Dobrá sklizeň je sice nezpochybnitelným dokladem zahradníkova umu, ale není to úplně jen jeho zásluha. Za úspěchem stojí spousta faktorů: třeba počasí během sezóny, nebo štěstí toho, že nebyl dobrý rok pro slimáky. Důležitá je taky úrodnost půdy. Na poušti nic nevypěstuje ani dobrý zahradník. Zrovna úrodnost půdy se ale po každé sklizni snižuje, protože spolu s košíky výpěstků z ní odnášíme cenné živiny. Představte si třeba obří hlávku zelí – pětikilový míč, který nevyrostl jen tak z ničeho. A to „něco“ si nabral, mimo jiné, z půdy. Ve které to teď schází. Poplatné je to všem plodinám, které pěstujeme pro užitek. Z půdy si něco berou, mi je odnášíme… a tím půdu vyčerpáváme.
Ne vždy a ne stejně. Hospodářské plodiny jsou různě náročné, po živinách méně či více hladové. Některé půdu doslova vytlučou a rezervoár živin zanechají vyprázdněný. Další jsou trochu skromnější, berou si jen něco. A některé dokonce půdu svým růstem obohacují a vyživují. Je to specialita luštěnin, které navrací půdě dusík. Jinak je to ale na nás. Postarat se o to, aby záhony přinesly dobrou úrodu i napřesrok, totiž znamená něco půdě vrátit. Ideálně pak právě ty živiny, které jí po pěstování konkrétních druhů rostlin chybí. Na gramy se to počítá a pamatuje špatně, a proto si zahradníci už před dávnými lety vytvořili jednoduchý a názorný systém. Rozdělili si hospodářské plodiny podle jejich hladovosti do tří kategorií. Tratí.
Tři různě hladové tratě
Rostliny (zelenina) 1. trati patří k těm nejhladovějším, co půdu opravdu hodně vyčerpávají. Spadají sem například kedlubny, květák, brokolice, kapusta, tykve, patisony, hlávkové zelí, kadeřavá a růžičková kapusta, čínské zelí, baklažány, okurky, rajčata, lilek, rané brambory, paprika, patisony, cukrová kukuřice, celer. Rostliny 2. trati už tak náročné na živiny nejsou, říkají si spíš o vodu. Patří mezi ně mrkev, petržel, ředkev, červená řepa, ředkvičky, mangold, pastiňák, černý kořen, pór, pažitka, česnek, cibule, šalotka. Zelenina 3. trati - fazole, hrách, bob, špenát, salát - je nenáročná. Trochu stranou pak stojí víceletky, které by si zasloužily vlastní trať - chřest, křen, reveň, topinambur, aromatické a léčivé rostliny jako například majoránka a kopr.
)
Podstatné je, že plodiny se na zahradě mezi sezónami (i v rámci jedné sezóny, když děláte druhý výsev, meziplodinu) na záhoncích musí točit. Po velmi hladové zelenině z 1. trati nemůže na to samé místo přijít další z 1. trati. Neměla by z čeho vyžít. V další sezóně na místo zeleniny 1. trati přijde něco z 2. trati (a na místo 2. trati přijde 3.). Půda má tak trochu času se vzpamatovat, regenerovat. A trochu doplnit živiny v půdě. Jenom tahle cirkulace, osevní postup, k dobré úrodě z vyživené půdy nestačí. Pěstujeme intenzivně, a tak je třeba živiny doplňovat hnojením. Ne jen na jaře, ale právě teď, s výhledem na podzim. Hnojiva mají čas se přes zimu v půdě rozložit a vstřebat, stát se přístupnějšími. Berte to jako poděkování za úrodu, kterým si půdu uplácíte do další sezóny.
Kam hnůj nepatří
Největší chyby děláme, když se pokoušíme konat dobro, a u podzimního hnojení to platí totálně. Snaha pohnojit úplně všechno, co nejvíc a tím nejlepším - nám to doslova pohnojí. Hnojí se totiž podle toho, co se kde pěstovalo a co se bude pěstovat. Opravdu vydatně tam, kde rostla zelenina 1. trati – ty si totiž vezmou až 70 % momentálně dostupných živin. Rozumně a vyváženě tam, kde byla 2. trať. A na 3. nemusíte úplně zapomenout, byť se tam sype opravdu pomálu. Tam, kde bude růst zelenina 1. trati, je třeba hnojit organickými hnojivy – hnojem, kompostem, zeleným hnojením – ve vysokých dávkách. Na metr čtvereční aplikujeme 3-10 kilogramů. A pak ještě přihnojujeme cíleně, specifickými průmyslovými hnojivy.
Zelí, kapusta, brokolice, kedlubny a květáky totiž „vyčistí“ půdu, takže na každých 10 metrů čtverečních dáváme půl metráku hnoje. Tam, kam zamíří zelenina 2. trati, se organickými hnojivy půda nevylepšuje. Nemají je rády. Ocení půdu s vyšším podílem humusu, ale ne přímé hnojení. Proto se pěstují v 2. trati, ve sledu po sezóně 1. trati. Jinak ale mrkve, petržele, celer, saláty, špenáty i čekanka budou rády za příspěvek ve formě dusíku, fosforu a draslíku. Plodinám 3. trati se pak ani za mák nebude líbit na půdě prohnojené organikou. Dusík samy (některé) dodávají, takže ho netřeba. Tam, kde plánujete pěstovat cibuli, česnek, hrách a fazole, hnůj zcela vynechejte. Podzimní hnojení na dusíku, a vlastně ani na fosforu, moc nestojí. Mnohem podstatnější je obsah draslíku, který zvyšují odolnost rostlin, které mají přezimovat.
Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
)
