Velmi často se jako koření využívají semena rostlin, ale někdy i květy, celé lusky, tobolky a jiné druhy plodů, dokonce i oddenky, kořeny a kůra. Třeba skořice je dnes docela běžným kořením, ale ta cejlonská patří mezi nejdražší koření světa. Má mnohem jemnější, sladší a méně pikantní chuť než běžná čínská kasie. A má dokonce i více zdravotních výhod. Stejně tak si můžeme koupit docela levný šafrán, ovšem odborník ho rozezná oproti pravému íránskému na sto honů. A ten se opravdu dodnes vyvažuje zlatem. Ve středověku byla cena šafránu dokonce tak vysoká, že lidé byli upalováni na hranici za jeho padělání. Koření, to je vlastně nekonečná řada různých příběhů, dobrodružných výprav a lidských osudů. Mnohá koření můžeme pěstovat i u nás a některá jsou dokonce jenom prachobyčejným plevelem, respektive místními bylinkami (např. mateřídouška a bršlice kozí noha). Běžně si v zahradě pěstujeme listovou petržel, kmín, kopr, pažitku, bazalku a mnoho dalších druhů. Vlastně se pojem bylinky a koření často stírá, dokonce i s pojmy zelenina a ovoce. Například koření jménem mahlepi (mahleb, malepi) se vyrábí z mletých jader semen třešně Prunus mahaleb neboli třešně sv. Lucie.Ovšem jasné vymezení pojmů přece jen existuje. Koření totiž pochází výhradně z nelistových částí rostlin (kořenů, semen, kůry a plodů), obvykle má mnohem silnější chuť než bylinky, jelikož jsou využívané části rostlin bohaté na éterické oleje. I zde se však výjimky najdou, třeba bobkový list. Pojďte si v našem kvízu vyzkoušet, co o koření víte.Zdroj: autorský článek – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, botany.cz, zdravoslav.cz,
