zobrazit 2 fotky Přes invazi myček nádobí do našich kuchyní v posledních letech si kuchyňské dřezy stále drží svou nezastupitelnou funkci. I když máme možnost nechat za nás umýt nádobí myčku, dřez se nám hodí k omývání ovoce nebo zeleniny či ke zběžnému mytí drobnějšího nádobí. Jak ale vybrat dřez, který by nejlépe odpovídal našim nárokům a potřebám?
Samozřejmě, že pokud v kuchyni máme již zmíněnou myčku, čímž odpadá starost s mytím velikých hrnců nebo pekáčů, veliký dřez nevyužijeme tolik jako hospodyňka, která myje nádobí z hostiny pro celou rodinu svépomocí.
Na druhou stranu extrémně malý dřez není vhodný ani tam, kde jej členové domácnosti příliš nevyužívají. Co kdyby se jednou hodil…
Oč méně můžeme vybírat z tvarů, o to více se můžeme vyřádit při volbě materiálu dřezu. Dnes jim bezkonkurenčně vévodí plech z nerezavějící oceli. Takzvané nerezové dřezy se ovšem vyrábějí ve více provedeních.
Rozlišujeme je především podle tloušťky plechu – platí, že čím je plech silnější, tím je dřez tišší, masivnější, ovšem zároveň i dražší.
Setkat se můžeme také s různými povrchovými úpravami dřezů z nerezavějící oceli – od matnějších provedení až po lesklé. V závislosti na druhu povrchu se mění také nároky na údržbu dřezu; o potřebách konkrétních materiálů vám jistě ochotně více řekne prodejce.
Pro náročnější zákazníky jsou na trhu k dispozici měděné a mosazné dřezy. O nich bychom měli uvažovat pouze v případě, že na nové kuchyni nechceme šetřit. Měděné či mosazné dřezy najdou své místo především v designově originálních kuchyňských linkách, kde je potřeba esteticky sladit všechny detaily. Podstatné kvalitativní rozdíly oproti nerezavějící oceli ovšem nenajdeme.
Pro umělý kámen se na trhu vžil jednotný název granit nebo také žula, i když se z výrobního hlediska jedná o rozdílné kompozitní materiály. Tyto dřezy jsou většinou vyrobené z mleté žuly nebo z jiných přírodních složek, které jsou doplněné různými spojovacími látkami na bázi akrylátů.
Přestože v obchodech najdeme výrobky z umělého kamene pod různými označeními, v zásadě mají všechny shodné vlastnosti. Vynikají vysokou tvrdostí, jsou odolné vůči mechanickému poškození a nárazům a odolávají vysokým teplotám až do hodnoty 280 stupňů Celsia.
Materiál časem neztrácí svou původní barvu, nebledne a je snadno opravitelný. Povrch je rovněž neporézní, a tudíž imunní vůči plísním a bakteriím.
Své příznivce si nacházejí také alternativní umělé materiály na bázi polymerových pryskyřic. V obchodech je najdeme jako umělý kámen s označením corian, kerrock nebo varicor. Vedle znaků shodných s žulovými dřezy se vyznačují i chemickou odolností, výrobci je navíc nabízejí v pestrých barvách. I proto je mnoho architektů využívá nejen k výrobě dřezů, ale také celých kuchyňských pracovních desek nebo obložení stěn u kuchyňské linky. Mezi největší přednosti této možnosti patří bezespárové spojení dřezu a pracovní desky, čímž je zaručena perfektní hygiena v kuchyni. Návrháři kuchyňských sestav si nemohou vynachválit i možnost vyrobit z tohoto materiálu zcela atypické tvary desek.
Asi nejméně pronikají do našich domácností keramické dřezy. Tento fakt má svůj důvod – mnozí se obávají především křehkosti keramiky. I přesto však má tento materiál své příznivce, především pro líbivý vzhled nebo hladký povrch zaručující snadnou údržbu.
K dalším přednostem patří možnost vybírat z nepřeberného množství tvarových nebo barevných provedení – svým poměrně specifickým vzhledem se keramické dřezy hodí především do kuchyní zařízených v rustikálním stylu.