Majitelkou J House je svobodná učitelka, která si našetřila na malou stavební parcelu. Pozemek o ne zrovna optimálních dispozicích 4 x 24 metrů.Při plánování zjistila, že na daných dispozicích se stavba zbytečně protáhne do délky, bude mít špatné větrání, rozdělení místnosti způsobí nedostatek světla, místa tu bude pořád nedostatek a navíc se bude k ulici přisazený dům potýkat s hlukem zvenčí. A tehdy seznala, že bude lepší k řešení přizvat architekty. Ti po analýze typických nedostatků rozpracovali poměrně unikátně laděný projekt domu, který pracuje se zelení, dostatkem přirozeného světla, energeticky nenáročného – přirozeného - větrání a ochrany proti hluku. A celý koncept pojali tak, aby se tu našlo dost místa i na koníčky paní učitelky. Zahradničení, kontakt s přírodou, čtení. Začít asi musíme hned u vstupu do domu z ulice, který se proti asfaltu staví velkou bránou. Ta je součástí vnější bariéry, hradbou proti prašnosti a hluku. Za ní se pak v mírném odsazení nachází předěl prosklené zdi (s tónovanými skly různých formátů), která už je pokožkou domu. J House může mít otevřenou i uzavřenou dispozici, a tím podpořit provívání stinného přízemí. Pro potlačení hluku byly podstatné i finiše materiálů v přízemí. Mají zdrsnělý povrch, takže zvukové vlny tříští. I stropní přepážka je navržena jako soustava dutých rámů, s dostatečnou tloušťkou, která má kromě estetického efektu i schopnost pohlcování hluku. Celý dům je pak komponován jako soustava vzdušných komínů, které táhnou průvan mezi podlažími a zajišťují příznivé klima. I bez klimatizace. Architekti vycházeli z toho, že dům musí mít kontakt se zelení. A zeleň zase nepřežije bez světla. Proto se do kompozice promítly zelené plochy a na ně navázané světlíky. Se sluníčkem se ale musí opatrně, a tak tu probíhalo nelehké řešení, jak experimentovat s regulováním jeho množství, aby nakonec nedocházelo k přehřívání interiéru. Architekti mimochodem zjistili, že světlo procházející sklem se transparentností sníženou matem o 40 % postačuje k bezproblémovému růstu rostlin. Zajímavým prvkem světlíku je pak i překrytí skleněné plochy kamínky, které vytváří proměnlivou hru světel a stínů. Odvětrávání tu podporuje provedení dvou větracích šachet, které vedou vzduch vertikálním a horizontálním směrem. A takzvaný Louvre Z systém, umístěný nad střešním oknem, pomáhá uvolňovat horký vzduch a snižovat tlak pod skleněnou střechou. Schody vedoucí do patra navazují k poklidnému přízemí další místnosti, a také malý balkon se zahradou. Další se nachází za otevřenou stěnou v týlu domu. Tyto malé a milé ostrůvky radostí majitelky ještě doprovází nenápadné čtecí koutky s posezením. Výsledkem je nadšení z domu, který sice nevyplňuje zrovna optimální prostor, ale sám je naplněn spokojeností.Materiály: CTA | Creative ArchitectsFoto: Hiroyuki Oki