Možnosti využití zimních zahrad jsou opravdu široké. A řešení, konstrukčních systémů a technologií je také řada. Pokud chceme zimní zahradu jako neodmyslitelnou součást obytného prostoru, je třeba zvolit pevnou konstrukci (třeba plastovou s ocelovými výztužemi) s plastovými okny a neotevíravými prosklenými plochami a plastovými dveřmi směřujícími do zahrady. Ideální je v tomto případě zajistit i vytápění zimní zahrady a stínění, prostor pak může být trvale otevřen do obývacího pokoje a francouzská okna či prosklenou posuvnou stěnu zavřeme jen v případě potřeby. Prodávají se však i prosklené hliníkové systémy na kolejnicích, které lze v případě potřeby otevřít a zimní zahradu pak využijeme jako terasu či terasu s pergolou. V tomto případě ale nemá obvykle vytápění zimní zahrady smysl a na zimu je tedy trvale zavřena, ale nevytápěna. Jde o jakýsi hybrid, víceúčelové kombinační řešení. Dlužno však říci, že velmi praktické. Můžeme zde odpočívat a grilovat za jakéhokoli počasí, v létě se prostor proměněný na pergolu nebude přehřívat, pokud začne pršet, opět rychle vytvoříme zimní zahradu, do které neprší. Zimní zahrada však může sloužit také jako skleník pro pěstování rostlin a opět půjde o odlišné řešení, dokonce lze v tomto případě zimní zahradu „nalepit na jižní stěnu“ ve skutečné podobě skleníku, do kterého budeme vcházet z obývacího pokoje a vycházet z něj do zahrady. Pro zahradníka ráj na zemi! I v tomto případě je možná větší variabilita odvíjející se od účelu. Nakonec se nemusíme vzdát terasy s pergolou a zimní zahradu prostě umístíme jinam, třeba jen kousek vedle. A nemusí být ani tak velká, nakonec platí, že čím větší zimní zahrada, tím vyšší bude investice. Logické a nepopiratelné. V každém případě je zásadní orientace zimní zahrady vůči světovým stranám, resp. té strany domu, na kterou chceme zimní zahradu napojit. Jestliže chceme, aby nám zimní zahrada přinášela především tepelné zisky, stala se jakýmsi „energetickým nárazníkem“ stěny a obytného prostoru za ní, volíme orientaci severní. Ovšem pro pěstování rostlin a zvětšení obytného prostoru se naopak doporučuje orientace jižní, případně východní a nebo západní. Jde o dobu využití dopadajícího slunečního světla, která má být v tomto případě co největší. V létě je však třeba účinně stínit a větrat, jelikož takto orientovaná zimní zahrada by se jinak stala „rozpáleným skleníkem“. Umístění zimní zahrady je též ovlivněno způsobem jejího budoucího využívání. Pokud preferujeme obytnou funkci a tedy rozšíření obytné plochy (obzvláště u menších domků s menší užitnou plochou je to klíčové), je ideální napojit zimní zahradu na hlavní obytný prostor, ve starších domech tedy obývák, případně ale i kuchyň, u novostaveb dnes dominuje trend spojeného obytného prostoru (obývák + kuchyň + jídelna či jídelní kout). A právě u novostaveb je obvyklé, že z tohoto dominantního prostoru domu se vychází na terasu a tedy do zahrady. O to snadnější pak máme v případě zimní zahrady rozhodování.Romantici či zahradníci však mohou také preferovat napojení zimní zahrady na ložnici. Pak bude jakýmsi jejich „soukromým prostore“ navíc. A zde jsme již u řešení „botanického“, kdy je zimní zahrada tak trochu stranou, třeba už jen proto, aby nám děti a domácí zvířata tolik neničili naše výpěstky. V zimní zahradu lze dokonce proměnit i terasu v patře. Takové řešení je pak vlastně velmi podobné zasklení balkónu či lodžie. Také volba materiálu a konstrukčního řešení by měla odpovídat účelu. Dokonce dřevěná konstrukce z lepených dílců je považována za nejkvalitnější z řešení a přitom je cenově velmi dostupná. Dřevo je pro tento účel dokonce optimální i co se týká tepelně izolačních vlastností a trvanlivosti. Zvenčí je však třeba dřevo chránit před klimatickými vlivy a UV zářením. To lze provést opakovanými nátěry a nebo vnějším poplastováním jak dřevěné konstrukce, tak okenních rámů a křídel. Z kovových konstrukcí je nejpoužívanější hliník, v jehož případě jsou nabízena obyčejnější, ale i ta nejluxusnější řešení. Včetně variability, možnosti učinit v mžiku ze zimní zahrady terasu s pergolou či zcela odkrytou terasu apod. Navíc jde i o variantu, jak zakrýt bazén či vířivku. Musíme však mít peněženku naditou, s dírou v kapse nemá smysl o takovém řešení vůbec uvažovat. Hliník má vynikající odolnost vůči klimatickým vlivům, v případě větších konstrukcí však i menší únosnost. Proto se pak kombinuje s pevnějším materiálem. Problematická také může být velká tepelná vodivost hliníku. Tepelné mosty a nebo naopak letní přehřívání mohou být velkým problémem. Pro trvale obývané zimní zahrady se hliník nehodí.Pro takové případy jsou mnohem vhodnější plasty, ovšem i jejich únosnost je menší a proto jsou u větších konstrukcí také kombinovány s pevnějšími materiály. Obvykle jde o ocelové výztuže. Práce s teplem či chladem je u zimních zahrad také zásadní problematikou. Jestliže nám jde o to, aby se zimní zahrada stala především „tepelným nárazníkem“ domu, je třeba přemýšlet o její termodynamice. Ani kvalitní zasklení a konstrukce nezabrání tepelným ztrátám. Za chladného období musí být zimní zahrada dokonale vzduchotěsná jak od vnějšího, tak vnitřního prostředí (tedy interiéru). Můžeme také uvažovat o jejím přitápění, ale s rozumem. Tepelné ztráty jsou zde opravdu značné. Pokud však dosáhneme i za větších mrazů optima cca 10 až 15 oC, stane se taková zimní zahrada ideálním místem pro přezimování choulostivějších zahradních rostlin, které je na zimu třeba ukrýt před mrazem, ale i některých pokojovek. A to z mnoha důvodů. Některé potřebují chladněji, aby si odpočinuly, jiným tak startujeme kvetení apod. Lze se však smířit za mrazů i s teplotami okolo nuly, na rostliny pak ale zapomeňme. Tepelnou bilanci zimní zahrady můžeme zlepšit také těžkými (hmotnými) materiály, schopnými akumulovat teplo. Hovoříme o cihlách, kameni, betonu. Bohužel však právě v létě mohou naopak napomáhat přehřívání. Tepla prostě může být v zimní zahradě až příliš a to i v případě, že je orientována na sever. Proto musíme slunečnímu záření postavit hráz, tedy použít stínící prvky. A také musíme zajistit dostatečné větrání. Dokonce i zasklení lze ošetřit fóliemi, případně lze pořídit skla protisluneční (ta dovedou pohltit mnoho desítek procent slunečních paprsků, respektive tepelné složky slunečního záření). Skvělým řešením však může být i stínící strom či jiný stínící prvek poblíž zimní zahrady. Velmi účinné jsou ze stínící techniky venkovní žaluzie a rolety , ale i markýzy včetně markýz vertikálních. Je také třeba zajistit dostatek otevíravých oken, kdy zároveň otevřeme i dveře a dojde k tzv. příčnému větrání. Podobně, jako se to dělá u skleníků. Je obrovskou chybou většiny skleníků v zahradách, že zde najdeme jedno, nejvýše 2 okénka otevíravá a jedeny malé dveře. A se zimními zahradami je to podobné.