Švýcaři obvykle dávají přednost úsporným řešením, ale podle architektů ze studia PONT12 si vila na zeleném předměstí Lausanne záchranu rekonstrukcí nezasloužila. Tím, že z pozemku zmizela, totiž uvolnila místo pro mnohem ambicióznější projekt. Stavbu velmi štědře koncipovaného domu, jež ve svých třech nezvykle strukturovaných podlažích nabízí obyvatelům 715 metrů čtverečních užitného prostoru. Ne, tato nová vilka skutečně není skromným dílem, je v podstatě trojicí propojených rodinných domů v jeden funkční celek. Vytvořit takový projekt si žádá silnou motivaci, a ta v tomto případě vycházela od movitého klienta, který chtěl mít širší rodinou takříkajíc pod jednou střechou. Byť by se ale mohl na první pohled zdát záměr stavby až nerozvážně velkolepý, jeho provedení je až nečekaně šetrné. Předně, propojením tří domů do jednoho se výrazně uspořilo z prostoru zahrady okolo. Stavba vedená v jednom profilu a rostoucí najednou z jedněch základů nakonec nestála o tolik víc, než jiný větší rodinný dům. A ke realizačních snížení nákladů přispěla i volba „titulního“ stavebního materiálu. Betonu. A znovu: mohlo by se zdát, že odhalený beton bude příliš surovým materiálem pro zelené předměstí švýcarského města. Jenže architekti se jej rozhodli skrýt na vábnou krajkou zdobné fasády, bardáže. Předsazené a perforované kůže z oceli, jež vlastní objekt maskuje a rozbíjí jeho těžkou konturu do lehké efemérní estetiky. Vypadá to vzhledně, byť se tu uprostřed zahrady na sebe navršily dvě patra různě poodsunutých kostek spojených v jednom trojitém bloku. Stavba svou materialitou odpovídá kontextu rezidenční čtvrtě, sedí do svého místa, i když je svou pravidelnou geometrií hodně netradiční. Aby trojitá vila nebyla jen monolitem, odráží odsazení půdorysu v příčném řezu změnu měřítka, jež posiluje domáckost vyznění. A také tím vzniká prostor pro různé terasy v patře, venkovní přechody a odlišné výhledy z jednotlivých místností. Objekt tak může těžit z výhod pestřejší než jednostranné orientace. Okna jsou tu v několika nestandardních formátech, od celostěnných přes dvoustraně-rohové i úzké svislé pruhy. Světlo dovnitř objektu ale dokonale přivádí všechny. Hloubku strukturními zářezy dům získává hlavně na západní straně, a pak ve svém středu, kde terasa slouží jako vnější přemostění mezi patrem. Stavba je vzhledem ke své kompozici plastická, a nepřipomíná běžné napojení tří sousedících domů. Výšku tu neudává podkoroví, ploché střechy umožňují budově vyrůst až tam, kam dovoluje dosah konstrukce. Interiér je ukázkou výrazové jednoduchosti, v níž je vše nepodstatné zredukováno na minimum. Místnostem vévodí šeď pohledového betonu, dřevo rámů oken a dveří. Zdá se to málo, ale architekti využily tyto materiály jako plátno obrazu: rozšiřují jej dodatečnou montáží obkladů, broušením, dodáním kameniva. Výsledek není rozpačitý, když odhlédneme od toho, na co jsme běžně zvyklí. Vidíme totiž neobvykle uchopenou koherenci stavby: jednotu materiálů, nekomplikovaný a přece plně odpovídající plán místností, skvěle řešené zateplení a s ním se pojící energetická efektivita objektu. Z betonu se staví dobře a na dlouho, prefabrikovaná fasáda vznikala velmi rychle. Nakonec je tedy nejspíš pravda, co se o Švýcarech říká. Že dávají přednost úsporným řešením. Trojitá vila, která vznikla v Lausanne, je totiž velmi dobře propočítanou stavbou.Materiály: PONT12 architectesFoto-kredit: Matthieu Gafsou
