Pasivní dům je návykový a měl by být samozřejmostí, říká architekt Josef Vostracký

Vostracký začal s pasivními domy v době, kdy byly v Česku ještě výjimkou. Už v roce 2010 navrhl svůj první pasivní dům v jižních Čechách a od té doby neustále hledá cesty, jak domy zlepšit.

„Asi dva měsíce jsem jenom přemýšlel, jak na to. Tam už potom hraje všechno roli: plocha oken, jejich orientace, detaily, tepelné mosty. Nešlo o to okopírovat nějaký zahraniční model, ale udělat to po svém – s důrazem na funkčnost, jednoduchost a logiku návrhu.“

Právě jednoduchost je podle něj jedním z hlavních klíčů ke kvalitnímu domu: „Ten dům musí získat maximum energie ze slunce, především z oken orientovaných na jih. V zimě se pak dokáže vytopit prakticky sám, když je jeden den slunečný, teplo v domě vydrží i druhý den.“

Z hlediska technologií není zastáncem přetechnizovaných řešení. „Není to o drahých elektronických systémech. Dům se dá udělat dobře i bez nich. Klíčové je, aby měl správně navržené obvodové konstrukce, kvalitní okna a dobrou izolaci.“

Za jedinou technologii, kterou doporučuje opravdu každému, považuje rekuperaci – tedy nucené větrání s vysokou účinností zpětného získávání tepla. „Je to jednoduché, nehlučné, a dnes už i velmi efektivní – 90 % i více. Přitom nejde o žádný luxus navíc, ale základní součást zdravého vnitřního prostředí.“

V novém modelovém domě, který právě staví, se rozhodl jít ještě dál. Na vlastní parcele buduje dům, který má sloužit jako ukázka a testovací prostor pro různé technologie – a zároveň jako budoucí bydlení pro své děti.

„Nejde mi o peníze. Nechci stavět kvůli zisku. Ale když vidím, jak těžké je dnes sehnat kvalitní bydlení, chci vytvořit něco, co bude mít smysl. Dům, kde nebudou náklady na energie, který bude zdravý, jednoduchý a trvale udržitelný.“

Kromě fotovoltaiky a tepelného čerpadla zahrne i chlazení, které vnímá jako stále aktuálnější téma: „Dřív jsme řešili hlavně topení. Ale dnes už musíme řešit i léto. A pokud má dům vydržet sto let, tak musí zvládnout i vedra, která přijdou.“

A jde i dál – do domu instaluje systém využití dešťové vody pro splachování nebo zálivku. „Všichni mi to rozmlouvali. Ale já chci, aby si to lidé mohli osahat, vidět, jak to funguje. Připadá mi bláznivé, že vodu ze střechy jen tak necháme odtéct.“

Josef Vostracký nezůstává jen u technických parametrů. Má přesah a vizi, která dnes ve stavebnictví často chybí. Kritizuje nadměrné zastavování krajiny, nevyužívání brownfieldů i krátkozraký pohled na výstavbu:

„Domy stavíme na 50 až 100 let. A je nesmysl postavit dům, který za 20 let budeme rekonstruovat. Využili jsme maximum z toho, co dnešní stavební materiály umí. Teď už musíme jen dobře navrhovat a stavět.“

A k současným územním plánům dodává: „Měli bychom maximálně omezit výstavbu na zelené louce. Rekonstrukce má obrovský smysl. Věřím, že nás čeká desetiletí oprav a zlepšování existujícího bytového fondu.“

Vedle energetické náročnosti se Vostracký zaměřuje i na velikost obytných prostorů. Testuje, jak mohou fungovat menší byty s důrazem na funkčnost a optické zvětšení prostoru.

„Chci ukázat, že i 2+kk o 40 metrech čtverečních může být krásné a plnohodnotné bydlení. Lidé nechtějí velké domy, chtějí chytré a dobře navržené prostory. Méně může být opravdu více.“

Na otázku, jestli se dá po zkušenosti s pasivním domem vrátit ke klasickému bydlení, odpovídá bez váhání:

„Nejde to. Je to jako přejít z elektromobilu zpět na staré auto. Takový dům je návykový. Je v něm lehkost, ticho, komfort. Lidé se učí, jak dům ovládat, stávají se odborníky na vlastní bydlení. A už nikdy nechtějí jinak.“

Zdroj: Jan Müller, YouTube kanál Tygři na cestě.