Brukvovité (Brassicaceae) je velká čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu brukvotvarých (Brassicales). Většina zástupců této čeledi jsou byliny, pro které jsou typické jednoduché členěné listy a bílé, žluté či purpurové čtyřčetné květy. U nás patří v přírodě mezi typické zástupce například kokoška pastuší tobolka, česnáček lékařský, penízek rolní, hořčice polní a osívka jarní. Ze zemědělských plodin pak zelí a pekingské zelí, kapusta a růžičková kapusta, květák, ředkev, hořčice, brokolice, křen, řepka a další. Vedle toho najdeme v našich zahradách i okrasné rostliny jednoleté či skalničky z čeledi brukvovité. A některé rostliny mají dokonce význam i v přírodní medicíně, především pro obsah glukosinolátů, jež kromě jiného způsobují štiplavou chuť většiny brukvovitých rostlin. Katrán přímořský (Crambe maritima) je vytrvalá halofilní rostlina, jde o rostlinný druh rodu katrán (Crambe) z čeledě brukvovitých (Brassicaceae). Přirozeně se vyskytuje na mořských pobřežích okolo téměř celé Evropy a to i na severu na pobřeží Baltského moře, na severozápadě pak u Atlantiku a na východě u moře Černého. Paradoxně se však nevyskytuje u moře Středozemního. Rostlinu najdeme na plážích písčitých i oblázkových a nejčastěji pak na stanovištích, která jsou občas zaplavována vodou. Ta rostlinám přináší z moře živiny ze zbytků odumřelých vodních rostlin. Vlastně jde o jakýsi mořský humus. Z toho je evidentní, že katrán přímořský dobře prosperuje i na silně zasolených stanovištích téměř bez živin, což mnoho rostlinných druhů nedovede. Preferuje prostě taková stanoviště, kde nemá prakticky žádnou konkurenci. Tedy s výjimkou lidí, kterými byl z mnoha lokalit vytlačen prostřednictvím industrializace pobřeží, znečišťování vody a rozšiřování rekreačních oblastí, ale i sběrem. Stavy katránu přímořského proto stále klesají a postupně se stal v mnoha zemích rostlinou chráněnou. Přežívá již jen na odlehlejších stanovištích, která lidé tolik nevyhledávají. Zajímavé je, že tento druh můžeme dokonce najít ojediněle i v naší přírodě jako neofyt. Na jižní Moravě je ve zplanělé formě k vidění dodnes. Katrán přímořský je vzpřímená, vytrvalá, lysá rostlina. Vyrůstá z vícehlavého kořene řepovitého tvaru s tlustými oddenky, barvu má nasivělou a jeho tuhé, hranaté a rozvětvené lodyhy dorůstají výšky 30 až 100 cm. Namodrale ojíněné listy má katrán masité, jakoby dužnaté, spodní listy v růžici jsou podlouhle vejčité a nebo okrouhlé, bývají peřenolaločnaté, různě zubaté a zvlněné. Listy jsou zúžené v dlouhý řapík a bývají dlouhé 10 až 40 cm a široké 8 až 30 cm. Zakončené jsou tupě. Lodyžní listy jsou oválné a nebo kosočtverečné a s klínovitou bází. Dlouhé jsou 6 až 8 cm a široké 4 až 6 cm. Katrán přímořský začíná kvést obvykle až od dvou let svého věku, okolo pěti let pak má rostlina v průměru až 1 metr. V tu dobu na ní již vyrůstá velké množství malých a sladce vonících čtyřčetných bílých květů, které jsou sestavené do mnohokvětých hroznovitých květenství. Kalich každého květu je složen z plátků velkých až 4 krát 3,5 mm a koruna z těchto plátků má rozměry přibližně 10 krát 6 mm. Rostlina vykvétá v červnu a červenci, kdy láká opylovače, kteří v květech nacházejí nektar. Květy přitom mohou být opyleny pylem cizím i vlastním. Plody jsou později na stopkách vztyčené, oválné a dvoudílné, jde o nepukavé šešulky. Spodní drobnější část je dlouhá pouze cca 3 mm a je prázdná, horní až 8 mm dlouhá část obsahuje jedno semeno o velikosti cca 5 mm. Katrán přímořský se šíří semeny, která mohou plout uzavřena v šešulkách velmi dlouho po vodní hladině. Dále se šíří i kousky oddenků, které jsou odtrhávány vodními proudy. Jde tedy o kombinaci množení generativního (pohlavního) a vegetativního, kdy vznikají klony rostliny mateřské. Tato slanomilná rostlina je zároveň lahůdkovou zeleninou. Ostatně to dokazují mnohá pojmenování. Mořská kapusta, mořské zelí, sea kale (anglicky mořská kapusta), Meerkohl (německy), merikaali (finsky), merekapsas (estonsky) a další. Konzumovány jsou především brzy na jaře řapíky s ještě ne zcela rozvinutou listovou čepelí. Upravují se podobně jako chřest, ke kterému jsou dokonce přirovnávány i chutí. Do zeleninových salátů se pak používají i celé listy, které dokonce obsahují několikanásobně více vitamínu C než citrusy. Jakmile však rostlina začíná kvést, získává nepříjemnou hořkou příchuť. Ovšem i to je společný znak čeledi brukvovité a lze tomu zamezit důsledným odstraňováním květenství. Ostatně i tradiční sběr katránu přímořského na pobřežích stojí za úbytkem této rostliny. Proto byl sběr mnohde zcela zakázán! Katrán začal být pěstován uměle v zahradách, nejčastěji z podzimního výsevu semen a nebo z jarní výsadby řízků z oddenků. Vyžaduje kompostem dostatečně vyhnojenou písčitou půdu a na zimu je třeba záhon zakrýt chvojím, slámou a nebo listím. Pro včasnou jarní produkci můžeme rostliny i rychlit. Zasolenou půdu při pěstování nevyžaduje, slané prostředí pouze toleruje, za což jsou mu závdavkem přinášeny mořskou vodou živiny. Jinak jde o nenáročnou trvalku, kterou budeme v zahradě sklízet mnoho let. Při pěstování katránu vyhovuje spíše písčitý až kamenitý podklad, poroste však dobře i v propustných hlinitých půdách. Stanoviště preferuje osluněné až polostinné. Výsev můžeme provádět v prostředí skleníku v březnu až dubnu, do volné půdy pak v dubnu až květnu (možný je i výše zmíněný podzimní výsev). Vzešlé rostliny je třeba po měsíci rozesadit do sponu 60 x 60 cm. Květy katránu rozhodně odstraňujeme, abychom zamezili hořké chuti. Již časně na jaře můžeme sklízet mladé listy, čili řapíky s ještě ne zcela vyvinutou čepelí a též mladé stonky. Stonky můžeme dokonce nechat pod poklopem vybělit jako chřest. K rostlinám je též možné nahrnout půdu, aby výhonky byly delší a nezelenaly. Výhony, řapíky a listová žebra katránu se upravují podobně jako chřest (vaří se a polévají máslem), mladé listy se přidávají do salátů. Konzumovat je však možné i nerozvitá květenství, která se připravují podobně jako brokolice. Rostlina obsahuje vysoký podíl vitamínu C, značný podíl minerálních látek a mnoho vlákniny. Známý je kladný vliv konzumace katránu na stabilizaci imunitního systému a také účinek diuretický. A nakonec může jít i o zajímavou trvalku na trvalkové záhoně, o jejímž přátelství s plážemi a mořskou vodou můžeme vyprávět návštěvám.Zdroj: wikipedia.org