přidržují spíše té jistoty vlastních domácností. A jak se to má s rodinnými domy a byty? Odpověď na to – opět – není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát. První velkou proměnnou je ale to, zda tu odpověď budeme v rámci jednotlivých evropských států hledat na venkově, nebo v zastavěných oblastech měst. Obecně se pak dá říct, že čím dál od měst na venkov, tím víc přibývá bydlení v domech.I když výjimky se také najdou. Litva, Lotyšsko a Estonsko se počítají ke státům, kde každý čtvrtý nebo třetí obyvatel venkova z desíti započítaných žije v bytě. Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko pak patří ke státům, kde o obyvatele venkova, žijícího v bytě, téměř nezavadíte. Bydlení mimo města je tam spojeno v 95 + procentech případů s bydlením v rodinných domech. Česko v tom porovnání venkova s městy vybočuje z průměru, řadí se mezi Španělsko a Lucembursko. Ani na venkově u nás totiž nejsou byty tak neobvyklé - žije v nich skoro dvacet procent obyvatel. Každý pátý obyvatel mimoměstských oblastí je tak „byťák“.Hodí se to dát do souvislosti se 38 procenty Čechů, kteří žijí v domech na předměstích. Nahlodává to totiž onu nelichotivou představu o tom, že každý obyvatel vesnice musí domů chodit v zablácených holínkách. Rozdíl mezi vesnicí (tedy venkovem) a předměstím totiž zdaleka není tak ostrý. Dokonce i v našich městech žije jen osm z deseti obyvatel v bytech, a ostatní v domech.Jinak v počtu obyvatel bytů na předměstích v rámci Evropy vedou Řekové (67,3 procent) a Slováci (66,2 procent). Nizozemsko, Irsko a Belgie pak stojí na špici v počtu obývaných domů na předměstích. Zrovna v Irsku jde o nejtypičtější formát bydlení. Žít v domě na předměstí, to je vlastní 90 % obyvatel.Pokud bychom hledali v Evropě národ, v němž by obyvatelé nejvíce odpovídali popisu „ve městech žijí téměř výhradně jen v bytech“, pak by to byli Slováci. Kombinace město-byt je u nich 88-procentní. Podobně to mají ještě Lotyši a Řekové. Domácnosti vlastnické nebo pronajaté - byty nebo domy, na venkově, předměstích nebo ve městech. Data z Eurostatu ale odhalují i zajímavější formáty bydlení. Například bydlení v karavanech, hausbótech a dalších alternativních obydlích.Kde je něco takového „normální“ o něco víc? Například v Nizozemsku, kde tyhle odlišné formy bydlení bere za své 2,5 procenta obyvatel. Ještě víc pak v sousedním Německu, kde takhle žije 2,7 procent obyvatel. A ani Litva nebo Lucembursko (potažmo Švýcarsko) za nimi příliš nezaostává.Pokud tedy chcete svou kulturu bydlení posunout na novou úroveň, víte, kam vyrazit.Zdroj: ec.europa.eu, think.ing.com, eurostat.eu
