Práce s rozptýleným světlem, přirozenou ventilací domácnosti a až geniální nakládání s nedostatkovým prostorem na neoptimálně rozložené stavební parcele. J House, dům z Bien Hoa je přehlídkou chytrých architektonických řešení.
Majitelkou J House je svobodná učitelka, která si našetřila na malou stavební parcelu. Pozemek o ne zrovna optimálních dispozicích 4 x 24 metrů.
Při plánování zjistila, že na daných dispozicích se stavba zbytečně protáhne do délky, bude mít špatné větrání, rozdělení místnosti způsobí nedostatek světla, místa tu bude pořád nedostatek a navíc se bude k ulici přisazený dům potýkat s hlukem zvenčí. A tehdy seznala, že bude lepší k řešení přizvat architekty.
Jak utlumit hluk?
Ti po analýze typických nedostatků rozpracovali poměrně unikátně laděný projekt domu, který pracuje se zelení, dostatkem přirozeného světla, energeticky nenáročného – přirozeného - větrání a ochrany proti hluku. A celý koncept pojali tak, aby se tu našlo dost místa i na koníčky paní učitelky. Zahradničení, kontakt s přírodou, čtení.
Začít asi musíme hned u vstupu do domu z ulice, který se proti asfaltu staví velkou bránou. Ta je součástí vnější bariéry, hradbou proti prašnosti a hluku. Za ní se pak v mírném odsazení nachází předěl prosklené zdi (s tónovanými skly různých formátů), která už je pokožkou domu. J House může mít otevřenou i uzavřenou dispozici, a tím podpořit provívání stinného přízemí.
Pro potlačení hluku byly podstatné i finiše materiálů v přízemí. Mají zdrsnělý povrch, takže zvukové vlny tříští. I stropní přepážka je navržena jako soustava dutých rámů, s dostatečnou tloušťkou, která má kromě estetického efektu i schopnost pohlcování hluku.
Světla tak akorát
Celý dům je pak komponován jako soustava vzdušných komínů, které táhnou průvan mezi podlažími a zajišťují příznivé klima. I bez klimatizace. Architekti vycházeli z toho, že dům musí mít kontakt se zelení. A zeleň zase nepřežije bez světla. Proto se do kompozice promítly zelené plochy a na ně navázané světlíky.
Se sluníčkem se ale musí opatrně, a tak tu probíhalo nelehké řešení, jak experimentovat s regulováním jeho množství, aby nakonec nedocházelo k přehřívání interiéru. Architekti mimochodem zjistili, že světlo procházející sklem se transparentností sníženou matem o 40 % postačuje k bezproblémovému růstu rostlin.
Zajímavým prvkem světlíku je pak i překrytí skleněné plochy kamínky, které vytváří proměnlivou hru světel a stínů. Odvětrávání tu podporuje provedení dvou větracích šachet, které vedou vzduch vertikálním a horizontálním směrem. A takzvaný Louvre Z systém, umístěný nad střešním oknem, pomáhá uvolňovat horký vzduch a snižovat tlak pod skleněnou střechou.
Aby bydlení bylo radostí
Schody vedoucí do patra navazují k poklidnému přízemí další místnosti, a také malý balkon se zahradou. Další se nachází za otevřenou stěnou v týlu domu. Tyto malé a milé ostrůvky radostí majitelky ještě doprovází nenápadné čtecí koutky s posezením.
Výsledkem je nadšení z domu, který sice nevyplňuje zrovna optimální prostor, ale sám je naplněn spokojeností.
Materiály: CTA | Creative Architects
Foto: Hiroyuki Oki