Kdo by neznal granátová jablka, i když je mnoho lidí u nás určitě ještě neochutnalo. Jednoduše proto, že zde nejsou tyto lahodné plody až tolik populární a navíc chutnají pěkně dozrálé a čerstvě utržené ze stromu mnohem lépe než v případě, že jsou ještě ne zcela zralé přepravovány. Více z nás zná spíše minerální vody s příchutí granátového jablka, sirupy a džusy. Můžeme v našich podmínkách granátovník pěstovat a dočkáme se „jablíček“?
Jak je to vlastně s oním „vybuchováním“ u granátovníku? Dozrálým plodům praská slupka a semena jsou z ní vystřelována do okolí. Proto nosí plody této ovocné dřeviny honosné jméno „granátová jablka“ a proto se slovo granát vyskytuje i v názvu samotného stromu.
)
Proč granátovník vyžaduje studené zazimování
Do pěstování marhaníku granátového (Punica granatum) z čeledi kyprejovité (Lythraceae) se můžete pustit i v našich podmínkách, ale především v podobě pokojové rostliny. Je přitom velmi ceněna svými dekorativními listy a nádhernými květy. Navíc je to rostlina nenáročná na pěstování, vyžaduje ale takzvané studené zimování. To plyne z faktu, že granátovník pochází z horských oblastí Íránu, Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu a přední Asie (až po severní Indii), kde roste divoce v přírodě, a kde jsou zimy chladnější. Do Evropy se odsud rozšířil přičiněním lidí, především pak do zemí okolo Středozemního moře a postupně pak do všech subtropických oblastí celého světa, kde je pěstován nejen jako rostlina užitková pro své chutné plody, ale také jako okrasná.
)
Rod marhaník granátový zahrnuje pouze dva druhy. Kromě marhaníku granátového resp. obecného (Punica granatum) je to též endemit ostrova Sokotry Punica protopunica. Vždy jde o opadavé keře a stromy s jednoduchými listy bez palistů a s růžovými až červenými květy, někdy i bílými. Oč méně je však známo druhů, o to více bylo vyšlechtěno kultivarů. Kultivary mohou mít plné a různě zbarvené květy a nebo panašované listy. Jednotlivé odrůdy granátovníku vznikly především v Afghánistánu, Íránu, Ázerbájdžánu, Turecku, Sýrii a Iráku. Granátovníky se však též pěstují v Bulharsku, Francii, Španělsku a dalších zemích (např. v Maroku).
)
O marhaníku granátovém
Listy této dřeviny jsou střídavé nebo nahloučené na vrcholu větévek, celokrajné, řapíkaté a se zpeřenou žilnatinou. Mladé větvičky mají granátovníky čtyřhranné. Jejich květy jsou oboupohlavné, pravidelné, jednotlivé a nebo v úžlabních svazečcích. Květy mají vyvinutou češuli, kalich je složen z 5 až 8 volných lístků. Ty jsou později kožovité a vytrvávající na vrcholu plodu. Koruna květů je růžová až sytě červená, korunní lístky jsou v poupěti zmačkané. Tyčinek mají květy mnoho, volných a s tenkými nitkami, přičemž dozrávají centrifugálně. Semeník granátovníku je spodní, srostlý ze 7 až 9 (někdy až 15) plodolistů. Na vrcholu semeníku najdeme jedinou čnělku s hlavatou bliznou. V každém plodolistu je uloženo mnoho vajíček. Plod je dužnatý, bobulovitý a velmi komplikované stavby. Na složitosti stavby plodu se podílí i češule květu. Některými svými charakteristikami tyto plody připomínají malvici růžovitých i hesperidium citrusů. Plod marhaníku se skládá z vnější kožovité vrstvy, nazývané exokarp, vnitřních přepážek houbovité konzistence (endokarp) a ze semen obalených zdužnatělými vnějšími semennými obaly (sarkotesta). Semenné obaly jsou silně hořké a trpké. Tento typ plodu je v moderní rostlinné morfologii nazýván balausta.
Podmínky pěstování granátovníku
V oblastech svého původu granátovník roste v písčité a nebo skalnaté půdě, v zimě je zvyklý na chladno (snese pokles teplot až na -15 °C), v létě pak na spoustu sluníčka. V našich podmínkách může prosperovat jako nízký keř (okrasné kultivary), nejlepší však bude pěstovat jej jako pokojovku, která výborně snáší řez a proto je oblíbena i pěstiteli bonsají. A pokud máte zimní zahradu a nebo přitápěný skleník, jsou to ideální místa pro vaše „granátové“ exempláře, které mohou po letech i plodit. Od jara do podzimu pak ocení letnění v zahradě či na terase na slunném stanovišti. Nároky granátovníku na pěstování jsou vlastně podobné jako u jedovatého oleandru.
)
V zimě granátovník vyžaduje alespoň 6 až 8 týdnů vegetačního klidu, ideálně při teplotách +6 °C. Bez odpočinku v chladu granátovník nasadí na jaře pozdě květy a špatně raší. Od jara do konce léta pak vyžaduje dostatečnou a pravidelnou závlahu a přihnojování kombinovanými hnojivy. Na složení půdy je tato dřevina zcela nenáročná. Ideální je substrát lehký a dobře propustný. Ve třetím až sedmém roce pěstování se dočkáme prvních plodů, nemá tedy smysl spěchat, rostlina se k plození „proroste“ sama. Plození můžeme ovlivnit pouze řezem, který se provádí v předjaří vždy na vnější očko. Díky tomu se nám začne více otevírat koruna. A pozor – tato rostlina plodí na tříletých výhonech, je proto třeba řezem též odstraňovat výhony zahušťující a nemocné, ty plodné pouze zkracujeme. V žádném případě se pak vyloženě nespoléhejte na to, že vám bude granátovník v našich podmínkách vůbec plodit. Navíc se prodávají odrůdy okrasné a ovocné, přičemž ty okrasné jsou pěstovány kvůli listu a nápadnému květu. Pouze kvetou, ale již neplodí.
)
Granátovník – dřevina přinášející štěstí, lásku a zdraví
Ve starověkém Řecku bylo granátové jablko zasvěceno Bohyním Héře a Afroditě jako symbol plodnosti a lásky. Plodnost granátová jablka symbolizují kvůli velkému množství jader. Podle bible byl granátovník považován za strom lásky v biblickém ráji. Nakonec Adam s Evou snědli právě granátové jablko. V některých zemích se novomanželům hází pod nohy právě granátová jablka. Mají jim zajistit štěstí a potomky.
Buddha je často vyobrazován, jak drží granátové jablko a broskev. Tato trojice pak symbolizuje štěstí, dlouhý život a mnoho synů. Trojice ovoce granátové jablko, broskev a citrus přitom tvoří tři šťastné plody. Orientace hlavou dolů pro změnu symbolizuje splněná přání. V taoismu těmito jablky mniši nahrazují obětní broskve v chrámech.
)
Využití granátovníku beze zbytku včetně kořenů
Tato prastará kulturní rostlina se využívá doslova beze zbytku. Zpracovávají se dokonce i její kořeny. Ovšem tím nejvýznamnějším jsou opravdu nutričně cenné plody. V nich najdeme například vitamin C a B, lehce stravitelné sacharidy, polyfenoly a třísloviny. Granátová jablka (jejich dužnina) se konzumují za syrova či v podobě šťáv a sirupů, šťávou se též přibarvují vína a ochucují různé ovocné saláty. Plody mají také významné dietetické a léčivé vlastnosti. Ze šťávy se připravuje známý arabský nápoj šerbet a sirup grenadina. Nápoje jsou lahodné, osvěžující a povzbuzují chuť k jídlu. Dokonce si granátová jablka našla uplatnění i v teplé kuchyni – drcená i celá semena se používají jako koření. Kůra plodů pak obsahuje zejména alkaloidy a třísloviny a využívá se v medicíně.
)
