Recyklovat dostupné zdroje a nezbavovat se zbytečně odpadů, které se dají ještě smysluplně využít. To je nápad, kterému se dá jen zatleskat. V případě údajně zázračného hnojiva pro rostliny, vyrobeného z banánových slupek, to ale úplně neplatí.
Z laviny internetových nápadů, jak prospět pokojovým i venkovním rostlinám, se dá inspirace nabírat dlouho. Nedá se ale říct, že by každý ten prezentovaný nápad měl stejnou váhu a úroveň. Například návody na tzv. banánovou (či slupkovou) vodu se k těm šťastným skutečně nepočítají, byť je doporučují všude. Šance, že by rostlinám skutečně prospěla, není moc velká. Pravděpodobnější je, že jim uškodí.
Vezmeme to postupně, hezky od žlutého a zahnutého banánu. Jeden průměrný banán totiž obsahuje přibližně 350 – 450 miligramů draslíku. Tabulkově odpovídá hodnotě 326 miligramů na 100 gramů produktu, což je docela fantastické číslo. Ani další vydatné a chutné poživatiny – pomeranče, špenát, brokolice, broskve, jablko – totiž nejsou tak draslíkem bohaté.
)
Banán si díky tomu vysloužil reputaci super-zdravého ovoce a pevné místo v našem jídelníčku. Úplně zaslouženě. Malý háček je v tom, že tohle vynikající ovoce je současně velkým zdrojem odpadů. Slupka banánu tvoří až 40 procent hmotnosti plodu. Což je poměr výrazně horší, než jaký má špenát, brokolice, broskve i jablko. Proto se také s nápady, jak zužitkovat nejedlé banánové slupky, roztrhl pytel.
Asi nejkřiklavějším z nich je nápad na výrobu „banánové vody“. Zálivky, výluhu vyrobeného ze slupek.
)
Recept na plesnivou vodu
Jak se to dělá? I když jsou mezi jednotlivými recepty určité odchylky v postupu, princip je zhruba stejný.
Slupky nakrájíte na stejnoměrné kousky, přibližně třícentimetrové kostičky. Ty pak namočíte do nádoby naplněné vodou. Zda uzavřené nebo otevřené, zda na prosluněné nebo tmavé místo – to jsou právě ty nejčastější odchylky v návodech. Tuhle dobrotu pak necháte ležet dva až tři dny a Voilà, je to hotové. Tu nakvašenou vodu zevnitř slijete - někdy ji filtrujete přes hadřík – a můžete ji využít k zálivce rostlin.
)
Proč? Teorie je taková, že tím pomůžete rostlinám. S banánovou vodou jim totiž dodáte tu správnou porci živin. Je to hnojení, zdravé hnojení. Protože jak už tu padlo, banány obsahují ve velkém množství draslík, a draslík potřebují k růstu i rostliny. Je to přírodní cesta, jak místo granulí hnojiva NPK dodat aspoň to K. Je to recyklace, je to dávání nového smyslu věci, která by jinak skončila jako odpad.
Takže paráda? Bohužel ne.
Pro vysvětlení se musíme vrátit o krok zpět. Zhruba tam, kde chválíme banány za jejich nadprůměrný obsah draslíku. Ta chvála je oprávněná, ale týká se jen té jedlé výplně uvnitř žlutého obalu. Slupka samotná zase tolik toho draslíku nenese. V průměru jen asi 76 miligramů na 100 gramů hmotnosti.
Čtyřikrát méně, než vnitřek banánu. Špatné to není, ale určitě už to není taková sláva. Banánová slupka je zkrátka docela chabým zdrojem draslíku, takže z ní vyrábět hnojivo nedává úplně smysl. To je ale teprve první a mnohem menší zásek. Jde o to, že ten draslík se z banánových slupek neuvolní louhováním.
Takhle draslík nefunguje. Dvou až třídenní lázeň z nakrájených banánových slupek vytvoří jakýsi nakvašený a nahnilý hořký mošt, který v sobě prakticky nenese víc než stopové množství draslíku. Banánová voda, kterou ordinujete rostlinám jako draslíkové hnojivo, ho draslíkem ve skutečnosti nepohnojí.
)
Nepomáhá, ale škodit může
Banánová voda rovněž neobsahuje ani další potřebné makroživiny. Nenese v sobě dusík ani fosfor. Je to zkrátka jen plesnivá voda. Práce, nepořádek a zápach navíc. Nedá se přitom říct, že by takový banánový výluh rostlinám v květináči či na zahradě nic nedal. Dá. Ale nic z toho, za co bychom byli rádi.
Při produkci banánů na plantážích – produkci, která má dost průmyslové proporce – se totiž běžně využívají chemické postřiky, pesticidy. Výrobci pochopitelně musí garantovat, že se nic z těch postřiků nedostane až k plodu, který konzumují lidé. Na to jsou kontroly velmi přísné. A skutečně, ten jedlý vnitřek banánu je naprosto v pořádku. Slupka, která se nekonzumuje, ovšem v pořádku být nemusí.
)
Jejím luhováním se pak může do roztoku banánové vody uvolnit například neurotoxický chlorpyrifos. A to žádná dobrota není. Látka, která měla skončit v banánové slupce a být zapomenuta, se díky tomu pobytu v lázni může vrátit zpět do životního prostředí, kde nemusí zrovna dělat radost.
Funguje jako insekticid, takže může hubit třeba opylovače. Taková zálivka tedy jde přímo proti vaší snaze prospět dobré úrodě. A samozřejmě, můžete si jí kontaminovat svou vlastní domáckou bio-produkci.
Ano, příkladně recyklujete a dáváte šanci něčemu, z čeho by se jinak stal odpad – ale škodíte tím sami sobě. Ani pokojovkám neprokážete s banánovou vodou zrovna dobrou službu. Zálivka z banánové vody k nim totiž přiláká hmyz. Kromě obvyklých a očekávatelných octomilek i takové druhy, které jim mohou škodit.
)
Nikdo neříká, že rostliny nepotřebují draslík. Draslík je fajn - pomáhá jim s růstem i produkcí plodů, posiluje je v období kolísajících teplot, zlepšuje odolnost rostlin proti suchu – ale v banánové vodě se opravdu moc draslíku nenachází. K tomu, aby se z banánových slupek uvolnil, je třeba ho biologicky rozložit. To je možné – bez vedlejších efektů - jen v kompostu.
Zázračný výluh z banánových slupek tohle neumí. Až si příště budete pochutnávat na zdravém banánu, myslete na to. Ne každá recyklace je skutečně recyklací, ne každý chytře vypadající nápad skutečně funguje. A zrovna ten s banánovou vodou je úplně mimo.
Zdroj: TheSpruce.com, ncbi.nlm.nih.gov
