Na anhydritový podklad můžeme pokládat libovolnou podlahovou krytinu a vhodný je samozřejmě i pro realizace podlahového vytápění. V praxi známe 4 druhy anhydritových potěrů, přičemž se každý liší vlastnostmi a použitím. Prvním je potěr na izolační vrstvě, poté potěr spojovací a potěr na separační vrstvě a nakonec, i když vlastně PŘEDEVŠÍM, potěr topný. Topný potěr má nejčastější využití právě u podlah, určených k podlahovému vytápění, dnes tolik oblíbenému a především praktickému řešení vytápění interiéru. Topný potěr Topný potěr má vynikající tepelnou vodivost, kombinovanou s výbornou přilnavostí tekuté směsi k topnému systému. Topný potěr optimálně přenáší teplo. Izolační vrstvy, které je nezbytné pečlivě vybrat a také potrubí instalujeme do roviny, pro rovnoměrné a pravidelné zakrytí těchto vodičů podlahového vytápění. Přitom je nutné přesně dodržet pokyny k procesu ohřevu, a to při prvním i pozdějším užívání systému! Potěr na izolační vrstvě Potěr na izolační vrstvě používáme všude, kde jsou výrazně zvýšené požadavky na izolaci (zvukovou i tepelnou). Tento potěr tedy využijeme v bytech a rodinných domech, ale i administrativních objektech. Potěr se vždy pokládá až na izolační vrstvy, odkud pochází i jeho název. Důležité jsou stabilita i další vlastnosti izolační vrstvy a předpokládaná zátěž podlahy. Ty mají zásadní vliv na nezbytnou tloušťku potěru. Tepelně i zvukově izolační vlastnosti jsou vždy závislé na použitých izolačních materiálech (vybíráme je velmi pečlivě). Pokud má použitý materiál menší stlačitelnost, umístíme ho vždy nahoře a vyskytnou-li se jakékoli překážky (třeba potrubí), aplikujeme nejprve vyrovnávací potěr, případně přídavnou izolaci (potrubí nesmí do potěru jakkoli zasáhnout). Materiál ukládáme zásadně na suchý a čistý podklad, který nesmí mít žádné praskliny či díry. Ještě před aplikací izolace a potěru musí být hotové veškeré omítky. Spojovací potěr Spojovací potěr je určen k vyrovnávání povrchů. Ty potom lze bez potíží použít jako podklad. Spojení musí být vždy dokonalé, celistvé a pevné. Podklad nesmí být narušen jakýmikoli prasklinami či trhlinami, ale ani znečištěním. Potěr na separační vrstvě Tekutý potěr na separační vrstvě je volně pohyblivý, proto jej použijeme, není-li podklad vhodný k pokládce potěru spojovacího. Potěr na separační vrstvě má časté uplatnění, pokud požadujeme velmi rychlou a cenově výhodnou sanaci podlahy (ideální pro staré zástavby). I zde však platí pravidlo suchého a čistého podkladu bez děr, trhlin a prasklin. Proto je nutné veškeré díry a praskliny uzavřít. Stejně tak musí mít nosný podklad rovný povrch. Separační vrstva se pokud možno ukládá ve dvou vrstvách (utěsnění potěru a parotěsné zábrany jsou jednou z těchto dvou vrstev). Nezbytné podmínky ukládání anhydritových potěrů Minimální teplota v interiéru by při pokládce potěru měla být 5 oC, maximální pak 30 oC. Při tuhnutí potěru je nutné zabránit průvanu a je-li vysoká vzdušná vlhkost, je nezbytné provádět nárazové odvětrání. Novou a teprve tuhnoucí podlahu přitom musíme ochránit před přímým slunečním zářením. Nová podlaha je pochozí po 1 dni a zčásti ji můžeme zatížit po 5 dnech, kdy dosahuje 50% své konečné pevnosti. Potěr vždy ukládáme na suchý a čistý podklad, bez prasklin, trhlin a děr. Příprava na pokládku podlahových krytin na topný potěr RADDiBIN Následující pokyny platí pro pokládku elastických a textilních podlahových krytin, ale i parket, pokládaných na vytápěné podlahové konstrukce. Před pokládkou krytiny musí být potěr dostatečně vyzrálý, zbytová vlhkost v potěru musí dosahovat hodnot ≤ 0,3% CM pro parotěsné podlahové krytiny a ≤ 1,0 % CM pro podlahové krytiny paropropustné. I v případě, že topný potěr vyschl bez pomoci podlahového topení (za běžných podmínek), musíme před pokládkou krytiny zapnout topení. Teplotu přitom musíme postupně zvyšovat a zase snižovat. Nejprve provedeme funkční ohřev, kterým zkontrolujeme funkčnost vytápěné podlahové konstrukce. Tento ohřev provádíme nejdříve 7 dní po ukončení pokládky anhydritového potěru (u potěrů cementových po 21 dnech). První ohřev má vstupní teplotu 25 oC a tu udržujeme 3 dny. Poté nastavíme maximální vstupní teplotu a udržíme ji 4 dny. Poté, co vytápění vypneme, potěr ochráníme před příliš rychlým ochlazením a průvanem. Potěr nám ale může pomocí vytápění i vyloženě vyzrávat. Potom zvolíme odlišný postup. 7 dní po pokládce anhydridu podlahu postupně ohříváme. Opět začneme na 25 oC a každý den teplotu navyšujeme o 10 oC, a to až na maximální výkon topného systému. Vstupní teplota vody však nesmí přesáhnout 55 oC. Tuto teplotu udržujeme alespoň 3 dny, přičemž záleží na tloušťce potěru. Tyto dny musíme místnost řádně větrat, ale bez průvanu a nesmí se nám na ni dostat nevhodně otevřeným oknem déšť. Nikdy přitom nesmíme překročit teplotu 60 oC a pokud se tak stane, může to být pouze na velmi krátkou dobu a topení ihned regulujeme na 55 oC. Vysušení potěru kontrolujeme tak, že ještě při vytápění na potěr položíme fólii o velikosti cca. 50 x 50 cm, a to v oblasti, kde jsou vodiče topení. Okraje fólie připevníme po celém jejím obvodu k ploše potěru pomocí lepicí pásky. Jestliže se pod přilepenou fólií během 24 hodin neobjeví žádné stopy vlhkosti, potěr je suchý. Teplotu pak můžeme snížit až na 18 oC (teplotu povrchovou). Vlhkost však pro jistotu ještě před pokládkou podlahové krytiny přeměříme CM přístrojem. Tuto práci vždy provádí odborník a dbát musí především na to, aby nepoškodil podlahové vytápění.