Jak je to vlastně s oním „vybuchováním“ u granátovníku? Dozrálým plodům praská slupka a semena jsou z ní vystřelována do okolí. Proto nosí plody této ovocné dřeviny honosné jméno „granátová jablka“ a proto se slovo granát vyskytuje i v názvu samotného stromu. Do pěstování marhaníku granátového (Punica granatum) z čeledi kyprejovité (Lythraceae) se můžete pustit i v našich podmínkách, ale především v podobě pokojové rostliny. Je přitom velmi ceněna svými dekorativními listy a nádhernými květy. Navíc je to rostlina nenáročná na pěstování, vyžaduje ale takzvané studené zimování. To plyne z faktu, že granátovník pochází z horských oblastí Íránu, Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu a přední Asie (až po severní Indii), kde roste divoce v přírodě, a kde jsou zimy chladnější. Do Evropy se odsud rozšířil přičiněním lidí, především pak do zemí okolo Středozemního moře a postupně pak do všech subtropických oblastí celého světa, kde je pěstován nejen jako rostlina užitková pro své chutné plody, ale také jako okrasná. Rod marhaník granátový zahrnuje pouze dva druhy. Kromě marhaníku granátového resp. obecného (Punica granatum) je to též endemit ostrova Sokotry Punica protopunica. Vždy jde o opadavé keře a stromy s jednoduchými listy bez palistů a s růžovými až červenými květy, někdy i bílými. Oč méně je však známo druhů, o to více bylo vyšlechtěno kultivarů. Kultivary mohou mít plné a různě zbarvené květy a nebo panašované listy. Jednotlivé odrůdy granátovníku vznikly především v Afghánistánu, Íránu, Ázerbájdžánu, Turecku, Sýrii a Iráku. Granátovníky se však též pěstují v Bulharsku, Francii, Španělsku a dalších zemích (např. v Maroku). Listy této dřeviny jsou střídavé nebo nahloučené na vrcholu větévek, celokrajné, řapíkaté a se zpeřenou žilnatinou. Mladé větvičky mají granátovníky čtyřhranné. Jejich květy jsou oboupohlavné, pravidelné, jednotlivé a nebo v úžlabních svazečcích. Květy mají vyvinutou češuli, kalich je složen z 5 až 8 volných lístků. Ty jsou později kožovité a vytrvávající na vrcholu plodu. Koruna květů je růžová až sytě červená, korunní lístky jsou v poupěti zmačkané. Tyčinek mají květy mnoho, volných a s tenkými nitkami, přičemž dozrávají centrifugálně. Semeník granátovníku je spodní, srostlý ze 7 až 9 (někdy až 15) plodolistů. Na vrcholu semeníku najdeme jedinou čnělku s hlavatou bliznou. V každém plodolistu je uloženo mnoho vajíček. Plod je dužnatý, bobulovitý a velmi komplikované stavby. Na složitosti stavby plodu se podílí i češule květu. Některými svými charakteristikami tyto plody připomínají malvici růžovitých i hesperidium citrusů. Plod marhaníku se skládá z vnější kožovité vrstvy, nazývané exokarp, vnitřních přepážek houbovité konzistence (endokarp) a ze semen obalených zdužnatělými vnějšími semennými obaly (sarkotesta). Semenné obaly jsou silně hořké a trpké. Tento typ plodu je v moderní rostlinné morfologii nazýván balausta. V oblastech svého původu granátovník roste v písčité a nebo skalnaté půdě, v zimě je zvyklý na chladno (snese pokles teplot až na -15 °C), v létě pak na spoustu sluníčka. V našich podmínkách může prosperovat jako nízký keř (okrasné kultivary), nejlepší však bude pěstovat jej jako pokojovku, která výborně snáší řez a proto je oblíbena i pěstiteli bonsají. A pokud máte zimní zahradu a nebo přitápěný skleník, jsou to ideální místa pro vaše „granátové“ exempláře, které mohou po letech i plodit. Od jara do podzimu pak ocení letnění v zahradě či na terase na slunném stanovišti. Nároky granátovníku na pěstování jsou vlastně podobné jako u jedovatého oleandru. V zimě granátovník vyžaduje alespoň 6 až 8 týdnů vegetačního klidu, ideálně při teplotách +6 °C. Bez odpočinku v chladu granátovník nasadí na jaře pozdě květy a špatně raší. Od jara do konce léta pak vyžaduje dostatečnou a pravidelnou závlahu a přihnojování kombinovanými hnojivy. Na složení půdy je tato dřevina zcela nenáročná. Ideální je substrát lehký a dobře propustný. Ve třetím až sedmém roce pěstování se dočkáme prvních plodů, nemá tedy smysl spěchat, rostlina se k plození „proroste“ sama. Plození můžeme ovlivnit pouze řezem, který se provádí v předjaří vždy na vnější očko. Díky tomu se nám začne více otevírat koruna. A pozor – tato rostlina plodí na tříletých výhonech, je proto třeba řezem též odstraňovat výhony zahušťující a nemocné, ty plodné pouze zkracujeme. V žádném případě se pak vyloženě nespoléhejte na to, že vám bude granátovník v našich podmínkách vůbec plodit. Navíc se prodávají odrůdy okrasné a ovocné, přičemž ty okrasné jsou pěstovány kvůli listu a nápadnému květu. Pouze kvetou, ale již neplodí. Ve starověkém Řecku bylo granátové jablko zasvěceno Bohyním Héře a Afroditě jako symbol plodnosti a lásky. Plodnost granátová jablka symbolizují kvůli velkému množství jader. Podle bible byl granátovník považován za strom lásky v biblickém ráji. Nakonec Adam s Evou snědli právě granátové jablko. V některých zemích se novomanželům hází pod nohy právě granátová jablka. Mají jim zajistit štěstí a potomky.Buddha je často vyobrazován, jak drží granátové jablko a broskev. Tato trojice pak symbolizuje štěstí, dlouhý život a mnoho synů. Trojice ovoce granátové jablko, broskev a citrus přitom tvoří tři šťastné plody. Orientace hlavou dolů pro změnu symbolizuje splněná přání. V taoismu těmito jablky mniši nahrazují obětní broskve v chrámech. Tato prastará kulturní rostlina se využívá doslova beze zbytku. Zpracovávají se dokonce i její kořeny. Ovšem tím nejvýznamnějším jsou opravdu nutričně cenné plody. V nich najdeme například vitamin C a B, lehce stravitelné sacharidy, polyfenoly a třísloviny. Granátová jablka (jejich dužnina) se konzumují za syrova či v podobě šťáv a sirupů, šťávou se též přibarvují vína a ochucují různé ovocné saláty. Plody mají také významné dietetické a léčivé vlastnosti. Ze šťávy se připravuje známý arabský nápoj šerbet a sirup grenadina. Nápoje jsou lahodné, osvěžující a povzbuzují chuť k jídlu. Dokonce si granátová jablka našla uplatnění i v teplé kuchyni – drcená i celá semena se používají jako koření. Kůra plodů pak obsahuje zejména alkaloidy a třísloviny a využívá se v medicíně.
