Nejprve to samozřejmě chtělo dobrý plán, který nemohl vzniknout bez důsledné obhlídky terénu. To díky němu se podařilo vykreslit základní obrysy budoucí stavby tak, aby i na netradičně komponované parcele vyzískala maximum z denního světla. Optimální orientace je totiž základ každého skutečně funkčního domu. A dál? Architekti pojali projekt novostavby rodinného domu trochu z jiného úhlu. Doslova. Protože dům musel respektovat uliční linii a nepřesahovat svou výškou okolní zástavbu, vypořádali se autoři projektu s výzvou posunutím úhlů a rovin obvodových zdí. Dům se přiklání k ulici a kopíruje její profil, sám však nabývá tvaru nepravidelného šestiúhelníku. Ze stavební parcely tak vytlouká maximální potenciál, včetně prostoru pro malý dvorek a uzavřenou předzahrádku. Vyosení domu a ostré úhly v jednotlivých místnostech pak srovnávají chytrá dispoziční řešení. Sympatickým, a přesto nekompromisním způsobem. Patrné je to už od vstupních dveří, které se vůči vlastní zdi kopírující ulici staví v zanořeném odstupu. Poukazují na to, že plán naznačený vnější stěnou uvnitř domu neplatí, a jeho obyvatelé se zařídili po svém. Vstupní chodba je jakoby kolmo posazená na silnici, přiléhá k ní i schodiště do patra. Tam se pojem volnosti a nezávislosti podařilo adaptovat v plné síle, a tři zde situované pokoje se spolu s koridorem doslova utápí v denním světle. Může za to střešní nika, z níž denní jas proniká i do přízemí. Schodiště je totiž současně „světlovodem“. Na úrovni přízemí profil stavby vycházel z již existující linie plotu, vymezujícího parcelu. Objekt se k němu co nejúžeji přimyká, a ponechává jen vnější srpek malé předzahrádky. Zabírá jen 6 metrů čtverečních, ale je to dost na to, aby obyvatelé domu mohli z kuchyně vyhlížet do zeleně. A současně, aby nepocítili tlak na vlastní soukromí. Dům si dokonale zachovává svou anonymitu, aniž by vybočoval z řady. Formální uzavřenost ale přestává platit ve směru zadního dvorku s malou zahradou. Oněch 30 metrů čtverečních se může zdát navýsost skromným prostorem, ale na pár menších stromů, trávník, a terasu to bohatě stačí. Na zdi dvora se pak upínají prvky vertikální zeleně, které vizuálně zahradu rozšiřují. Nekoukáte na cihly, ale na rostliny. Jste jako v zeleném kaňonu. Plán celého přízemí se k tomuto dvoru/zahradě upíná. Z otevřené a propojené trojice kuchyně/ jídelny a obývacího pokoje směřuje výhled právě ven, do toho kousku soukromého ráje. Průchod je umožněn širokými prosklenými posuvnými dveřmi, které v létě mohou být neustále otevřené, a přispívat tím k lepší klimatizaci objektu. Na terasu ústí i prosklené dveře z hlavní ložnice. Spojení je tedy vizuální i fyzické. Hluchý prostor, který vznikl při severním okraji domu, vyplnily místnosti pro technické zázemí. Je tu místnost s bojlerem i malá dílna a sklad. Dům totiž nemá podsklepení, a tak se navýšení kapacit úložného prostoru rozhodně hodí. Skromnost a nenápadnost, naznačená provedením fasády i výškou domu shodnou s okolní zástavbou přitom důmyslně kryje fakt, že se uvnitř nachází 110 metrů čtverečních využitelné plochy. Vnitřně rozděluje a vede celý dům dubové schodiště. Je oddělujícím prvkem vstupu do domu, bariérou mezi polo-veřejným a privátním, je oboustrannou součástí šatny a kuchyně (jako integrovaný úložný prostor), a také „zdrojem světla“, sestupujícího z patra. Průnik světla do nitra domu je ústředním elementem, který svůj zrak upíná k vnitřní zahradě. Posezení na houpacím křesle jen dokresluje pohodu domácnosti, která se k projektu celého rodinného domu nebála přistoupit kreativně.Zdroj: Carbogno Ceneda ArchitectsFotografie: Agnese Sanvito
