Pláčou rostliny? V tomhle případě je otázka překvapivější než odpověď

Vypadá to trochu jako soupiska křížovkářských termínů, vyjmenovaných a archaických slov. Ale skvěle to vykresluje bohatství naší krásné češtiny. Dokážeme těmi slovy docela přesně rozlišit, jestli někdo brečí nasucho, bez slz, anebo „jen“ vydává zvukové projevy smutku a ztrápenosti. To se vám v hovorové angličtině nepovede. Tam se prostě napíše „cry“ a je to vyřešené.

Pod anglické cry zahrnete pláč, křik i řev. A teprve z kontextu ostatních vět pochopíte, že se noční savanou neozýval pláč hladového lva, nebo že to s hlasitým řevem ozývajícím se z ložnice od sousedky nebude zdaleka tak erotické. Tu jazykovou rozdílnost zmiňujeme schválně, protože loni před Vánoci proběhla zahraničními médii docela senzační zpráva, které na senzačnosti přidávalo hlavně ono nepochopení kontextu.

Ještě poprosíme o trochu trpělivosti, protože tohle zamotané klubko musíme začít rozmotávat od počátku. A ten leží v březnu roku 2023.

Tehdy totiž izraelští výzkumníci z univerzity v Tel Avivu publikovali studii, jíž doložili schopnost stresovaných rostlin vydávat zvuky. Vyšlo to v odborném žurnálu Cell, a moc velký rozruch to nezpůsobilo. Protože to ve své podstatě, mimo svět badatelů v bílých pláštích, zprvu moc senzačně neznělo.

Zjednodušeně řečeno, výzkumníci z týmu Itzhak Khaita a Raz Sharonové vzali rostliny (tabáku a rajčat), a umístili je do zvukotěsné komory, vybavené citlivým nahrávacím zařízením. Speciálními mikrofony, které zaznamenávaly ultrazvukové signály. Ultrazvuk má pro nás lidi tu nevýhodu, že ho vůbec neslyšíme. Frekvence ultrazvuku leží někde mezi 20 – 250 kilohertz. Naše uši jsou schopné vnímat frekvence nanejvýš do 16 kilohertz, ultrazvuk už stojí nad nimi.

I tak je samozřejmě možné ultrazvuk, frekvence jeho vlnění, citlivými přístroji zaznamenat. A následně také analyzovat. Což také ti izraelští výzkumníci udělali. Usnadnili si přitom neslyšitelnou práci umělou inteligencí, která jim se záznamy a rozborem těch zaznamenaných zvuků pomohla. To už jsme vlastně prozradili první část jejich velkého objevu. Rostliny totiž skutečně nějaké zvuky vydávaly. A ještě objevnější bylo, že ty zvuky korespondovaly s typem a stavem rostliny. Řekněme její kondicí.

Rostlina, která měla způli suché listy a byla nezalévaná, vydávala jiný zvuk než rostlina vitální, zalitá. Typově jiný zvuk vydávala rostlina s listem ustřiženým, podélně rozpůleným nebo rozmačkaným. Jiný zvuk vydávala rostlina stižená plísní, než třeba rostlina bez plísně, ale zato s nedostatkem denního světla.

To už zní docela zajímavě, že?

Vtip je samozřejmě pořád v tom, že lidé tohle nikdy neuslyší. Chce to ty citlivé mikrofony a tak podobně. Izraelští výzkumníci vytvořili s pomocí umělé inteligence škály různých akustických odpovědí, přiřadili k nim vysledovaný stav rostlin v jejich laboratoři a navrhli teoretický model, který by jednou možná mohl fungovat v praxi velkého skleníku.

Kde by se dalo - čistě teoreticky - rozpoznat v tisícovkách dohromady pěstovaných rostlin, které zrovna potřebují zalít, jaké si říkají o více světla, a kterým zrovna do listů prokusuje díry nějaký škůdce. Protože ty detekovatelné zvuky se dají takhle - s určitou spolehlivostí - interpretovat.

Tento výhled do sci-fi budoucnosti zní zajímavě už jenom proto, že by samozřejmě proměnil zemědělství nebývalým způsobem. Individualizoval by péči o jednotlivé rostliny až k dokonalosti. Kondici rostlin byste už nemuseli složitě odhalovat, protože by vám to – nadneseně řečeno – samy řekly.

Znovu (a možná ještě několikrát) zopakujeme, že člověk ten akustický projev rostlin neslyší. Je v ultrazvukové hladině, takže naše uši míjí.

To ale neznamená, že by jej nikdo jiný neslyšel. Výzkumníci - teď už nejen ti z Izraele - spekulují o tom, že řada na ultrazvuk adaptovaných živočichů projev rostlin vnímá. Když se řekne „živočichové vnímající ultrazvuk“ napadnou nás automaticky nejspíš velryby, netopýři a možná pár druhů hlodavců. O ty by nejspíš v případě rostlin nešlo.

Smysl by docela dávalo, kdyby jej nějak vnímaly různé druhy hmyzu. Které by si třeba pro nakladení vajíček svého potomstva vybíraly rostliny oslabené, na nichž by si larvy pochutnaly. Můry například ultrazvuk vnímají též, s jeho pomocí se totiž umí vyhýbat netopýřímu sonaru. A vůbec druhů hmyzu, který by to mohl umět též – a nevíme o tom – by mohlo být docela dost.

Z toho objevu – že rostliny vydávají jakýsi námi neslyšitelný a nepostřehnutelný zvuk – zkrátka plyne spousta potenciálních objevů do budoucna. Ale v zásadě výzkumníci neříkají nic jiného, než že rostliny obvykle vydávají nějaké zvuky, když jsou ve stresu, a že každá rostlina a každý typ stresu je spojen s určitým identifikovatelným zvukem.

Ještě ovšem musíme doplnit, co že to je vlastně za zvuk. Zvuk, jak z fyziky jistě víte, je vibrace. A vibrace vydávané stresovanými a nestresovanými rostlinami v laboratořích výzkumníků z Tel Avivu nebyly žádnou velkou diskotékou.

Bylo to jen jakési kliknutí, cvaknutí. Které zdravá rostlina udělala přibližně jednou za hodinu, a ta stresovaná přibližně každé dvě minuty.

Vibrace byly důsledkem tzv. kavitačních projevů, řekněme praskáním bublinek uvnitř rostlin. U suchem namáhané rostliny se totiž vytváří uvnitř pletiva xylému vzduchové bubliny. Jejichž stlačování a rozpínání, v důsledku proměn tlaku vody, způsobuje ten klikající zvuk. A když se listy nebo stonky takových rostlin seříznou, rozkrojí nebo rozmačkají, taky absorbují vzduch. Který pak vytváří vnitřní bubliny a další kavitační zvuky.

Pokud si to chcete nějak lidsky přiblížit, představte si třeba hudební nástroj, basu, kterou ze zimy přenesete do tepla místnosti, a usadíte ji vedle krbu. Šťastný nápad to není. Rozdíl v teplotách a vlhkosti způsobí, že její dřevo začne pracovat. A může praskat a vydávat zvuky, vibrace. Jestli vám příklady s hudebními nástroji nepřijdou názorné, můžeme poukázat na bublavé zvuky a kručení uvnitř vašeho žaludku. I ty jsou důsledkem stlačování vzduchu, tvorby „bublin“ a pohybu kapalin.

Zrovna takové jevy se odehrávají i v zavzdušněném topení. Bublání, zvuky bouchavé a ťukavé, nebo naopak „žgrundavé“ vypovídají o tlacích, teplotách a stavu vody v topné soustavě. Rozdíl je jen v tom, že basu hrající u primasa, v radiátorech nebo kručení žaludku slyšíme. Ty samé zvuky u rostlin, probíhající na hladině ultrazvukových frekvencí, nikoliv.

A pro jistotu teď ještě doplníme otázky: „Máte pocit, že by kavitační zvuky, kterými váš radiátor dává najevo, že jste jej zapomněli odvzdušnit, byly projevem nějaké vyšší inteligence?“ Jistěže ne. „Máte snad dojem, že by váš kručící žaludek před polední přestávkou vyjadřoval nějaké hlubší emoce?“ To asi těžko. „Dává rozpínající se dřevo toho hudebního nástroje najevo smutek?“ Samozřejmě, že ne.

Což už nás dostává k samotnému finále.

Výzkumníci totiž řešili, jak tuhle do budoucna potenciálně nosnou informaci o zvukových projevech rostlin předat lidem. A bohužel se toho tématu chopili novináři z redakcí CBS News, a teď před Vánoci ještě ti z New York Times. Kteří tomu nasadili korunu úplně. Ve snaze nějak obecně popsat, že stresované rostliny vydávají zvuky, to pojali tím víceznačným slůvkem cry.

Jakože vyschlé a škůdci okusované rostliny pláčou, křičí a řvou. Varianta s pláčem, který vlastně nikdo neslyší, pak celému tomu objevu dodala na neuvěřitelné senzačnosti. Protože se už nikdo neobtěžoval s vysvětlováním, že ten „vzlyk“ je vlastně úplně normálním akustickým projevem, kavitačním zvukem. Který se ozve u zdravé i stresované rostliny, jen někdy jednou za hodinu, nebo taky co dvě minuty.

A na tuhle linku „plačících“ rostlin – které nezalité brečí z našich květináčů, úpí týrané hnojivy ve sklenících anebo křičí, když je porcujete do salátu - se okamžitě nabalila neuvěřitelná spousta balastu, s nímž by izraelští výzkumníci nesouhlasili ani vzdáleně.

Ty zaznamenané zvuky jsou skutečné, rostliny je ale neprodukují z nějakých emocionálních důvodů. Ony je neprodukují ani proto, aby nám oznámily, že jsou ve stresu. Rostliny o těch zvucích neví, nemají nad nimi žádnou kontrolu. Produkují je asi tak stejně úmyslně a promyšleně, jako vaše zavzdušněné topení.

Pláč je projevem emocí, pocitů. A ty rostliny nemají. Rostliny ani nemají speciální orgán „na vydávání zvuků“, ty nahodilé vibrace vydávají vzduchové bubliny uvnitř vodivých pletiv.

Crying plants, nešťastně plačící rostliny, jsou zkrátka nepovedeným výmyslem médií. Která v křiklavých titulcích na řečnickou otázku: „Pláčou rostliny?“ nadšeně a senzačně přitakávala.

Otázka, jestli pláčou rostliny, je v tomhle případě mnohem podivnější, než odpověď.

Protože o tom, že rostliny necítí emoce, nemají tu správnou signální soustavu, už totiž docela dlouho víme. Je užitečné přistupovat k vlastním znalostem a míře lidského poznání obezřetně, skromně. Protože určitě ještě o světě kolem sebe nevíme všechno, a život rostlin nese ještě spoustu neodhalených tajemství. Ale zpochybňovat neustále to, co už o nich víme, nás taky nikam neposune.

Lidé, kteří jsou schopni uvěřit na plačící rostliny, jsou pak schopní klidně uvěřit i na plochou Zemi, Atlantidu nebo na to, že přistání na Měsíci byl jen naaranžovaný podfuk. A takoví naši civilizaci a úroveň poznání lidstva zrovna kupředu neposunou. Objev izraelských vědců nepochybně zajímavý je, ale humbuk kolem něj teď bohužel prozradil víc než o rostlinách o nás samotných. Lidech.

Zdroj: Cell.com, gardenmyths.com, CBSnews.com, NYTimes.com, scientificamerican.com, sciencealert.com