Vybavení kuchyně našich předků se významně lišilo. A nejen kuchyně, ale vůbec celé domácnosti a hospodářství. Ukažte kterékoli současné moderní ženě valchu a mýdlo s jelenem a řekněte jí, ať jde vyprat. Víte, co se stane? Dostanete mokrým, horkým hadrem pořádnou facku. Přímo do obličeje. Konkrétní nářečí by řeklo PO ČUNI. Ovšem ještě pro naše prababičky šlo o životní nutnost, rutinu. Proměna se samozřejmě týká i nádobí. Glazovaná keramika sice byla vynalezena již ve starém Egyptě, ale v evropských chaloupkách bývaly ještě do začátku 18. století běžné dřevěné talíře a lžíce. Glazovaná keramika nastoupila až okolo 17. století. A souběžně se stále používala hliněná neglazovaná. To je však jen maličkost, různé nádoby, předměty denní potřeby a později i technika prošly bouřlivým vývojem. Věřte přitom, nebo ne, vždy to bylo ve prospěch hospodyň. Ovšem do vybavení domácností promlouvají i jakési retro trendy, které třeba velí si doma připravovat celozrnnou mouku z obilí. Nesmysl jako hrom, ale mnozí zastánci takzvaného zdravého způsobu života tomu věří. Mlýny a mlynáři jsou jenom podvod, který tahá z našich kapes peníze, přitom si kupujeme jedy… Tak jen doufejme, že si nekupují namořené osivo, které je před výsevem odolné vůči chorobám a škůdcům. To by příliš zdravé nebylo. Ba naopak. Dříve bývalo také běžné třeba nádobí měděné a cínové, naši předci se nebáli ani olova, prostě nevěděli, že jde o prudce jedovatý těžký kov. A pak na to také dopláceli. Vlastně bylo svým způsobem v určitých dobách lepší být chudý a zdravý, než bohatý a brzy mrtvý. Později však tento luxus pronikl i do běžných obydlí. A když byl třeba po válce zřizován veřejný vodovod, olověné trubky představovaly standard. Socialistický blahobyt dohnal vrchnostenské materiály. A také nemoci. Tak trochu jsme náš kvíz připravili jako průřez historií s přesahem až do současnosti. Ostatně můžete sami posoudit hned o několik řádek níže.