V Evropě si na zdobnost architektury už pár století nepotrpíme, přesto ale vyžadujeme určitou vnější úpravnost. Ta v případě mimořádné Casa Catedral bere za své. Projekt bydlení z mexického Santiago de Querétaro je unikátní tím, že svou vnější obálku očišťuje až na samu podstatu věci.
Přestože je vlastně tak strohý, eleganci mu upřít úplně nemůžeme. Architekti z Laboratorio de Arquitectura mluví o svém projektu, který dokončili loni, jako vyjádření materiálnosti. Že toto obydlí vzniká z betonu, a beton je téměř jedinou kompoziční složkou, nikterak skrývat nechtěli. Protože beton vnímají jako materiál poctivý, kvalitní, všestranný a odolný. Tak proč by se za něj měli stydět, že?
Zdůrazňují přitom, že při stavbě vedené z betonových bloků, bez zbytečných obkladů, bylo dosaženo jak ekonomické efektivity, tak i záruk důstojného procesu stárnutí. Casa Catedral se totiž v následujících desetiletích příliš měnit nebude, dohromady na ní nemá co získávat patinu. Ve svých obrysech je stejně tak upřímná, jako neměnná.
)
)
Její autoři rovněž přepokládají, že po desetiletích existence si na ni lidé v okolí zvyknou, a stane se součástí své lokality. Kromě svého monumentálního vyznění ale jinak nemá, čím by mohla vizuálně dráždit.
Dvě tváře jedné stavby
Jinak je to vyloženě dvoutvářné dílo. Směrem k ulici promlouvá téměř slepou zdí, prakticky bez příkras a přidaných tvarů. Jediným výrazem je tu profil vchodu a trojrozměrná textura v úseku fasády. Zato ve své zadní části je přesným opakem. Široce otevřená, prosklená a vzdušná.
Z ulice vypadá jednolitě, jako jedna podlouhlá kostka. Z týlu naopak uvidíme, že ji tvoří čtveřice propojených objemů a „konektor“, jak autoři nazývají propojující koridor. Čtveřice těch objemů jedné rezidence sleduje lineární osu, a vzájemně jsou vůči sobě vymezené nosnými stěnami a mřížkami betonových kostek.
Ty efektivně oddělují veřejné a soukromé prostory, zajišťují vyvážené měřítko interiéru a zachovávají soukromí každého prostoru. O spojení se stará chodba onoho konektoru. A protože si architekti dali záležet na zakomponování stavby do krajiny, může se Casa Catedral opájet panoramatickými výhledy z každého koutu domu.
O tom, že tato rezidence vůbec nějaké výhledy nabízí, se lidé sledující monolitický uzavřený objem z chodníku nedozví. Z té strany vypadá úplně jinak, než jaká je ve skutečnosti. Vnitřní fasáda domu se otevírá do zahrady a podporuje bezproblémové spojení s přírodou, zatímco fasáda směřující do ulice využívá diskrétní otvory a štěrbiny k zajištění prostupu přirozeného (stíněného) světla bez narušení soukromí.
)
Domácnost v betonovém provedení
Větší ze čtveřice objemů v přízemí zahrnuje společné prostory, jako obývací pokoj a jídelnu. Tato oblast je propojena s terasou a kuchyní a vytváří otevřenou dispozici, která bez námahy splyne se zahradou. Nahoře zabírá tuto část objemu hlavní ložnice a šatna.
)
)
Mezitím jsou zbývající tři objemy rozděleny horizontálně zelení, poskytující soukromí a eliminující potřebu společných zdí. V přízemí se v těchto objemech nachází pracovna, pokoje pro hosty a posilovna, v horním patře jsou umístěny vedlejší ložnice propojené dvojitou chodbou zakončenou mříží.
)
)
Tento design vytváří iluzi plovoucích stropů a umožňuje dostatek přirozeného světla. Tento designový přístup nejen zvyšuje kvalitu života v interiéru, ale také minimalizuje spoléhání se na alternativní ventilační systémy, což vede k významným úsporám energie. I když betonový kvádr vypadá navenek zprvu nevábně, ten názor se po nahlédnutí dovnitř mění. A nakonec se musí nechat, že na tom „vyjádření materiálnosti“ a „poctivého betonu“ přeci jen něco bude.
)
)
Stručně řečeno, Casa Catedral spojuje ekonomickou efektivitu se strukturální a materiálovou integritou, což vede k udržitelnému a efektivnímu architektonickému řešení. Je to bez příkras a parádiček, ale je to funkční a ve výsledku docela elegantní.
Zdroj: Laboratorio de Arquitectura
Foto: Ariadna Polo
