Podzimní hnojiva pro přezimující rostliny? Zapomeňte na dusík, nejdůležitější je draslík

Uvolněné záhony určené k jarním výsevům a výsadbám samozřejmě pohnojte zapravením organického hnojiva, které obsahuje spoustu dusíku. Živiny budou na jaře důležité, obzvláště pro zeleninu, která je na výživu nejnáročnější. Ovšem v zahradách zůstane přes zimu spousta rostlinných druhů, především dřevin, které se potřebují připravit na zimu. A platí to pro druhy opadavé i stálezelené, ovocné i okrasné. Těmto rostlinám však dusík v žádném případě na podzim nepřidáváme. Stejně tak odolné zelenině a okrasným rostlinám, které necháváme v zahradě až do zimy. 

V zimě lze sklízet třeba pórek a kapustu, stejně tak nám až do přelomu podzimu a zimy kvetou některé druhy okrasných květin, jiné si až do mrazů zachovávají svou vitalitu, i když už odkvetly. Všechny druhy mají přitom i přes svou rodovou rozmanitost jedno společné – právě nároky na podzimní výživu. Nejdůležitějším prvkem je draslík (K), dále pak i hořčík (Mg), fosfor (P), vápník (Ca) a také bór (B).

Nedostatek některých stopových prvků může vést u dřevin k chlorózám na listech, špatnému dozrávání plodů i špatnému přezimování. Nedostatečná výživa je bohužel dosti častým jevem a právě fyziologické poruchy obvykle znamenají nedostatek, nebo naopak nadbytek některých prvků. Podzimní dohnojení provádíme v době, kdy je půda ještě relativně teplá a rostliny ještě nezačaly odpočívat. 

Ideální je pro dohnojení září, ale za příznivých podmínek můžeme dohnojovat ještě i v říjnu. Pro dohnojení ještě v době růstu a zrání plodů se používají takzvaná komplexní podzimní hnojiva, která navrátí do půdy chybějící prvky. Po sklizni ale hnojíme jinak. Komplexní hnojiva používáme nejpozději při dozrávání plodů ovocných dřevin.

Podzimní hnojení prováděné až po sběru plodů zlepšuje kondici dřevin před zimou. Zásadně používáme hnojiva s nízkým obsahem dusíku a vysokým podílem draslíku. Draslík (K) je nejdůležitější, díky němu lépe vyzrají rostlinná pletiva, čímž se zvýší jejich odolnost vůči mrazu a suchu, za mrazů je totiž sucho nejzávažnějším problémem, rostliny nemají žádný přístup k vodě. A právě takové hnojení provádíme v říjnu. Na komplexní hnojivo s makro a mikroprvky by již dřeviny nestačily příznivě reagovat. 

Draslíkem tedy přilepšíme ovocným dřevinám, které již odplodily, ale i dřevinám okrasným. Z hnojiv obsahujících vysoký podíl draslíku lze použít draselnou sůl, vápník se aplikuje formou dolomitického vápence, z fosforečných hnojiv je optimální superfosfát (19 % P₂O₅), hořčík je možné doplňovat kieseritem (27 % MgO). Značky a potřebné poměry hnojiv vám doporučí ve vašem zahradnictví, případně v zahradních centrech obchodních domů, pokud disponují dostatečně informovaným a vzdělaným personálem.

Hnojivo nesmíme v žádném případě sypat jen okolo kmene, jelikož kořeny dřevin (obzvláště ovocných) rostou ještě mnohem dál. Určitě neuděláme chybu, když si zapamatujeme, že co je nad zemí, najdeme i pod zemí. Hnojíme proto pod celou korunou dřevin a raději ještě i o kus dál. Kořeny si prostě získávají co nejvíce prostoru a hlavní kořen, který jde nejvíce do hloubky, není zdaleka tím nejdůležitějším. Pokud hnojíme dřeviny rostoucí ve svahu, je dobré rozsypat hnojivo směrem do svahu, tedy na úroveň stromu a nad něj. Hnojivo pak nebude kvůli svažitému terénu zbytečně splavováno.

Nedostatek draslíku poznáme zasycháním okrajů spodních listů, kdy je jejich tmavý a seschlý okraj v ostrém kontrastu se zelenou plochou listové čepele. U ovocných stromů pak může nastat až zhnědnutí listů. Vlastně je to podobné jako na konci vegetace, ovšem děje se to v době, kdy k opadu listů ještě nemá docházet. Draslík je v půdě pohyblivějším prvkem než fosfor, nejpohyblivější je však dusík. Při hnojení právě draslíkem je přitom vždy třeba vycházet z požadavků konkrétních rostlin. Dávky hnojiva jsou uvedené na obalech, ovšem například právě draselná sůl obsahuje také chlór a proto by se měla aplikovat právě na podzim, aby se chlór stačil do jara vyplavit do spodních vrstev. 

Nepříznivě chlór působí spolu s vápníkem, kdy vzniká chlorid vápenatý, ten se z půdy snadno uvolňuje a půda je pak chudá na vápník. Použít lze též síran draselný, což je draselná sůl v síranové formě (bez přítomnosti chlóru). Čili při volbě vhodného přípravku je třeba dbát především na citlivost konkrétního rostlinného druhu na chlór. Některé rostliny jej vyloženě nesnášejí. Chlór má též nepříznivý vliv na tvorbu cukrů, ovoce se sladkými plody by se jím proto hnojit nemělo.

Nedostatek hořčíku je zásadní, jelikož ovlivňuje nejdůležitější rostlinné procesy (fotosyntézu a biosyntézu bílkovin). Dlouhodobý nedostatek hořčíku omezuje zelené zbarvení starších listů (hovoříme o tzv. chloróze), kdy listová nervatura zůstává zelená, ale plocha mezi žilnatinou žloutne, přičemž listy se mohou zbarvovat až do purpurové barvy, jako je tomu při nedostatku fosforu. Starší listy postupně opadají a letorosty se vyholují. 

Pokud chceme omezit nedostatek hořčíku, musíme upravit půdní podmínky, kyselé půdy je třeba vápnit a to ideálně hnojivy s obsahem hořčíku (dolomity, dolomitické vápence a strusky, jejich ideální aplikace je právě na podzim). Ve vegetačním období pak můžeme pohnojit například hořkou solí, přičemž je vzápětí nezbytná závlaha. Ovšem u silně kyselých půd a půd obsahujících mnoho draslíku zřejmě nebude efekt velký.

Nedostatek fosforu je méně častou záležitostí. Projevuje se omezeným růstem letorostů a omezenou tvorbou květů, semen i plodů, zároveň se snižuje odolnost dřevin vůči mrazu. Pokud zjistíme nedostatek fosforu v době vegetace, je náprava obtížná. Běžná fosforečná hnojiva obsahují nepohyblivý fosfor, který nepronikne až ke kořenům, je proto třeba sáhnout k mikrokořenové výživě. 

Zásadní je však zásah po sklizni, kdy musíme změnit nevhodné půdní vlastnosti, jež omezují přijímání fosforu. Nejčastěji jde o nevhodnou kyselou půdní reakci, kterou odstraníme vápněním a také zvýšením obsahu organické hmoty v půdě. K tomuto účelu je třeba použít např. chlévskou mrvu, zelené hnojení a slámu spolu s fosforečným hnojivem (nejlépe superfosfátem). A pozor, pokud vápníme, zásadně již nehnojíme. V takovém případě si počkáme až na jaro.

Nedostatek vápníku v půdě způsobuje například vznik klejotoku, špatnou mrazuvzdornost peckovin, špatný vývoj skořápek vlašských ořechů anebo hořkou pihovitost jablek. A právě i dávku vápníku je ideální poskytnout dřevinám na podzim, nejlépe ve druhé polovině října a v listopadu, tedy s alespoň měsíčním odstupem od aplikace jiných hnojiv. Ideální jsou jemně mleté vápence (např. dolomitický vápenec, který obsahuje i hořčík), použít však lze i pálené (hašené) vápno v menším množství. Dávkování je ovlivněno druhem rostliny a kyselostí půdy. 

Obzvláště důležité je vápno při nové výsadbě, kdy je třeba zásobit celou pěstební plochu vápencem. Hovoříme o takzvané “meliorační dávce“, která je až pětkrát vyšší nežli dávka udržovací. Udržovací vápnění je pak ideální jednou za 2 až 3 roky a nejlepší je vyjít z půdního rozboru. Spolu s vápněním přitom zásadně nesmíme zapravovat jakákoli jiná hnojiva. 

Vápenec je při aplikaci třeba alespoň mírně zapravit do půdy. Vápno nepřidáváme při hnojení kompostem, který má obvykle neutrální až mírně kyselou reakci. A je též třeba vědět, které rostliny jsou na vápno háklivé. Vápník přitom není třeba přidávat, pokud odebereme trochu půdy a tu pokapeme desetiprocentním roztokem kyseliny chlorovodíkové, nebo osmi procentním octem. Když nám půda alespoň trochu zašumí (uniká CO₂, neutralizační reakce), není třeba vápnit. Konkrétní hodnotu pH půdy si zjistíme pomocí půdního testu s indikátorovou stupnicí.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, zahradkarskaporadna.cz, izahradkar.cz