Stavební úpravy rodinných domů z předměstí obvykle nepatří k nějak odvážným realizacím. Vedou se v duchu nenáročnosti, s ohledem na budoucí prodejní hodnotu objektu. V Babylonu se tomu ale vzepřeli.
Newyorský Long Island je žádanou lokalitou, ale jeho část - čtvrť Babylon – zatím úspěšně stojí stranou všeho velkoměstského ruchu. Právě tady, na usedlém předměstí, s výhledem na pobřeží, stál od roku 1908 kompaktní a udržovaný dům „venkovského stylu“. Jeho současní majitelé se rozhodli navýšit jeho obyvatelnost, a přistavět k němu druhé podlaží. Chtěli výraznou změnu, něco odvážného. Tak, aby se staré jasně odlišilo od nového, a vypadalo to, že z domu roste další dům.
Nové barvy, materiály i tvary
Původní dům tedy po rozšíření uchovává své světle šedé vinylové obložení, zatímco přístavba patra se odlišuje silnou štukovou omítkou, místy doplněnou o obdélníkové keramické obkladačky. To vše zdůrazňuje nově vytvořený objem. Strohá estetika, jasně definující předěl, doprovází i dispoziční řešení uvnitř domu.
Program je odvážný, dá se říct, že svým pojetím zpochybňuje typický styl předměstských rodinných domů. Dodává mu totiž odlišnou geometrii, plnou křivek a oblouků, vpravených do pravoúhlé stavby. Prý to odráží dobrodružné designové ambice a touhu po expanzi. Tu zde lze vyčíslit úpravou 140 metrů čtverečních (které zahrnují i přístavbu patra).
Raději originál než usedlost
Ve Státech není běžné, že na domě (ve kterém bydlíte) učiníte nějaký atypický zásah, který by do budoucna snížil jeho prodejní hodnotu. Tady si ale majitelé s budoucím prodejem hlavu nelámali. Chtěli aktualizovat původní dispoziční řešení z introvertního uzavřeného prostoru, na místo, ve kterém jsou funkce otevřené a tradiční představy o soukromí jsou nastaveny jinak. Původní dům i přístavba jsou otevřeny, propojeny a navázány na dvůr.
Schodiště spojující první patro a novou přístavbu, bylo třeba kvůli úspoře místa „zahustit“. Proto bylo pojato jako spirála, usazená do diskrétního válce. Formát křivky uvnitř domu se tak navázal na vykroužený profil zdi přístavby v patře (na balkonu-terase), takže se geometrie kružnic přenáší zevnitř ven a naopak. Během přestaveb se výrazné proměny konfigurace dočkala kuchyň. Na její velkorysý prostor se navázal obývací pokoj s pracovnu, a nově přidružený pokoj pro hosty.
Prostor pro život
Ušetřilo se tím dostatek místa pro zařízení samostatného obslužného jádra (včetně šatny, prádelny a koupelny). V novém druhém patře vznikla hlavní ložnice, přičemž objemový válec vloženého schodiště vytváří interiérovou příčku mezi prostorem pro spaní a přední terasou.
Hlavní koupelna (včetně okenní lavice) e obložena šedo-bílými dlaždicemi. Velká okna otevírají výhled dopředu i dozadu. Na úrovni přízemí se válec schodiště setkává se šatnou v chodbě. Interiér byl původně vymalován „fádní“ bílou barvou, což v tak odvážném projektu nemohlo zůstat (architekt tvrdí, že bílá barva vyjadřuje buď otupělost anebo strach z barevnosti). Proto v celém projektu rozvádí žlutou, aby zvýraznili přechody, vnesli dovnitř světlo a definovali prostory.
Materiály: Architensions
Foto-kredit: Michael Vahrenwald / ESTO