Budeme-li se snažit odpovědět na tuto otázku obecně, pak platí, že žádné módní výstřelky se v této oblasti nedoporučují. Nejlepší jsou zkrátka větší, jednoduše řešené dřezy, které nás nemohou při běžném provozu domácnosti nepříjemně zaskočit, a to zejména svými dispozicemi. Samozřejmě, že pokud v kuchyni máme již zmíněnou myčku, čímž odpadá starost s mytím velikých hrnců nebo pekáčů, veliký dřez nevyužijeme tolik jako hospodyňka, která myje nádobí z hostiny pro celou rodinu svépomocí. Na druhou stranu extrémně malý dřez není vhodný ani tam, kde jej členové domácnosti příliš nevyužívají. Co kdyby se jednou hodil… Oč méně můžeme vybírat z tvarů, o to více se můžeme vyřádit při volbě materiálu dřezu. Dnes jim bezkonkurenčně vévodí plech z nerezavějící oceli. Takzvané nerezové dřezy se ovšem vyrábějí ve více provedeních. Rozlišujeme je především podle tloušťky plechu – platí, že čím je plech silnější, tím je dřez tišší, masivnější, ovšem zároveň i dražší. Setkat se můžeme také s různými povrchovými úpravami dřezů z nerezavějící oceli – od matnějších provedení až po lesklé. V závislosti na druhu povrchu se mění také nároky na údržbu dřezu; o potřebách konkrétních materiálů vám jistě ochotně více řekne prodejce. Pro náročnější zákazníky jsou na trhu k dispozici měděné a mosazné dřezy. O nich bychom měli uvažovat pouze v případě, že na nové kuchyni nechceme šetřit. Měděné či mosazné dřezy najdou své místo především v designově originálních kuchyňských linkách, kde je potřeba esteticky sladit všechny detaily. Podstatné kvalitativní rozdíly oproti nerezavějící oceli ovšem nenajdeme. V moderních kuchyních si své místo získávají dřezy ze syntetického materiálu, takzvaného umělého kamene. Vynikají nejen svými užitnými vlastnostmi, ale také širokou škálou dezénů, které lze velmi působivě kombinovat s materiálem samotné kuchyňské linky. Pro umělý kámen se na trhu vžil jednotný název granit nebo také žula, i když se z výrobního hlediska jedná o rozdílné kompozitní materiály. Tyto dřezy jsou většinou vyrobené z mleté žuly nebo z jiných přírodních složek, které jsou doplněné různými spojovacími látkami na bázi akrylátů. Přestože v obchodech najdeme výrobky z umělého kamene pod různými označeními, v zásadě mají všechny shodné vlastnosti. Vynikají vysokou tvrdostí, jsou odolné vůči mechanickému poškození a nárazům a odolávají vysokým teplotám až do hodnoty 280 stupňů Celsia. Materiál časem neztrácí svou původní barvu, nebledne a je snadno opravitelný. Povrch je rovněž neporézní, a tudíž imunní vůči plísním a bakteriím. Své příznivce si nacházejí také alternativní umělé materiály na bázi polymerových pryskyřic. V obchodech je najdeme jako umělý kámen s označením corian, kerrock nebo varicor. Vedle znaků shodných s žulovými dřezy se vyznačují i chemickou odolností, výrobci je navíc nabízejí v pestrých barvách. I proto je mnoho architektů využívá nejen k výrobě dřezů, ale také celých kuchyňských pracovních desek nebo obložení stěn u kuchyňské linky. Mezi největší přednosti této možnosti patří bezespárové spojení dřezu a pracovní desky, čímž je zaručena perfektní hygiena v kuchyni. Návrháři kuchyňských sestav si nemohou vynachválit i možnost vyrobit z tohoto materiálu zcela atypické tvary desek. Asi nejméně pronikají do našich domácností keramické dřezy. Tento fakt má svůj důvod – mnozí se obávají především křehkosti keramiky. I přesto však má tento materiál své příznivce, především pro líbivý vzhled nebo hladký povrch zaručující snadnou údržbu. K dalším přednostem patří možnost vybírat z nepřeberného množství tvarových nebo barevných provedení – svým poměrně specifickým vzhledem se keramické dřezy hodí především do kuchyní zařízených v rustikálním stylu.