Tokio, Hongkong, New York či Londýn, světové metropole, kde jsou takzvané mikrobyty (mikro bydlení - microliving) naprosto běžnou záležitostí. Obvyklé velikosti těchto bytů jsou v zahraničí i jen pouhých 10 m2, podle české legislativy však byt musí mít alespoň jednu obytnou místnost o rozloze minimálně 18 m2. Menší prostory lze chápat pouze jako ubytovací jednotky. Zajímavostí však je, že zájem o malé byty s co nejmenší rozlohou dnes roste i u nás, i když to zatím není žádný „obrovský trh“, na kterém by si investoři rychle naplnili své účty. Důvodem zřejmě bude nárůst počtu single domácností, bezdětných párů a společenský život, který činí z našich bytů mnohdy jen noclehárny. Většinu dne totiž trávíme v zaměstnání, podnikáním a svými koníčky mimo domov. A dnešní mladí jsou prostě zase jiní, než jsme byli my. Jsou zde nové životní styly, nové subkultury, čili relativně malá společenství, která však z dlouhodobějšího hlediska doslova „hýbou světem“. Ne nadarmo se říká, že například „elektrická kytara strhla před třiceti lety železnou oponu“. Takzvané mikrobydlení je navíc praktickou odpovědí na rostoucí hustotu zalidnění a nedostatek dostupného bydlení za přijatelnou cenu. Pro mnohé přitom nejde o bydlení trvalého charakteru, ale pouze takzvaně „na rozjezd“. S postupující kariérou si pak lidé pořídí něco většího. Řeč je především o mladých svobodných lidech a začínajících párech. Pro osamocené starší lidi a páry jde pak často o řešení již trvalé. Nakonec ani v našich podmínkách vlastně nejde o nic nového. Nemusíme se ohlížet pouze po zahraničí a za každou cenu hovořit o novém trendu a používat zrovna anglický výraz „microliving“. Dříve se stavěly v rámci bytových domů takzvané garsonky, což byla jedna místnost s kuchyňským koutem, miniaturní chodbičkou, WC a miniaturní koupelnou. Celková podlahová plocha pak činí většinou cca 20 m2. Paradoxně se z těchto garsonek začaly stávat po revoluci kanceláře a jejich hodnota (prodejní i nájemní ceny) letěla vzhůru. Dnes se tedy vracíme k něčemu, co tu již bylo a vlastně stále i je. Vždyť mnohé bytové domy stavěné za socialismu stojí i 50 až 70 let. A právě v těchto domech najdeme garsonky dosud. (Mimochodem, přečtěte si, jak chytře zařídit malý byt.) Nakonec právě i v současných novostavbách bytových domů se snaží developeři řešit jakýsi „průřez“ potřeb potenciálních zájemců a proto jsou součástí nových bytových domů, jak byty prostorné, luxusní, tak malometrážní. A právě mikro bydlení je nyní pro developery novou výzvou. Především pak jde o velké lákadlo pro investory, kteří chtějí nabízet nájemní bydlení. Právě v případě nájemního bydlení totiž nemusí pronajímaný prostor splňovat platnou českou normu. Nemusí jít vyloženě o byt, nýbrž o ubytování. A pak jsou možné i podlahové plochy menší jak 18 m2. Víceméně však nelze zatím u nás očekávat masivní investice developerů do mikro bydlení. Čekají, jak se vyvine poptávka po takovém bydlení. Developeři uvažují o mikro bydlení (microliving) spíše do budoucna jako o možné konkurenční výhodě. Trend jménem microliving však startuje a developeři se mu časem budou muset přizpůsobit. Nakonec je to výzva! Trend sice začal spíše jako z nouze ctnost, kdy se lidé snažili a snaží ušetřit za bydlení, nezatížit svůj rozpočet vysokou hypotékou apod., ale pokračuje již jako plnohodnotné řešení. Nakonec do „skupiny“ microliving lze vlastně zařadit i maringotky, obytné karavany, moduly, kontejnery, obytné zahradní domky, domky typu tiny house apod. A že může mít takzvaný mikro byt interiér neuvěřitelně vyšperkovaný a vybavený. A dokonce i luxusně a draze. A je již jedno, jaký přívlastek má konkrétní forma bydlení připíchnut v klopě. Lidé se prostě začali a začínají zajímat o to, jak žít na co nejmenším prostoru opravdu stylově a přitom ušetřit maximum peněz nejen za energie. Skutečně již nemůžeme hovořit o jakémsi podivínském experimentování, nýbrž o plnohodnotném způsobu bydlení. Ano – které ovšem není pro každého a nikdy nebude! Mikro bydlení (microliving) prostě neřeší jen místem. Jeho cílem je zjednodušení života po všech stránkách a maximalizace finančních úspor, přičemž pak můžeme ušetřené prostředky investovat do něčeho jiného. Vzdělání, cestování, kultury apod. Zastánci a objevitelé tohoto způsobu bydlení navíc objevují věci jako chytré hrnce, remosky, zavrhují klasické objemné kuchyňské linky a spotřebiče. Zjišťují, co všechno vlastně ke svému životu nepotřebovali a nepotřebují, zač zbytečně vyhazovali peníze. A za slovem úklid dělají velký otazník. Mikrobyt totiž například vysajeme vysavačem doslova z jednoho místa – z jeho středu!
