Zimní zahrada je velmi praktický doplněk obytného prostoru. Pokud plánujete při rekonstrukci a nebo u novostavby francouzská okna s přístupem na terasu, rovnou zauvažujte i o zimní zahradě. A vůbec nemusí být ani vytápěna, stačí využívat zimních solárních zisků. Navíc zimní zahradu využijeme celoročně, zvětší obytný prostor a dá jeho propojení se zahradou logiku.
1. Na prvním místě je skutečný účel zimní zahrady, tedy co od ní očekáváme, jak ji chceme využívat.
Možnosti využití zimních zahrad jsou opravdu široké. A řešení, konstrukčních systémů a technologií je také řada. Pokud chceme zimní zahradu jako neodmyslitelnou součást obytného prostoru, je třeba zvolit pevnou konstrukci (třeba plastovou s ocelovými výztužemi) s plastovými okny a neotevíravými prosklenými plochami a plastovými dveřmi směřujícími do zahrady. Ideální je v tomto případě zajistit i vytápění zimní zahrady a stínění, prostor pak může být trvale otevřen do obývacího pokoje a francouzská okna či prosklenou posuvnou stěnu zavřeme jen v případě potřeby.
)
Prodávají se však i prosklené hliníkové systémy na kolejnicích, které lze v případě potřeby otevřít a zimní zahradu pak využijeme jako terasu či terasu s pergolou. V tomto případě ale nemá obvykle vytápění zimní zahrady smysl a na zimu je tedy trvale zavřena, ale nevytápěna. Jde o jakýsi hybrid, víceúčelové kombinační řešení. Dlužno však říci, že velmi praktické. Můžeme zde odpočívat a grilovat za jakéhokoli počasí, v létě se prostor proměněný na pergolu nebude přehřívat, pokud začne pršet, opět rychle vytvoříme zimní zahradu, do které neprší.
Zimní zahrada však může sloužit také jako skleník pro pěstování rostlin a opět půjde o odlišné řešení, dokonce lze v tomto případě zimní zahradu „nalepit na jižní stěnu“ ve skutečné podobě skleníku, do kterého budeme vcházet z obývacího pokoje a vycházet z něj do zahrady. Pro zahradníka ráj na zemi!
)
2. Dostáváme se k druhému zásadnímu rozhodování, kam zimní zahradu umístit.
I v tomto případě je možná větší variabilita odvíjející se od účelu. Nakonec se nemusíme vzdát terasy s pergolou a zimní zahradu prostě umístíme jinam, třeba jen kousek vedle. A nemusí být ani tak velká, nakonec platí, že čím větší zimní zahrada, tím vyšší bude investice. Logické a nepopiratelné. V každém případě je zásadní orientace zimní zahrady vůči světovým stranám, resp. té strany domu, na kterou chceme zimní zahradu napojit.
)
Jestliže chceme, aby nám zimní zahrada přinášela především tepelné zisky, stala se jakýmsi „energetickým nárazníkem“ stěny a obytného prostoru za ní, volíme orientaci severní. Ovšem pro pěstování rostlin a zvětšení obytného prostoru se naopak doporučuje orientace jižní, případně východní a nebo západní. Jde o dobu využití dopadajícího slunečního světla, která má být v tomto případě co největší. V létě je však třeba účinně stínit a větrat, jelikož takto orientovaná zimní zahrada by se jinak stala „rozpáleným skleníkem“.
)
Umístění zimní zahrady je též ovlivněno způsobem jejího budoucího využívání. Pokud preferujeme obytnou funkci a tedy rozšíření obytné plochy (obzvláště u menších domků s menší užitnou plochou je to klíčové), je ideální napojit zimní zahradu na hlavní obytný prostor, ve starších domech tedy obývák, případně ale i kuchyň, u novostaveb dnes dominuje trend spojeného obytného prostoru (obývák + kuchyň + jídelna či jídelní kout). A právě u novostaveb je obvyklé, že z tohoto dominantního prostoru domu se vychází na terasu a tedy do zahrady. O to snadnější pak máme v případě zimní zahrady rozhodování.
Romantici či zahradníci však mohou také preferovat napojení zimní zahrady na ložnici. Pak bude jakýmsi jejich „soukromým prostore“ navíc. A zde jsme již u řešení „botanického“, kdy je zimní zahrada tak trochu stranou, třeba už jen proto, aby nám děti a domácí zvířata tolik neničili naše výpěstky. V zimní zahradu lze dokonce proměnit i terasu v patře. Takové řešení je pak vlastně velmi podobné zasklení balkónu či lodžie.
)
3. Z konstrukčních materiálů lze v zásadě volit mezi plastem, hliníkem a dřevem.
Také volba materiálu a konstrukčního řešení by měla odpovídat účelu. Dokonce dřevěná konstrukce z lepených dílců je považována za nejkvalitnější z řešení a přitom je cenově velmi dostupná. Dřevo je pro tento účel dokonce optimální i co se týká tepelně izolačních vlastností a trvanlivosti. Zvenčí je však třeba dřevo chránit před klimatickými vlivy a UV zářením. To lze provést opakovanými nátěry a nebo vnějším poplastováním jak dřevěné konstrukce, tak okenních rámů a křídel.
)
Z kovových konstrukcí je nejpoužívanější hliník, v jehož případě jsou nabízena obyčejnější, ale i ta nejluxusnější řešení. Včetně variability, možnosti učinit v mžiku ze zimní zahrady terasu s pergolou či zcela odkrytou terasu apod. Navíc jde i o variantu, jak zakrýt bazén či vířivku. Musíme však mít peněženku naditou, s dírou v kapse nemá smysl o takovém řešení vůbec uvažovat. Hliník má vynikající odolnost vůči klimatickým vlivům, v případě větších konstrukcí však i menší únosnost. Proto se pak kombinuje s pevnějším materiálem. Problematická také může být velká tepelná vodivost hliníku. Tepelné mosty a nebo naopak letní přehřívání mohou být velkým problémem. Pro trvale obývané zimní zahrady se hliník nehodí.
Pro takové případy jsou mnohem vhodnější plasty, ovšem i jejich únosnost je menší a proto jsou u větších konstrukcí také kombinovány s pevnějšími materiály. Obvykle jde o ocelové výztuže.
)
4. Práce s teplem či chladem.
Práce s teplem či chladem je u zimních zahrad také zásadní problematikou. Jestliže nám jde o to, aby se zimní zahrada stala především „tepelným nárazníkem“ domu, je třeba přemýšlet o její termodynamice. Ani kvalitní zasklení a konstrukce nezabrání tepelným ztrátám. Za chladného období musí být zimní zahrada dokonale vzduchotěsná jak od vnějšího, tak vnitřního prostředí (tedy interiéru). Můžeme také uvažovat o jejím přitápění, ale s rozumem. Tepelné ztráty jsou zde opravdu značné. Pokud však dosáhneme i za větších mrazů optima cca 10 až 15 oC, stane se taková zimní zahrada ideálním místem pro přezimování choulostivějších zahradních rostlin, které je na zimu třeba ukrýt před mrazem, ale i některých pokojovek. A to z mnoha důvodů. Některé potřebují chladněji, aby si odpočinuly, jiným tak startujeme kvetení apod. Lze se však smířit za mrazů i s teplotami okolo nuly, na rostliny pak ale zapomeňme.
)
Tepelnou bilanci zimní zahrady můžeme zlepšit také těžkými (hmotnými) materiály, schopnými akumulovat teplo. Hovoříme o cihlách, kameni, betonu. Bohužel však právě v létě mohou naopak napomáhat přehřívání. Tepla prostě může být v zimní zahradě až příliš a to i v případě, že je orientována na sever. Proto musíme slunečnímu záření postavit hráz, tedy použít stínící prvky. A také musíme zajistit dostatečné větrání. Dokonce i zasklení lze ošetřit fóliemi, případně lze pořídit skla protisluneční (ta dovedou pohltit mnoho desítek procent slunečních paprsků, respektive tepelné složky slunečního záření). Skvělým řešením však může být i stínící strom či jiný stínící prvek poblíž zimní zahrady. Velmi účinné jsou ze stínící techniky venkovní žaluzie a rolety , ale i markýzy včetně markýz vertikálních.
)
Je také třeba zajistit dostatek otevíravých oken, kdy zároveň otevřeme i dveře a dojde k tzv. příčnému větrání. Podobně, jako se to dělá u skleníků. Je obrovskou chybou většiny skleníků v zahradách, že zde najdeme jedno, nejvýše 2 okénka otevíravá a jedeny malé dveře. A se zimními zahradami je to podobné.
)
