Že o fenoménu homeoffice víme pořád málo, a znovu dovede nečekaně překvapit, nás přesvědčuje rozmach trendu virtuálního co-workingu. Vezmeme to postupně. Nejprve trocha čísel a průměrů ze zahraničí.Na konci loňského roku se kancelářské práci z domova ve formátu homeoffice naplno věnovalo až 12,7 procent firemních zaměstnanců. Dalších přibližně 28 procent fungovalo v hybridním modelu, při němž tu svou práci z domova občas prokládali zastávkou, poradou, školením v kanceláři osobně.Řekněme tedy tři-čtyři dny práce z domu, jeden den na „základně“. Z těch počtů plyne, že fenomén homeoffice není maličkostí, ale věcí na vzestupu. O tom, že ne všem zaměstnancům tenhle model vyhovuje – i když možná funguje dobře pro ně, ale nikoliv jejich zaměstnavatele – jsme už psali.V obecné rovině se totiž lidé pracující z domu musí současně poprat sami se sebou, tak i s uloženým úkolem od svého zaměstnavatele. Což není vždy úplně snadné, pokud skutečně pracují sólo. Jako každá horká novinka totiž homeoffice nepřináší jen výhody, ale i velmi konkrétní omezení.Nedá se to dělat na divoko tak, že někoho necháte doma se stohem formulářů, které má určeném v termínu zpracovat. Dlouho se také mělo za to, že tím největším zdrojem těch úplně klasických problémů na straně zaměstnance bude jeho vlastní psychika. To, jak se vypořádá s motivací pracovat, když je kolem něj doma tolik rozptylujících prvků.Ukázalo se ale, že je to dost zjednodušující pohled. Odstranit návyky jako špatnou pracovní morálku, nedostatek vnitřní disciplíny a sklony k prokrastinaci, je pořád ještě snazší, než se vypořádat s opačným extrémem. Zjevnou přepracovaností.Lidé pracující z domu se totiž musí také naučit i odpočívat, musí si umět rozvrhnout svůj výkon, přestávky, čas na jídlo a odpočinek. Jinak budou z domu pracovat jen více, a nikoliv nutně lépe. Tím pak zmizí výhody homeoffice, té proklamované časové flexibility, rovnováhy mezi osobním životem a prací. Kdo je to ale má naučit? V zájmu jejich zaměstnavatelů to, čistě sobecky, není.I proto se teď rozmáhají tzv. co-workingové virtuální platformy. Co to je? Něco, k čemu se může zaměstnanec pracující z domu připojit, a po očku pomrkávat, jak to dělají ostatní. Kdy si odskočí, kolik vypijí kávy, a kdy odejdou zapnout pračku anebo rozvěsit vyprané prádlo k sušení.Vtip je v tom, že zdaleka nejde jen o platformy, na nichž sledujete své kolegy z práce, ze svého týmu. Ale úplně cizí z domu též pracující zaměstnance, kteří pracují v podobné nebo úplně jiné profesi.Lidem zkrátka stačí ke spokojenosti vidět, že ostatní lidé také pracují, aby se jim samotným pracovalo lépe. A nepropadali depresím z izolace nebo nedostatečného kontaktu se svými skutečnými pracovními kolegy. Aplikací virtuálního co-workingu je mnoho, a stejně rozmanité je jejich nastavení. Pochopitelně skrze ně můžete být v kontaktu se svou pracovní skupinou a řešit každodenní rutinu. Ale volba „pustit si“ na obrazovku úplně jiné kolegy z oboru je pro mnoho lidí lákavější. Mají pocit, že to nenarušuje jejich soukromí.Výsledky několika pokusů s virtuálním co-workingem zatím naznačují, že je to efektivní nástroj ke zvýšení produktivity a snížení vyčerpání, přepracovanosti.Zaměstnanci pracující z domu, třeba napoprvé, tak mohou odkoukat finty od těch, kteří už v tom chodit umí. Pomáhá jim to sladit práci i profesní život, otevírá jim to možnosti další spolupráce, navazování kontaktů na dálku.Dohromady je to ale celé víc než paradoxní. Na homeoffice zpravidla odcházíte, abyste lépe vyvážili svůj osobní život s pracovním. Abyste nakonec doma v osamění a klidu, nerušení svými šéfy a kolegy z práce, dřeli mnohem víc, než za stolem v kanceláři. A řešením je, že si do té samoty a klidu práce z domova pustíte kolegy z úplně jiné práce.Člověk je tvor společenský a dobře mu tak. Homeoffice je bezpochyby narůstající fenomén, ale zjevně o něm ještě nevíme dost.Zdroj: ČeskéStavby.cz, thetutorsourrce.com, kumospace.com, forbes.com
