Když je proud řeky příliš na plavce silný, je někdy lepší nechat se nést vodou dál. Proto jejich řešením nebyla úprava, která by byt nějak nafoukla. Místo toho z malého bytu vytvořili dva, ještě menší. Rozhodnutí nebylo samoúčelné. V pražských Vršovicích panuje značná poptávka po bytech, takřka bez ohledu na jejich velikost. Vytvořit z jednoho čtyřicetimetrového dva dvacetimetrové je tak vlastně z ekonomického hlediska velmi racionální řešení. Dva pokoje, jež se proměnily na samostatné mini-byty, sdílí jen společný vstup. A byť jsou profilem místností odlišné, svým vybavením jsou si nápadně podobné. Jeden od druhého se odlišují jen převládající barvou, kterou ovlivnila textura původních omítek. První z dvojčat hraje do modra, druhé je „žluťák“. Modrý byt je celkově tmavší, hraje si s černými doplňky a kouřovým sklem. Jeho žluté dvojče naopak kombinuje jemnější a světlejší odstíny s průsvitným prosklením. Skleněné příčky mezi kuchyní a koupelnou v obou prostorech propouští světlo do útrob půdorysu. Hmotově zde navazuje kuchyňská linka na koupelnový nábytek, vzniká zde optický klam zrcadlení dřezu, baterie a skříněk. Pokud vás láká uhlazenost a vycizelovaná preciznost, Vršovická dvojčata vás nejspíš neosloví. Nedokonalosti povrchů, hrubé omítky anebo nedotažené rysy tu ale nerostou z nějakého neumětelství, nýbrž ze záměru tvůrců projektu. Odhalená stará výmalba je tu cíleně zachována jako umělecké dílo, odkaz minulosti. Jde o přiznání minulosti, vyjádření autentičnosti. Obyvatelé musí akceptovat, že nejsou v novém, ale v domě s historií, v bytě, který byl dříve pokojem. Sváry, škrábance a viditelné tahy štětcem jsou v celém bytě ponechány, aby dokumentovaly onu proměnu. Která nemusí být definitivní, ale postihuje další fázi existence bytu z Vršovic. Oba pokoje, respektive oba byty – jak už to tak u starších domů bývá - disponovaly vysokými stropy. Ty pochopitelně nenechaly architekty v klidu, protože zápasili o užitný prostor. Onu zbytnou světlou výšku tak vyřešili vestavěným patrem, vybudovaným na konstrukci z ocelových íček. Jejich zábradlí je vypletené nerezovými lanky, v odlišném dekoru, odkazující se na secesní zábradlí činžovního domu. Vršovická dvojčata jsou bezpochyby zajímavým projektem. Když totiž problém s malou výměrou přijímají jako hotovou věc, odrazili se tím k nalezení netradičního řešení. Které je ale v daných podmínkách navýsost funkční.Materiály: Studio ReaktorFoto-kredit: Michaela Kociánová