Ne vždy a ne stejně. Hospodářské plodiny jsou různě náročné, po živinách méně či více hladové. Některé půdu doslova vytlučou a rezervoár živin zanechají vyprázdněný. Další jsou trochu skromnější, berou si jen něco. A některé dokonce půdu svým růstem obohacují a vyživují. Je to specialita luštěnin, které navrací půdě dusík. Jinak je to ale na nás. Postarat se o to, aby záhony přinesly dobrou úrodu i napřesrok, totiž znamená něco půdě vrátit. Ideálně pak právě ty živiny, které jí po pěstování konkrétních druhů rostlin chybí. Na gramy se to počítá a pamatuje špatně, a proto si zahradníci už před dávnými lety vytvořili jednoduchý a názorný systém. Rozdělili si hospodářské plodiny podle jejich hladovosti do tří kategorií. Tratí. Rostliny (zelenina) 1. trati patří k těm nejhladovějším, co půdu opravdu hodně vyčerpávají. Spadají sem například kedlubny, květák, brokolice, kapusta, tykve, patisony, hlávkové zelí, kadeřavá a růžičková kapusta, čínské zelí, baklažány, okurky, rajčata, lilek, rané brambory, paprika, patisony, cukrová kukuřice, celer. Rostliny 2. trati už tak náročné na živiny nejsou, říkají si spíš o vodu. Patří mezi ně mrkev, petržel, ředkev, červená řepa, ředkvičky, mangold, pastiňák, černý kořen, pór, pažitka, česnek, cibule, šalotka. Zelenina 3. trati - fazole, hrách, bob, špenát, salát - je nenáročná. Trochu stranou pak stojí víceletky, které by si zasloužily vlastní trať - chřest, křen, reveň, topinambur, aromatické a léčivé rostliny jako například majoránka a kopr. Podstatné je, že plodiny se na zahradě mezi sezónami (i v rámci jedné sezóny, když děláte druhý výsev, meziplodinu) na záhoncích musí točit. Po velmi hladové zelenině z 1. trati nemůže na to samé místo přijít další z 1. trati. Neměla by z čeho vyžít. V další sezóně na místo zeleniny 1. trati přijde něco z 2. trati (a na místo 2. trati přijde 3.). Půda má tak trochu času se vzpamatovat, regenerovat. A trochu doplnit živiny v půdě. Jenom tahle cirkulace, osevní postup, k dobré úrodě z vyživené půdy nestačí. Pěstujeme intenzivně, a tak je třeba živiny doplňovat hnojením. Ne jen na jaře, ale právě teď, s výhledem na podzim. Hnojiva mají čas se přes zimu v půdě rozložit a vstřebat, stát se přístupnějšími. Berte to jako poděkování za úrodu, kterým si půdu uplácíte do další sezóny. Největší chyby děláme, když se pokoušíme konat dobro, a u podzimního hnojení to platí totálně. Snaha pohnojit úplně všechno, co nejvíc a tím nejlepším - nám to doslova pohnojí. Hnojí se totiž podle toho, co se kde pěstovalo a co se bude pěstovat. Opravdu vydatně tam, kde rostla zelenina 1. trati – ty si totiž vezmou až 70 % momentálně dostupných živin. Rozumně a vyváženě tam, kde byla 2. trať. A na 3. nemusíte úplně zapomenout, byť se tam sype opravdu pomálu. Tam, kde bude růst zelenina 1. trati, je třeba hnojit organickými hnojivy – hnojem, kompostem, zeleným hnojením – ve vysokých dávkách. Na metr čtvereční aplikujeme 3-10 kilogramů. A pak ještě přihnojujeme cíleně, specifickými průmyslovými hnojivy. Zelí, kapusta, brokolice, kedlubny a květáky totiž „vyčistí“ půdu, takže na každých 10 metrů čtverečních dáváme půl metráku hnoje. Tam, kam zamíří zelenina 2. trati, se organickými hnojivy půda nevylepšuje. Nemají je rády. Ocení půdu s vyšším podílem humusu, ale ne přímé hnojení. Proto se pěstují v 2. trati, ve sledu po sezóně 1. trati. Jinak ale mrkve, petržele, celer, saláty, špenáty i čekanka budou rády za příspěvek ve formě dusíku, fosforu a draslíku. Plodinám 3. trati se pak ani za mák nebude líbit na půdě prohnojené organikou. Dusík samy (některé) dodávají, takže ho netřeba. Tam, kde plánujete pěstovat cibuli, česnek, hrách a fazole, hnůj zcela vynechejte. Podzimní hnojení na dusíku, a vlastně ani na fosforu, moc nestojí. Mnohem podstatnější je obsah draslíku, který zvyšují odolnost rostlin, které mají přezimovat.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
