Newyorský Long Island je žádanou lokalitou, ale jeho část - čtvrť Babylon – zatím úspěšně stojí stranou všeho velkoměstského ruchu. Právě tady, na usedlém předměstí, s výhledem na pobřeží, stál od roku 1908 kompaktní a udržovaný dům „venkovského stylu“. Jeho současní majitelé se rozhodli navýšit jeho obyvatelnost, a přistavět k němu druhé podlaží. Chtěli výraznou změnu, něco odvážného. Tak, aby se staré jasně odlišilo od nového, a vypadalo to, že z domu roste další dům. Původní dům tedy po rozšíření uchovává své světle šedé vinylové obložení, zatímco přístavba patra se odlišuje silnou štukovou omítkou, místy doplněnou o obdélníkové keramické obkladačky. To vše zdůrazňuje nově vytvořený objem. Strohá estetika, jasně definující předěl, doprovází i dispoziční řešení uvnitř domu. Program je odvážný, dá se říct, že svým pojetím zpochybňuje typický styl předměstských rodinných domů. Dodává mu totiž odlišnou geometrii, plnou křivek a oblouků, vpravených do pravoúhlé stavby. Prý to odráží dobrodružné designové ambice a touhu po expanzi. Tu zde lze vyčíslit úpravou 140 metrů čtverečních (které zahrnují i přístavbu patra). Ve Státech není běžné, že na domě (ve kterém bydlíte) učiníte nějaký atypický zásah, který by do budoucna snížil jeho prodejní hodnotu. Tady si ale majitelé s budoucím prodejem hlavu nelámali. Chtěli aktualizovat původní dispoziční řešení z introvertního uzavřeného prostoru, na místo, ve kterém jsou funkce otevřené a tradiční představy o soukromí jsou nastaveny jinak. Původní dům i přístavba jsou otevřeny, propojeny a navázány na dvůr. Schodiště spojující první patro a novou přístavbu, bylo třeba kvůli úspoře místa „zahustit“. Proto bylo pojato jako spirála, usazená do diskrétního válce. Formát křivky uvnitř domu se tak navázal na vykroužený profil zdi přístavby v patře (na balkonu-terase), takže se geometrie kružnic přenáší zevnitř ven a naopak. Během přestaveb se výrazné proměny konfigurace dočkala kuchyň. Na její velkorysý prostor se navázal obývací pokoj s pracovnu, a nově přidružený pokoj pro hosty. Ušetřilo se tím dostatek místa pro zařízení samostatného obslužného jádra (včetně šatny, prádelny a koupelny). V novém druhém patře vznikla hlavní ložnice, přičemž objemový válec vloženého schodiště vytváří interiérovou příčku mezi prostorem pro spaní a přední terasou. Hlavní koupelna (včetně okenní lavice) e obložena šedo-bílými dlaždicemi. Velká okna otevírají výhled dopředu i dozadu. Na úrovni přízemí se válec schodiště setkává se šatnou v chodbě. Interiér byl původně vymalován „fádní“ bílou barvou, což v tak odvážném projektu nemohlo zůstat (architekt tvrdí, že bílá barva vyjadřuje buď otupělost anebo strach z barevnosti). Proto v celém projektu rozvádí žlutou, aby zvýraznili přechody, vnesli dovnitř světlo a definovali prostory.Materiály: ArchitensionsFoto-kredit: Michael Vahrenwald / ESTO
