Potravinoví moli do kuchyně přijdou většinou z obchodu. Jak vypátrat, odkud se líhnou?

Zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) je malý motýl patřící mezi škůdce potravin, zejména mouky a obilovin. Dospělci mají šedohnědá křídla s jemnými tmavými skvrnami, zatímco larvy se živí uskladněnými potravinami a mohou způsobit značné škody ve skladech nebo domácnostech. Mezi lidmi je známý jako potravinový mol. Zavíječ moučný není totéž co tzv. moučný červ. 

Jakmile se u vás zavíječi neboli potravinoví moli jednou objeví, snadno se jich nezbavíte a budou jen vaši. Doslova se přilepí na spíž či kuchyni, a nebudou se odtud chtít hnout. Odkud ale za vámi vlastně dorazili? Než připadnete na správnou odpověď, museli byste ten zámotek s odpovědí rozplétat hodně dlouho. Ta hmyzí zhouba totiž velmi pravděpodobně vůbec nevznikla u vás doma, ale přinesli jste si ji zvenčí. S nákupem. Jak je to možné? I když by se to dít nemělo, zavíječi mouční si docela hoví v nejrůznějších překladištích a velkoskladech s potravinami, potažmo v mlýnech.

Odtud se jejich vajíčka se sypkými potravinami svezou až do obchodu, a z jeho regálů pak dorazí k vám domů. Kde už, hezky v klidu a v teple, dokončí svůj životní cyklus. Což obnáší i tu třepotavě-motýlkovou fázi, která nemyslí na nic jiného, než kam naklást vajíčka. Samičky zavíječů mají sice vybrané chutě – láká je čokoláda, sypané kakao, škroby naditá rýže, kukuřičné lupínky a hladká mouka - ale když přijde na věc, moc se nerozpakují. Jsou schopné klást vajíčka prakticky dovnitř jakýchkoliv poživatin.

Dospělec zavíječe moučného žije 4 – 7 týdnů, a má tedy víc než dost času na to, aby si našel vhodná místečka pro snůšku. Přesně tak, množné číslo. Těch místeček ke kladení vajíček si totiž samička hledá víc, snad aby zvýšila šance potomstva na přežití. Proces kladení si rozloží do 3-5 dnů, a dohromady pak je schopná za svůj relativně krátký život vyprodukovat okolo 300 – 700 vajíček. Vajíčka jsou vpleteny a přilepeny k podkladovému materiálu, přímo k té které potravině. Jsou zavinuty, proto se jim taky říká zavíječi.

Ten poměrně vysoký počet vajíček má sloužit jako pojistka přežití zavíječů, garance přenosu jejich genů do další generace. Ohrozit je totiž může velmi snadno vlhkost i pokles teploty. V přírodě by tedy s nimi zima pořádně zacloumala. Jenže ve vyhřáté domácnosti, kde není vlhko a potravy je dostatek, se z těch řekněme pěti set vajíček od jedné samičky ujmou všechny. A jak je to dál?

Záleží na teplotě. Ostatně, podle některých praktických studií to vypadá, že samičky při vyšší teplotě kladou více vajíček. A pokud tam, kde byla vajíčka nakladena, panuje teplota nad 18 °C, bude i to všechno následující o cosi rychlejší.

V nevytápěné spíži by se totiž vajíčka vyvíjela přibližně dva týdny, zatímco ve spižírně vytápěné kuchyně jim bude stačit týden. Z vajíček se totiž vylíhnou larvy. Bledí bílí červíci. Kteří jsou neuvěřitelně žraví.

Dokud jsou ještě mladí, přidržují se spleti na omak hedvábné síťoviny a trusu, které neustále vylučují. Vykrmení a odrostlejší se už bez toho obalu obejdou. Vyrostli, ale jejich apetit narostl též. Dohromady pak v téhle larvální fázi zavíječ setrvá přibližně dva až tři měsíce. Když je teplo a potravy – ve které si celou dobu rejdí - dostatek, bude mu stačit méně než 40 dní.

Následuje poslední fáze. Zakuklení. Při ní se během dvou až tří týdnů (teplota!) vyvine v dalšího dospělce, který má ohromnou chuť rozmnožit se a naklást někam spoustu vajíček. A vzhledem k tomu, že se všichni zavíječi z té první zvenku importované generace líhnou plus mínus v podobný čas, vypadá to jako oficiální datum zahájení té invaze zavíječů do naší domácnosti. Vtip je ale v tom, že to velké rojení šedavých motýlků je jen důsledkem něčeho, co se událo vlastně před asi 90+ dny.

Byť to doma vnímáme tak, že se katastrofa stala až „teď“, míjíte se s tím, že vajíčka a larvy u nás vesele už tři měsíce vyvíjely a rostly. Proč to zmiňujeme? Dejme tomu, že vás včera sousedka podarovala strouhankou. A dnes vám po bytě krouží zavíječi. I když to nevypadá přesvědčivě, sousedka je v tom nejspíš úplně nevinně.

Zločin s propašovanými nakladenými vajíčky se totiž udál o dost dříve. Navíc v životě zavíječů moučných na takové otázky ale stejně není čas. Jakmile se totiž rozletí po celé kuchyni, začnou s vámi hrát hru na schovávanou.

Někteří vsadí na osvědčené schovávačky – místa, kde se prve vylíhli a vy jste je dosud neobjevili. Jiní jsou originálnější a experimentují. Hledají nová místa a nové příležitosti. Pochopitelně, že nejčastěji to bude někde poblíž mouky, rýže, strouhanky, cereálií. Ale nevadí jim ani těstoviny, sušené pečivo, instantní polévky, houby, koření, piškoty, sušenky, čokolády, čaje sypané i sáčkové. Jejich vajíčka se brzo rozkutálí všude. Do spár ve spíži, do drobných prasklin v laku police, v níž uchováváte sypké potraviny, v chlebníku.

Tím ta debata o tom, kde „moli“ už jsou a kde ještě ne, velmi rychle pozbude jakýkoliv smysl. Jak to?

Jen si vzpomeňte: pět set vajíček, z nichž se stane pět set dospělců. Při té pokojové teplotě z nich dvě třetiny budou samice (teplota u zavíječů rozhoduje i o budoucím pohlaví dospělců). A těch 333 samic je schopno v poměrně rychlém sledu – sletu – vyprodukovat každá průměrně dalších 500 vajíček. Do druhého kola, kdy jste ještě docela nerozkoukaní a viníte sousedku odvedle, jdete s tím, že se u vás může vylíhnout nějakých 166 500 zavíječů.

Až tak katastrofické to tedy zpravidla nebývá, ale ilustruje to naléhavost situace, do kterou jste se se zavíječi dostali. Zavíječi – a jejich vajíčka – jsou zkrátka všude. A jsou celí jen vaši, stejně jako ten psí trus na podrážce boty s hlubokým vzorkem, který jste potkali cestou. Možná cestou z toho samého obchodu, z jakého jste si přinesli nevědomky i vajíčka zavíječů moučných.

Dá se ale takový mol-magedon či molakolypsa vůbec nějak ukočírovat? Snadné to není, ale dá.

V tom jinak dokonale působícím systému života zavíječů moučných je totiž několik funkčních mezírek a nedomyšleností. Třeba to, že se vajíčka – potažmo larvy – drží jednoho místa tak „hloupě“ dlouhou dobu. Takže pokud je budete hledat, celkem bez obtíží je najdete. Stačí prosít přes jemné síto všechny ty strouhanky a mouky, a jakmile narazíte na ten „zámotek“, víte, že tam jsou.

Bez milosti sice musíte vyhodit celou takovou várku – a důkladně vytřít police a spíže - ale s jistotou, že spolu s tím zlikvidujete i celou tu nešťastnou snůšku. Odříznete tím novou generaci zavíječů od existence. A druhá podstatná chybička?

Dosud tu byla řeč jen o samičkách zavíječů a rekordech jejich kladení. Ale to se nikdy neodehraje bez samečků. Kteří se, v touze po rozmnožování, orientují podle vylučovaných feromonů. Pachů. A přitom jsou schopni velmi lacině skočit na lep feromonových pastí. A bez samečků nebudou mít samičky co klást. Jejich existence, možná dřív ukrácená stočenými novinami nebo hlasitým tlesknutím, skončí za 30 – 45 dní.

Zdroj: agric.wa.gov.au, ResearchGate.com, ScienceDirect.com, wikipedia.org